V obecné laické představě existuje mýtus, že průmysl u nás začal vzkvétat až po vzniku první republiky. Ve skutečnosti tomu tak nebylo.
Československo bylo hospodářsky velmi úspěšné. To je všeobecně známo. Ale už méně existuje v širším povědomí, že za to vděčilo zejména prudkému rozvoji průmyslu v době Rakouska-Uherska.
Poněkud jiný pohled na staré mocnářství
Ačkoli nově vytvořený národ z Čechů a Slováků čítal přibližně jen asi 14,8 mil. osob, Československo převzalo asi 70 až 80 % celého průmyslu Rakouska-Uherska, včetně výroby porcelánu a sklářských podniků, cukrovarů, přes 40 % lihovarů a pivovarů, zbrojařských firem, výroby lokomotiv, automobilů a strojů, a také chemický průmysl v severních Čechách. Dalších 17 % průmyslu někdejšího Uherska, které monarchie vybudovala na Slovensku na konci 19. století, rovněž připadlo republice.
Rakousko-Uhersko, pro mnohé symbol neskutečné metternichovské státní byrokracie, nesmyslně brzké ranní pracovní doby (životní styl císaře Františka Josefa I.) či bretschneiderského policejního režimu („Dobrý voják Švejk"), věnovalo velkou péči rozvoji infrastruktury. Tedy výstavbě železnic, silnic, telegrafních a telefonních sítí, pošt, veřejných vodovodů a kanalizací, školství, zakládání vědeckých institucí, fungující státní správě, zdravotnictví a dalším odvětvím.
Ekonomika Rakouska-Uherska se během existence tohoto útvaru výrazně změnila. Nové technologie urychlily industrializaci a urbanizaci. V zemi vystřídaly kapitalistické výrobní způsoby tradiční řemeslnou výrobu.
Celkově lze říci, že ve druhé polovině 19. století - za dlouhého panování císaře Františka Josefa I. - nastal na našem území významný hospodářský rozvoj.
Jak to, že na území českých zemí se podle jednotlivých odvětví nacházela tak velká kapacita veškerého průmyslu habsburské říše?
Na tom měli pochopitelně výrazný podíl také němečtí podnikatelé, zejména v oblastech osídlených Němci, a zároveň s nimi dynamicky sílící čeští podnikatelé. Majorita lehkého i těžkého průmyslu byla soustředěna v pohraničí, v takzvaných Sudetech, a většina podniků byla v držení německých občanů nebo bank. Češi vytvářeli asi jen 20 až 30 % celkového průmyslového výstupu.
Je třeba si připomenout, že přes svůj deklarovaný národní charakter, založený na pozdějším čechoslovakismu, jsme byli multietnickým státem, ve kterém pak v Československu žilo kromě 6 747 000 Čechů rovněž 3 124 000 Němců, ale též 2 014 000 Slováků, 745 000 Maďarů, 462 000 Rusínů, 181 000 občanů židovské národnosti a 76 000 Poláků.
Rakousko nejprve „monarchieexitem" přišlo poměrně zkrátka
Pamětníci vyprávějí, že když Češi přijížděli za první republiky do Rakouska, byla to oproti nám chudší země. Respektive Rakušané k nám vzhlíželi s jistým obdivem, tak jako třeba my v poválečných letech (a do jisté míry dodnes) k ekonomicky se rozmáhajícímu Německu s vysokým životním standardem jeho obyvatel.
Zajímavý je ovšem zvrat, který v této zemi nastal ve druhé polovině 20. století. Poválečné Rakousko se stalo jedním z ekonomicky nejvýkonnějších států v Evropě. V minulosti jej do popředí vynesla vláda Habsburků, která trvala až do první světové války. Dnes je tato alpská země rájem horských turistů - a významným hnacím motorem ekonomiky je zde právě celoroční turistika.
Ale nejen ona. Rakousko patří mezi ekonomickou špičku v Evropě i ve světě. V roce 2008 dosahovalo jeho HDP na jednoho obyvatele 119 % vůči průměru v Evropské unii, čímž se vyšplhalo na čtvrtou příčku v Evropě.
Podíl služeb na celkovém hospodářství vzrostl za poslední dvě dekády o více než 5 %, velký význam má v případě Rakouska výrobní sektor. Průmysl se podobně jako ve zbytku EU drží přibližně čtvrtinového podílu na tvorbě HDP. Mezi hlavní odvětví patří zpracovatelský průmysl, zejména jeho strojírenské a chemické odvětví. Daří se také elektrotechnice a automobilovému průmyslu.
Zemědělství a lesní hospodářství se na celkovém HDP podílí necelými 2 %. Podle údajů z roku 2007 zde funguje kolem 190 tisíc zemědělských a lesnických provozů. Mírně převažuje živočišná výroba, která je důležitá zejména produkcí mléka a masa, z rostlinné produkce je významné pěstování krmiv, ovoce, zeleniny a obilí. V posledních letech se zejména v Dolním Rakousku daří také vinařství.
Co bylo včera, není dnes
Rakouská ekonomika je silně závislá na exportní spolupráci se sousedními zeměmi, zejména s Německem. Jak v průmyslu, tak v zemědělství se klade velký důraz na ekologickou šetrnost a pro obě odvětví je typická výroba v malých podnicích nebo na několikahektarových rodinných farmách.
Časy dřívější jsou dávno minulé. Zejména skutečnost, že v monarchii byly rozsáhlé oblasti s nízkým stupněm vývoje, přímo řekněme zaostalé, s nízkou životní úrovní i kupní sílou obyvatelstva - Halič, Podkarpatská Rus, Bukovina a jihovýchodní a balkánské oblasti říše, což výrazně snižovalo odbytové možnosti pro průmyslové a spotřební zboží a přineslo velké regionální rozdíly ve stupni vývoje. Západní části impéria byly všeobecně rozvinutější než části východní.
To se mimochodem týkalo i teritoria budoucího Československa. České země byly již z dob rakousko-uherské monarchie daleko silněji industrializované nežli Slovensko. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku bylo 39 % obyvatelstva zaměstnáno v průmyslu a 31 % v zemědělství. Na Slovensku bylo v průmyslu zaměstnáno jen asi 17 % obyvatel, avšak 60 % v zemědělství či lesnictví. Jen asi 5 % celého průmyslu na Slovensku bylo ve slovenských rukou. Podkarpatská Rus byla zcela bez průmyslu a její příjmy tvořily pouze turismus a těžba dřeva.
Ale je tu ještě jedna významná okolnost: po válce přijala zničená země Marshallův plán obnovy, který přinesl brzkou revitalizaci. Druhá polovina 20. století tak v Rakousku probíhala ve znamení všeobecného rozkvětu.
Nebyl tedy rozpad Rakouska-Uherska z ekonomického hlediska chybou?
„Rakousko-Uhersko nemělo budoucnost. Přežívalo z českých daní," upozorňují historikové. Většina daní z českých zemí končila totiž ve Vídni. Právě to byl také jeden z důvodů odporu politických a podnikatelských špiček českého národa.
Správní systém v Předlitavsku a vlastně v celé habsburské říši byl přísně centralisticko-byrokratický. To se týkalo také odvádění daní. Přitom právě daně z vyspělých českých zemí držely při životě chřadnoucí monarchii, například co se týká tehdy - a dnes asi také - velice nepopulární spotřební daně, tak české země platily 63 % této daně z celého Předlitavska.
„V českých zemích se tedy vyvářely hodnoty, ale jejich výnos byl většinou investován jinde, třeba na velkorysou přestavbu Vídně. Na to se nesmí zapomínat, když se dnes obdivuje secesní Vídeň z doby císařství. Bez peněz z českých zemí by nevznikla," říká historik Petr Prokš z Historického ústavu Akademie věd ČR.
V této souvislosti je třeba připomenout výrok císařovny Marie Terezie, že „bez českých zemí bych byla jenom chudou rakouskou arcikněžnou".
Je tu však i další významná okolnost: pro Rakousko-Uhersko skončila válka naprostou katastrofou a jeho rozložením. V rozpadu Rakouska-Uherska sehrál svou roli celý souhrn vzájemně provázaných příčin. Především to bylo vyhrocení ekonomických, sociálních, národnostních a politických rozporů habsburského soustátí a jeho porážka v první světové válce.
Byly zde všem rovněž historické kořeny. Je třeba si uvědomit, že České země byly od roku 1526 postupně začleňovány do habsburské monarchie, jejíž vládci využili svého vítězství v bitvě na Bílé hoře nad českými stavy v roce 1620 k výraznému omezení dřívější samostatnosti Českého království. Země Koruny české, po roce 1749 navzájem státoprávně nespojité, zůstaly pak korunními zeměmi Habsburků až do konce první světové války v roce 1918.
Start do nové éry
Československý průmysl se zpočátku velmi rychle rozvíjel. Modernější rukodělná práce, strojírenství a nové technologie postupně nahradily již neefektivní starší systémy z doby Rakouska-Uherska. Jednou z nejvýraznějších postav tehdejšího hospodářství byl Tomáš Baťa (Baťovy závody byly založeny v roce 1894 ve Zlíně), jenž již době císařství dával práci tisícům dělníků, když například „obouval armádu".
Svého vrcholu dosáhla průmyslová výroba v Československu v roce 1924. Závody textilního, sklářského a obuvnického průmyslu byly tehdy nejmodernější na světě.
Pravděpodobně málokdo by předpokládal, že se v první Československé republice v polovině dvacátých let vyprodukovalo až 18,5 % (!) celosvětové produkce surového řepného cukru. Právě cukrovarnictví se v průběhu druhé poloviny 19. století etablovalo v jedno z nejvýznamnějších odvětví potravinářského průmyslu. Po rozpadu Rakouska-Uherska zajišťovalo pro nově zformovaný československý stát vysoké příjmy pro státní pokladnu, díky čemuž dopomohlo k rychlejší ekonomické stabilizaci nově budované národní ekonomiky mladé republiky.
Sklářský průmysl
Rovněž sklářství má v Čechách velmi dlouhou tradici. Rozvíjelo se zejména v horských oblastech díky zde dostupným surovinám, čímž přispělo k rozvoji do té doby málo osídlených a zaostalých oblastí. První sklárny vznikaly ve druhé polovině 13. a v první polovině 14. století. Hlavními lokalitami sklářského průmyslu jsou zejména Krušné hory, Lužické hory, Jizerské hory, Krkonoše, Jeseníky, Šumava a další. Sortiment skla je velmi široký, specialitou je olovnatý křišťál, broušené sklo a skleněné figurky.
Významnou roli ve vývoji vždy hrály české sklářské rody, které ovlivnily technologický vývoj v celé střední Evropě. Umění tavit sklo bylo tajemstvím, které předával otec nejstaršímu synovi, a proto byla tradice klíčovým faktorem pro uchování a další rozvoj.
Z nejvýznamnějších přínosů českých sklářů lze zmínit tavbu modrého kobaltového skla rodinou Schürerů v severních Čechách v 16. století, objev českého křišťálu v Müllerově sklárně na Šumavě v 17. století nebo objev lazur a hyalitového skla B. Egermannem v první polovině 19. století.
Zbrojařství a automobilová výroba
Kromě toho byl velmi rozvinut také český obranný průmysl (Škodovy závody založené v roce 1866 v Plzni), který je z historického hlediska na našem území zapuštěn hlubokými kořeny. Kde myslíte, že se vyráběly zbraně pro habsburskou monarchii? Že by v agrárním Maďarsku? Kdepak, prakticky veškerá produkce pocházela z Předlitavska - Rakouska a českých zemí.
Snad stačí zmínit, že největším konkurentem německého ocelářského a zbrojařského koncernu Krupp byl právě ocelářský a zbrojařský koncern Škoda, který s ním úspěšně soupeřil na zahraničních trzích.
Nesmíme zapomínat ani na automobilový průmysl. Mladoboleslavská firma Laurin & Klement byla vlastně jedinou automobilkou v celé habsburské říši. Do sousedního Německa úspěšně vyvážela nejen automobily, ale i kola a motocykly.
Své výrobky vyvážely do Německa také další průmyslové podniky z českých zemí.
Průmysl českých zemí a Německa byl stejně vyspělý a podnikatelsky úspěšný.
Po dokončení elektrifikace Československa se prudce rozvíjelo zásobování elektrickou energií.
Dále v porovnání s nejvyspělejšími státy probíhala v českých zemích stejně rychle modernizace infrastruktury, zejména budování železničních tratí a elektrifikace.
Závěrem
Obecně lze konstatovat, že strojírenský průmysl byl již před druhou světovou válkou nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím Československa. Ve 30. letech minulého století patřilo Československo mezi 10 nejvýznamnějších strojírenských států na světě a toto postavení si zachovalo až do 80. let, přičemž každý z ostatních devíti států s větší strojírenskou výrobou měl i větší počet obyvatel.
Milan Bauman