Výsledky dosavadních experimentů naznačují, že AI někdy funguje spíše jako spoluhráč než jako pouhý nástroj. I když to není člověk, dokáže napodobit klíčové výhody týmové práce: zlepšuje výkon, pomáhá sdílet znalosti napříč obory, a dokonce může i zlepšovat náladu při práci.
V posledních letech jsme si zvykli slýchat, že umělá inteligence (AI) dokáže výrazně zvýšit produktivitu jednotlivců v mnoha profesích. Jen abychom vybrali několik příkladů:
Dva experimenty ve firmách Microsoft a Accenture (provedené na v součtu více než 4 800 vývojářích) ověřovaly přínos AI asistenta, který navrhuje části kódu. Výsledky ukázaly průměrný nárůst počtu dokončených úkolů o zhruba 26 % u těch, kteří AI nástroj používali. Zajímavostí je, že méně zkušení vývojáři si nástroj osvojili rychleji a znamenal pro ně větší přínos.
Rozsáhlý experiment provedený ve spolupráci s Boston Consulting Group (BCG) na téměř 760 konzultantech ukázal, že v množině úkolů, které AI zvládají (tzv. „uvnitř technologické hranice“), byli konzultanti používající GPT-4 výrazně produktivnější. Ať už byli spíše „kentaury“ (delegovali část práce na AI, část dělali sami), nebo „kyborgy“ (svou práci s AI zcela propojili a neustále s ní interagovali). Ti, kdo používali AI, splnili v průměru o 12,2 % více úkolů a byli o 25,1 % rychlejší. Kvalita jejich práce byla navíc o více než 40 % vyšší ve srovnání s kolegy bez AI. Zajímavé je, že AI pomohla všem: ti s podprůměrnými výsledky se zlepšili o 43 %, nadprůměrní o 17 %.
AI ovšem není všemocná. U úkolu, který byl záměrně zvolen tak, aby byl „za hranicí“ jejích schopností, měli konzultanti s AI o 19 % nižší pravděpodobnost, že dojdou ke správnému řešení než ti bez AI. Problém přitom pochopitelně tkví v tom, že tato „hranice“ není přesně daná. A co víc, umělá inteligence může uživateli snadno „nakecat“, že zvládne i úkoly, na které ve skutečnosti nemá.
Jak ožehavý problém může technologická hranice představovat, se navíc ukazuje opakovaně. Jiná, nedávnější studie zkoumala velikost efektu v závislosti na generaci a zaměření AI nástroje: jeden model propojoval AI s ověřenými právními zdroji, druhý, takzvaný „uvažující“ (reasoning model) naopak vynikal ve složitějších úvahách, ale méně si „sahal“ do zdrojů. Experiment, který probíhal „na“ studentech práv vyšších ročníků, ukázal, že oba tyto nástroje výrazně zvýšily kvalitu právní práce (na rozdíl od starších studií s GPT-4) a zároveň zachovaly efektivitu. Produktivita vzrostla o 34 % až 140 % v závislosti na úkolu a nástroji, zvláště u složitých úkolů jako psaní přesvědčovacích dopisů.
Nástroj zaměřený na zdroje (Vincent AI) měl minimum halucinací (podobně jako práce bez AI), zatímco nástroj pro uvažování (o1-preview) sice zlepšil analytickou hloubku, ale občas si fakta vymýšlel. Budoucnost tedy zřejmě leží v kombinaci těchto přístupů.
Tyto příklady ukazují, že AI může být pro jednotlivce mocným nástrojem. Jenže většina práce, která vyžaduje znalosti a kreativitu, se málokdy odehrává o samotě — většinou ji děláme v týmech. A týmy nejsou jen součtem jednotlivců — přinášejí něco navíc: lepší výkon, sdílení různých pohledů a zkušeností a také důležité sociální vazby.
K čemu tedy dojde, když se AI stane součástí týmu? Nejen jako nástroj, ale spíše jako aktivní spoluhráč?
Procter, Gamble & AI
O odpověď na tuto otázku se pokusil rozsáhlý experiment skupiny výzkumníků z Harvard Business School ve spolupráci se společností Procter & Gamble. Cílem bylo otestovat AI v co nejreálnějších podmínkách. Proto experiment simuloval skutečný proces vývoje produktů v P&G.
Profesionálové z Evropy a USA během jednodenních workshopů pracovali na nápadech na produkty, obalech, prodejních strategiích a dalších úkolech pro oddělení, kde skutečně působili (např. dětské produkty, dámská hygiena, péče o tělo, ústní hygiena). Nešlo jen o cvičení — nejlepší nápady byly předloženy vedení ke schválení, takže motivace byla vysoká.
V experimentu byli dva typy velmi zkušených profesionálů: odborníci na odbyt a techničtí experti z výzkumu a vývoje, řada z nich s více než desetiletými zkušenostmi ve firmě.
Účastníci byli náhodně rozděleni: někteří pracovali sami, jiní v týmech po dvou (jeden komerční, jeden technický specialista). Polovina jednotlivců i polovina týmů dostala k dispozici AI (GPT-4 nebo GPT-4o) a prošla školením, jak ji používat (včetně sady základních promptů, které mohli upravovat). Druhá polovina pracovala bez AI. Toto uspořádání umožnilo vědcům oddělit vliv samotné AI od vlivu týmové práce a zkoumat i jejich kombinaci. Hodnotila se kvalita výsledných řešení (posuzovali ji experti), čas strávený na úkolech a také dojmy a pocity účastníků z práce.
AI mění pravidla hry
Na začátek si řekněme, že se potvrdilo to, co tak nějak tušíme: týmy (bez AI) si vedly lépe než jednotlivci (bez AI). Spolupráce prostě funguje. Velké překvapení ale přišlo, když se do hry zapojila umělá inteligence.
Jednotlivci, kteří měli k dispozici AI, totiž podávali stejně kvalitní výkony jako celé týmy pracující bez ní! Vypadá to, že AI dokázala nahradit některé výhody, které normálně přináší druhý člen týmu — jeden člověk s AI zvládl to, na co dříve byli potřeba dva.
A kdo byl úplně nejlepší? V průměru to byly týmy používající AI. Jejich náskok před jednotlivci s AI ale nebyl statisticky významný — tedy, pokud se díváme na průměrnou kvalitu. Háček, nebo spíše fascinující detail, se ukázal při pohledu na opravdu výjimečná řešení — ta, která patřila mezi 10 % nejlepších. Tady týmy s AI dominovaly. Měly výrazně vyšší šanci přijít s něčím skutečně špičkovým a inovativním než jednotlivec s AI nebo tým bez AI.
Co to znamená? Zdá se, že pro běžnou práci možná stačí jednotlivec s AI, ale pokud chcete posouvat hranice a dosahovat průlomových výsledků, kombinace lidského týmu a umělé inteligence je tou nejsilnější zbraní. Synergie člověka a AI vede častěji ke kvalitním výsledkům.
A ještě jeden důležitý detail pro každou firmu: skupiny využívající AI (ať už jednotlivci, nebo týmy) byly také výrazně rychlejší. Ušetřily 12 až 16 % času oproti skupinám bez AI, a přitom jejich návrhy byly podrobnější a delší. Rychleji a lépe — to zní jako splněný sen každého manažera.
Tak trochu nahraditelní experti?
Bez AI bylo jasně vidět, jak má každý svou „parketu“. Techničtí experti z výzkumu a vývoje navrhovali technicky zaměřená řešení, zatímco jejich kolegové z obchodu se soustředili na trh a marketing. Když pracovali společně v týmu (bez AI), dokázali své pohledy propojit a vytvořit vyváženější návrhy — opět se ukázalo, že týmová práce má smysl.
AI ale i tady zamíchala kartami. Jakmile měli specialisté k dispozici AI, bylo téměř jedno, jestli pracovali sami, nebo v týmu — jejich řešení byla najednou vyvážená a integrovala technické i komerční aspekty. Rozdíly mezi specialisty se v podstatě smazaly. Umělá inteligence jako by jim dodala chybějící znalosti z druhé oblasti.
Tento efekt byl obzvláště silný u zaměstnanců, kteří neměli s vývojem produktů tolik zkušeností. Bez AI si vedli hůře, i když byli v týmu. Ale s pomocí AI najednou dosahovali výsledků srovnatelných se zkušenými kolegy! AI jim pomohla překlenout mezery ve znalostech a umožnila jim přemýšlet a tvořit nad rámec jejich specializace. Z amatérů se stali experti.
Asi největším překvapením pro autory údajně bylo, jak AI ovlivnila emoční prožitek z práce. Často slýcháme, že technologické změny, a AI obzvlášť, přinášejí stres, obavy a nespokojenost. Tady se ale ukázal pravý opak.
Lidé používající AI hlásili výrazně více pozitivních emocí — cítili se nadšeně, plní energie — a méně negativních emocí, jako je úzkost nebo frustrace, ve srovnání s těmi, kdo AI neměli. Jednotlivci s AI na tom byli emočně dokonce stejně dobře nebo i lépe než lidé pracující v týmech bez AI.
Tento závěr jde proti výsledkům některých jiných studií, které naopak popisují negativní pocity spojené s AI. Proč tomu bylo v tomto případě jinak? To není úplně jasné. Možná AI převzala nudné a frustrující části práce, takže se lidé mohli věnovat tomu zábavnějšímu? Nebo jim pocit, že jsou díky AI schopnější, dodal sebevědomí a dobrou náladu? Svou roli mohl hrát i typ úkolů nebo fakt, že účastníci prošli školením, které zmírnilo jejich obavy.
I když byl experiment důkladný, autoři sami upozorňují na určitá omezení. Nevíme jistě, jak by výsledky vypadaly u větších týmů nebo u projektů trvajících déle. Také použitá AI (GPT-4/4o) už dnes není úplná špička a účastníci neměli mnoho zkušeností s jejím ovládáním („promptováním“), takže možná nedokázali využít její plný potenciál. A samotné chatboty vlastně ani nejsou primárně navržené pro týmovou spolupráci. Je tedy možné, že pozorované pozitivní efekty jsou vlastně jen „spodní hranicí“ toho, co AI dokáže.
Proč na tom všem záleží? AI není jen nástroj
Možná si říkáte, že je to všechno zajímavé, ale co to vlastně znamená pro běžný pracovní život? Hodně. Firmy totiž dosud často vnímaly AI jen jako další nástroj na zvýšení produktivity — něco jako lepší kalkulačku nebo tabulkový procesor. Zpočátku to dávalo smysl, ale jak se AI zlepšuje, tento pohled přestává stačit.
Ukazují to i nedávná data. Například jedna studie analyzovala miliony konverzací lidí s umělou inteligencí (Claude). Zjistilo se, že lidé AI zdaleka nepoužívají jen na rutinní úkoly. Ano, hodně ji využívají při programování a psaní textů (to tvořilo skoro polovinu použití). Celkově však zasahuje do mnohem širšího spektra profesí, zhruba 36 % profesí ji používalo alespoň pro čtvrtinu svých běžných úkolů. A co je nejdůležitější, více než polovina (57 %) případů použití naznačovala, že AI slouží k rozšíření lidských schopností — pomáhá lidem se učit, přemýšlet, vylepšovat nápady. Nešlo tedy jen o čistou automatizaci (ta tvořila 43 % případů). Lidé zkrátka používají AI i pro kritické myšlení a řešení složitých problémů.
Firmy, které se soustředí jen na to, jak pomocí AI ušetřit (zvýšit efektivitu), tak nejen riskují, že se zaměstnanci budou bát sdílet své objevy s AI (aby sami sebe neudělali zbytečnými), ale hlavně jim uniká příležitost přemýšlet o budoucnosti práce v širších souvislostech.
Abychom AI úspěšně využili, musíme změnit způsob, jakým o ní uvažujeme — změnit přirovnání, která používáme. Výsledky experimentu z P&G naznačují, že AI někdy funguje spíše jako spoluhráč než jako pouhý nástroj. I když to není člověk, dokáže napodobit klíčové výhody týmové práce: zlepšuje výkon, pomáhá sdílet znalosti napříč obory, a dokonce zlepšuje naši náladu při práci.
Když přijmeme tuto perspektivu — AI jako spoluhráče — mělo by nás to vést k jiným otázkám. Naznačuje to, že možná budeme muset přehodnotit, jak sestavujeme týmy, jak lidi školíme, a možná i tradiční hranice mezi různými specializacemi. Současná AI (alespoň prozatím) nerozšiřuje naše schopnosti. Zároveň „demokratizuje“ odbornost — umožňuje více lidem smysluplně přispívat i ke specializovaným úkolům a otevírá nové kariérní cesty.
To nejzajímavější na tom všem možná je, že AI nejen automatizuje existující úkoly, ale mění samotný způsob, jakým o práci přemýšlíme. Budoucnost práce netkví jen v tom, jak se jednotlivci přizpůsobí AI. Jde o to, jak celé organizace přetvoří samotnou podstatu týmové práce a řízení. A to je výzva, která nebude vyžadovat jen nové technologie, ale především nové myšlení v našich hlavách a ve firmách.