Vezmeme-li v úvahu, že plány školy se v řadě ohledů odvíjejí od počtu žáků, jsou střední školy ve složitější situaci než základní. Je-li letos v tolik potřebných oborech tesař nebo truhlář 20 zájemců, znamená to, že konečně roste zájem o řemesla, nebo se příští rok přihlásí sotva čtvrtina?
„Tato nejistota ale neznamená, že můžeme na dlouhodobější strategie rezignovat; naopak,“ říká Jan Samšiňák, ředitel Střední školy strojní, stavební a dopravní v Liberci. Proto také vítá zapojení středních škol do krajského akčního plánování. Někteří ředitelé v něm vidí hlavně administrativní zátěž, další na něm láká v první řadě možnost navázání na projekty financované z evropských dotací.
„Já vidím přínos i v řadě jiných oblastí,“ říká Samšiňák. „Školní akční plán vnímám jako nástroj, který může vést ke změně uvažování o samotném plánovacím procesu. Formulování priorit a sestavování plánu nám pomáhá vypnout ‚pedagogický automat‘ a opustit zajeté dráhy. Přemýšlíme o tom, co učíme, jak to máme učit, jaké jsou naše cíle a jakým způsobem k nim máme směřovat. Ujasňujeme si, jaká jsou kritéria, podle nichž poznáme kvalitu našeho směřování i ukazatele odhalující, jak se daří cíle dosáhnout. Pedagogové dostávají větší prostor k uplatnění svých názorů a nápadů a možnost dovést je do zdárného konce,“ dodává Samšiňák.
Proto by podle ředitele Samšiňáka mělo být do tvorby školního akčního plánu zapojeno co nejvíc pedagogických pracovníků školy – ten, kdo se podílí na podkladech a účastní se plánování, víc vnímá svůj díl odpovědnosti a zároveň má i větší motivaci k prosazování změn, které jsou v plánu obsažené.
Vztah škol a firem se změnil
Akční plánování pomáhá škole, aby nezůstala zahleděná sama do sebe, ale cíleně hledala strategické partnery ke spolupráci (základní školy, odkud mohou přicházet uchazeči, firmy, k nimž mohou nastoupit absolventi, úřady práce, cechy a profesní sdružení, odborná pracoviště se špičkovými odborníky, kteří se mohou zapojit do výuky atd.). Jedním z podkladů pro tvorbu školních akčních plánů je dotazník o potřebách školy, který zpracoval Národní ústav pro vzdělávání. „Můj předchůdce ho vyplňoval v prosinci roku 2015,“ vysvětluje ředitel, který se své funkce ujal v tomto školním roce. „Když se s odstupem času na dotazník dívám, zjišťuji, že se od té doby dost věcí změnilo. Co se před dvěma lety zdálo jako dobře nastavené a na slušné úrovni, kterou stačí udržovat, dnes otevírá prostor k výraznějšímu posunu,“ dodává.
| „Školní akční plán vnímám jako nástroj, který může vést ke změně uvažování o samotném plánovacím procesu. Formulování priorit a sestavování plánu nám pomáhá vypnout ‚pedagogický automat‘ a opustit zajeté dráhy. Přemýšlíme o tom, co učíme, jak to máme učit, jaké jsou naše cíle a jakým způsobem k nim máme směřovat.“ Jan Samšiňák, ředitel Střední školy strojní, stavební a dopravní v Liberci |
Jednu z největších změn zaznamenala oblast spolupráce školy s firmami. Zatímco před dvěma lety musela škola vyvíjet velkou iniciativu při navazování kontaktů, teď se situace otočila. „Troufnu si tvrdit, že 3–4krát za měsíc se v ředitelně setkávám se zástupcem nějaké firmy, která nás žádá o spolupráci. Probíhá personální obměna, lidé odcházejí do důchodu, je potřeba doplňovat kvalifikované pracovníky,“ říká Samšiňák a pokračuje: „Firmy už chápou, že sice mohou jednoduše získat levnou pracovní sílu z východní Evropy, ale kvalita práce má rezervy. Proto personalisté aktivně vstupují do jednání se školami a využívají všech možností, aby si u sebe ve firmě oťukali žáka ještě před získáním kvalifikace a mohli se rozhodnout, jestli ho po ukončení školy přijmou.“ V současné době většina žáků této školy může nalézt své první místo právě ve firmě, v níž absolvovali odbornou praxi.
Čas pro dlouhodobou spolupráci
„Velké firmy sice skýtají uplatnění v širším spektru vyučovaných oborů, ale prostředí je anonymnější. Menší firmy vybíráme zejména s přihlédnutím ke kvalitám konkrétního pracovníka, který se žákům věnuje. Umožňujeme jim vykonávat praxi i v místě bydliště, případně v rodinných firmách, pokud nabízejí příslušné obory,“ konstatuje ředitel. Mezi významné regionální firemní partnery patří například RegioJet, Eurovia, Knorr-Bremse, autobusový dopravce BusLine, Magna Exteriors (výrobce plastových dílů pro automobilový průmysl), Česká pošta či Silnice Libereckého kraje.
Žákům náleží odměna za jejich produktivní práci ve firmě. Navíc ve vybraných oborech pobírají motivační stipendium vyplácené krajem, získat mohou i stipendium prospěchové. S určitou dávkou nadsázky lze říci, že žáci ze sociálně slabšího prostředí si tak mohou měsíčně přijít na víc peněz než jejich rodiče. Současná situace otevírá při tvorbě školního akčního plánu prostor pro podstatně širší a komplexnější spolupráci školy se zaměstnavateli, než se zdálo reálné ještě před dvěma lety. Kromě vcelku obvyklých exkurzí, odborného výcviku žáků a stáží pedagogů se mohou odborníci z praxe podílet na aktualizaci studijních materiálů, společně se školou organizovat žákovské soutěže, projekty nebo náborové aktivity.
Středním školám zpracovávajícím svůj první akční plán je k dispozici i paleta inspirativních zkušeností ze škol různého zaměření napříč republikou, odborná pomoc i osobní konzultace s odbornými pracovníky týmu podpory krajského akčního plánování.
/PJ/