V ČR V POSLEDNÍ DOBĚ RÁDI A ČASTO HOVOŘÍME O SMART ENERGETICE, O SMART GRIDS, O SMART METERING, A TO JAK NA ODBORNÉ, TAK NA LAICKÉ ÚROVNI. AVŠAK SERIÓZNÍCH FIREM, KTERÉ DOKÁŽOU TYTO TECHNICKY I TECHNOLOGICKY NÁROČNÉ PROJEKTY REALIZOVAT V PRAXI, JE STÁLE POMÁLU.
Naše první otázka pro dr. Petra Štulce, místopředsedu představenstva ČEZ ESCO, proto zněla: „Jaký přístup volí k smart projektům management ČEZ ESCO? Které jsou podle vašeho mínění nejsložitější?“
Smart grids, smart metering a smart city jsou trochu zprofanované pojmy. Mluví se o nich již roky a zatím je relativně málo konkrétních užitečných implementací. Pořád ještě nepanuje jednotné chápání, co zcela přesně tyto pojmy znamenají. Nejvíc to platí v případě smart city. V menší míře pak u chytrých sítí a smart meteringu. Chytré sítě a chytré elektroměry jsou přitom témata, která řeší primárně distributoři.
ČEZ ESCO (tedy část ČEZ, která přináší chytrá řešení z decentralizované energetiky pro zákazníky z řad firem, samospráv a veřejných institucí) se zabývá aspekty, které nespadají do regulovaného byznysu. To přirozeně vyplývá z principu unbundlingu (kontinuálního procesu vyžadovaného evropskou legislativou), jenž spočívá v právním, manažerském, účetním i obslužném oddělení provozovatele přenosové sítě, distribuční soustavy, výroby a prodeje elektřiny.
U všech smart témat se snažíme vyhnout tomu, abychom nabízeli zákazníkům nejrůznější technologické hračky, které tu dříve nebyly, jenom proto, že se zrovna objevily na trhu. Naopak se nejdřív snažíme pochopit, jaký má zákazník problém a jakým způsobem jej můžeme pomoci vyřešit. A teprve pak se díváme na to, jestli toto řešení spočívá v uplatnění nějaké nové chytré technologie, nebo je jednoduché a existuje tady už třeba 30 let.
Pokud budu mluvit konkrétně, jde třeba o EPC projekty v budovách. Tedy o projekty se smluvně garantovanou úsporou, kdy se investice přímo splácejí z peněz ušetřených na nákladech za elektřinu a teplo. Využíváme v nich systémy, které řídí vytápění a nakládání s energiemi podle provozní situace v budově. Budova je osazena čidly, která poskytují vstupy do řídicího systému, a my z dálkového dohledového centra kontrolujeme, zda všechny funkce správně běží a v případě potřeby je upravujeme. Příkladem může být projekt v Nemocnici Jihlava. Šetří 13 mil. Kč ročně a získal cenu European Energy Service Award 2014 Evropské iniciativy pro energetické služby (EESI). Podobné projekty máme v desítkách dalších nemocnic, škol a školek, ale i v historických objektech, jako jsou Národní divadlo nebo Rudolfinum.
Má vůbec smysl pojem „smart city“ nějak úzce definovat, ať už globálně, či třeba v českém prostředí? Anebo to nedává příliš smysl, protože každé město má své vlastní potřeby, odlišné od ostatních?
Na generické úrovni asi platí, že každé město potřebuje vyřešit věci související s energií a vytápěním, s čistotou vzduchu a životního prostředí, s dopravou, s kvalitou odpadních vod a odpadovým hospodářstvím. Všechna města mají ve svém vlastnictví nějaké starší budovy a prakticky vždy má smysl u nich zvážit výměnu technologií a zlepšit energetické hospodaření s budovami.
Trochu jiné je to například u zásobování teplem. Tam je agenda každého města jiná podle toho, zda město má centrální zásobování teplem, v jakém stavu je infrastruktura a jaké jsou varianty jeho dalšího rozvoje či útlumu.
Podobně je tomu s dopravou: jinak bude probíhat přechod na elektromobilitu ve městech, která již mají elektrickou trakci a trolejbusy nebo tramvaje a řeší pouze vnější části města například prostřednictvím tzv. parciálních trolejbusů. Naopak města, kde dnes veškerou veřejnou dopravu zajišťují autobusy se spalovacími motory, budou pravděpodobně volit elektrobusy poháněné výhradně energií z baterií se stacionárními dobíjecími systémy.
Co ČEZ ESCO městům konkrétně nabízí?
V zásadě dvě věci. Jednak řešení témat, s nimiž se setkáváme prakticky v každém městě. Hlavně zmíněné projekty energetických úspor v budovách, které jsou zbytečným žroutem energií a vznikly v dávné i nedávné historii, kdy se na spotřebu energií a ekologickou stopu příliš nehledělo.
Třeba spotřeba energií v Kongresovém centru v Praze (bývalý Palác kultury) ročně spolkla 74 mil. Kč. ENESA, dceřiná společnost ČEZ ESCO, provedla sérii energetických opatření, které přinesly roční úsporu přes 21 mil. Kč. Vedle toho instalujeme solární elektrárny na budovy, děláme i renovaci a provoz veřejného osvětlení, které provozujeme v 80 českých obcích. Renovací lze ušetřit i 60 % provozních nákladů.
Nově městům také pomáháme s elektromobilitou a s jejich smart city koncepcí. Pro řadu měst je těžké určit si ve „smartifikaci“ priority. My máme v tomto ohledu z podobných projektů zkušenosti, které nabízíme.
Asi se shodneme: aby se smart technika prosazovala v praxi rychleji a efektivněji, neobejde se to bez odpovídající legislativy, bez pohotově využitelných investic, bez kvalifikovaných pracovníků a také bez dobré kooperace s regionální exekutivou a oborovým výzkumem. Co se už u nás v tomto směru podařilo zmobilizovat? A naopak: kde ještě musíte se svými spolupracovníky zdolávat bariéry?
Smart city je samozřejmě věc, která je náročná nejen technologicky, ale i kompetenčně. A s tím je spojena i otázka, z jakých zdrojů a jak chytrá řešení financovat. My sledujeme možnosti financování z pohledu dotací. Občas se setkáváme s tím, že u některých dotačních titulů je pro uchazeče velice těžké ty podmínky splnit. Ve spolupráci s Národním centrem energetických úspor (NCEÚ), se Svazem měst a obcí a s Asociací krajů ČR se tak snažíme městům s těmito výzvami pomoci. Vedle toho nabízíme financování městských projektů z vlastních zdrojů.
Jde také (jak jsem se už zmínil) o určení priorit, o pomoc s nastavením praktické agendy. Vybrat konkrétní témata a začít na nich pracovat. Třeba každé větší město má pod svou správou desítky domů. Můžeme jim poradit, jak připravit pilotní projekty úspor na jednom či několika domech, na nichž si město může vyzkoušet, zda jim to dává smysl.
Řadu měst trápí kvalita ovzduší. Je dobré, aby samosprávy šly příkladem a začaly více využívat elektromobily. Lze připravit pilotní projekt elektromobility s 10 elektromobily. Samosprávy tím získají zkušenosti s provozem elektromobilů v létě, v zimě (kdy část energie spotřebuje topení) a v různých provozních podmínkách. Město si vyzkouší, co a k čemu se jim hodí nejlépe. Jestli jako služební vůz nebo jako vůz sloužící k údržbě komunikací, eventuálně k rozvozům obědů.
Když ČEZ na počátku nynější dekády přišel s iniciativou FUTUR/E/ MOTION (Energie zítřka), nebyla to jen vědecko-technická proklamace, ale i podnět k aktivnímu zapojení do analogických smart procesů v rámci EU. Jak hodnotíte přínos této iniciativy i exaktních produktů, jež přinesla mezinárodní kooperace na tomto poli?
Iniciativa FUTUR/E/MOTION vznikla před osmi lety. Zahrnovala testování a implementaci různých nových technologických možností. Jednalo se o výzkum a vývoj a o aplikace v praxi, o projekty decentrální energetiky, o zavádění inteligentních řešení v distribuci nebo rozvoj konceptu elektromobility. V té době se začaly objevovat nové technologie a bylo zřejmé, že má smysl je testovat a uvádět do praxe. Nebylo ještě zcela jasné, zda se velká část energetiky přesune směrem k decentralizaci a zda útlum tradiční energetiky bude tak rychlý. Od té doby se ale svět posunul mnohem dál a řada věcí se stala komerčně smysluplnými. My je dnes v rámci ČEZ ESCO nabízíme jako standardní produkt zákazníkům. 
Nebyla to ale iniciativa, která zahrnovala jen části ČEZ, jež prodávají produkty a služby koncovým zákazníkům. Například v elektrárnách to znamenalo testování nových materiálů, nových možností, jak snižovat emise, metodiky nedestruktivní diagnostiky materiálů aj.
V regionu Vrchlabí vznikl jeden z nejvýznamnějších evropských smart grid projektů, který zahrnoval jak sítě, tak integraci decentrálních zdrojů, včetně schopnosti ostrovního provozu. Smart region se stal součástí evropského projektu Grid4EU, spolufinancovaného EU, kterého se účastnilo šest největších evropských distributorů. Šlo samozřejmě o příležitost, jak sdílet vzájemné know-how, zkušenosti a best practices. Podobně dochází k vzájemné inspiraci při zavádění schémat v elektromobilitě či v decentrální energetice.
Čím si vysvětlujete, že se věci, které byly ještě před několika málo lety považovány za pilotní, tak rychle staly vlastním paralelním a čím dál tím více i dominantním proudem energetiky? Například v Evropě se v současnosti nevyplatí stavět žádný jiný zdroj než alternativní či decentrální. Je to legislativou, nebo tím, že se prostřednictvím úspor tato řešení stala soběstačná?
Je to hlavně tím, že nákladová křivka řady řešení se zlepšila způsobem, který si nikdo ještě před nedávnem nedokázal představit. Například u solárních elektráren je dnes technologie o řád levnější. Podobně je tomu s bateriemi, které nyní pomáhají rozvoji elektromobility. Samozřejmě nákladové zlepšení je způsobeno i obrovskými dotacemi, které značně urychlily vývoj i technologie výroby. Dnes je to všechno mnohem efektivnější. Realita je taková, že spousta zmíněných technologií je dnes komerčně smysluplných i bez dotace, což dříve nebylo možné očekávat.