Slavný neurolog Karel Lewit, který se narodil před 100 lety, je považován za zakladatele manipulační léčby v ČR, při které se opakováním jemných pohybů uvolňuje napětí svalů a podporuje kloubní pohyblivost. Tento účastník zahraničního odboje za druhé světové války léčil až do svých 95 let, zemřel v říjnu 2014, v 98 letech.
Lewit byl dlouhodobým propagátorem chůze. "Člověk je dělaný na chůzi, při které je vždycky jedna noha v dotyku se zemí. Jízda na kole je relativně lepší, i když držení těla taky není zrovna ideální. Je to ale určitě méně agresivní než běh. A populární jogging bych určitě nedoporučil - kvůli tvrdému doskoku. A za relativně dobrou disciplínu považuju běžky, protože je blízko chůzi," řekl jednou.
Lewit se narodil 25. dubna 1916 ve slovinské Lublani, rodina se pak přestěhovala do Prahy. Studium medicíny kvůli židovskému původu přerušil před německou okupací českých zemí a odešel do Francie, kde nastoupil do zahraničních čs. jednotek jako zdravotník. S nimi se dostal do Anglie a v září 1944 zpět do Normandie jako příslušník Čs. obrněné brigády. V Británii se seznámil se svou budoucí manželkou Iris z Walesu, absolventkou studia staré francouzštiny. V Československu pak pracovala jako překladatelka, narodily se jim tři dcery a syn. Za odbojovou činnost získal Lewit prestižní vojenské vyznamenání Zlatý kříž ČSR.
Studium na lékařské fakultě dokončil Lewit v roce 1946 a nastoupil na pražskou neurologickou kliniku významného lékaře Kamila Hennera. Zkoumal vliv manuální trakce při léčení problémů s páteří a plotýnkami a vyučoval na vinohradské neurologické klinice. S docentem Karlem Obrdou založil v roce 1954 Rehabilitační společnost, nyní Myoskeletální společnost.
Lewit vyučoval nejprve manipulační techniky, posléze manuální a potom myoskeletální medicínu, jak se vyvíjel přístup k funkčním poruchám pohybové soustavy. Zároveň i vytvářel techniku samotnou. Z původního chiropraktického přístupu dospěl až k neuromuskulární technice a technice měkkých tkání.
Metodologii terapie začal Karel Lewit propagovat přednáškami a školením lékařů, a to i v zahraničí. Sepsal také první seriózní učebnici manipulační terapie, Manipulační léčba v myoskeletální medicíně, která se stala mezinárodní učebnicí a vyšla v mnoha vydáních a jazycích.
V roce 1968 byl navržen lékařskou fakultou hygieny na profesuru. Díky politickým postojům Lewita k událostem v srpnu 1968 mu byl ale tento titul "pozdržen", takže profesorem byl jmenován až v roce 1990. Po srpnových událostech v roce 1968 byl Karel Lewit donucen opustit svoji práci na neurologické klinice v Praze na Vinohradech. Našel přechodné útočiště ve Výzkumném ústavu chorob revmatických. V roce 1976 odešel do ústraní.
Po roce 1990 působil ve Výzkumném ústavu chorob revmatických, Ústředním ústavu železničního zdravotnictví, Ústavu léčby hybných poruch v Třeboni. V roce 1994 se vrátil na pražskou neurologickou kliniku a od roku 1996 do roku 2012 pracoval na motolské rehabilitační klinice, od roku 2008 v CKP Dobřichovice. Působil i v Rehabilitačním ústavu Malvazinky a Centru fyzioterapie s.r.o na Zličíně v Praze. V létě 2012 definitivně ukončil svou ordinaci "neurologie a myoskeletální medicíny" v CKP Dobřichovice a odešel do důchodu.
Lewit, kterého Senát v roce 2009 navrhl na ocenění medailí Za zásluhy, publikoval do pozdního stáří, celkem je autorem asi 200 publikací.