Hydrogely, tedy vlastně polymery gelovité povahy, které ze zhruba 90 % obsahují vodu, nacházejí díky své elasticitě a biokompatibilitě mnoho uplatnění ve zdravotnictví i mimo ně. Vysoká vodivost možnosti využití dále rozšiřuje.
V dnešní době se v biomedicíně, při konstrukci měkkých robotů i v řadě dalších podobných aplikací čím dál častěji uplatňují hydrogely. Mají zajímavé mechanické vlastnosti, jimiž se blíží živým tkáním.
V mnoha aplikacích je žádoucí, aby hydrogel kladl co nejmenší elektrický odpor. Kvůli tomu se tradiční hydrogely obvykle smíchávají s vodivými nanomateriály z kovů či uhlíku, jako jsou nanodrátky zlata, grafen nebo uhlíkové nanotrubičky. Aby byl výsledný hydrogel slušně vodivý, je v takovém případě nutné použít vysokou koncentraci těchto přísad. To ale současně mění původní mechanické vlastnosti hydrogelu, obvykle k horšímu.
Mezinárodní výzkumný tým vedený odborníky německé Christian-Albrechts-Universität zu Kiel však vymyslel nový postup, kterým je možné vyrobit výtečně vodivý hydrogel, jenž si uchovává většinu mechanických vlastností, především důležitou elasticitu. Tento postup zahrnuje použití menšího množství grafenu, než je v podobných případech obvyklé.
Hydrogel vzniká tak, že se na strukturu tvořenou keramickými mikročásticemi nanášejí grafenové vločky a pak touto strukturou prostoupí hydrogel. Po dalších úpravách je výsledkem hydrogel protkaný sítí mikrokanálků tvořených grafenem, jako kdyby měl hydrogel vlastní nervový systém.
Vodivé hydrogely se mohou skvěle uplatnit například v rozmanitých medicínských implantátech, včetně mozkových, nebo při konstrukci biohybridních robotických systémů.