Už mnoho měsíců na nás na všechny téměř z každého hovoru či článku vystrkuje růžky, či přímo vyskakuje téma, jehož klíčová slova se mi nechce ani vyslovit. Jenže ono to téměř nejde. Prakticky neexistuje oblast, která by nebyla současnou situací nějak poznamenána. Těžko bychom hledali obor lidské činnosti, který by s aktuálním děním nebyl jistým způsobem propojen. Vezměme si třeba 3D tisk. Kolik lidí si uvědomuje skutečný potenciál této technologie? Rozhodně podstatně méně, než kolik jich dnes už vlivem současného dění ví, že ji lze využít k výrobě částí respirátorů a ochranných štítů. A co nanovlákna? To, že bez zařízení Nanospider, vyvinutého na Technické univerzitě v Liberci, by tyto materiály nebylo možné masově vyrábět, jistě nebude v širokém povědomí zdaleka tolik rozšířeno jako informace, že jsou nanovlákna vhodná pro výrobu účinných filtračních materiálů zachycujících i malé viry. Bez hlavního tématu letošního roku se nutně nemohla obejít ani vydání Technického týdeníku původně připravovaná k významným veletrhům. Jednoduše proto, že se ani žádné nekonaly. Tedy s výjimkou 32. ročníku milánského BI-MU, kterého jsem se však přes veškeré úsilí organizátorů nemohl z nařízení hygienické stanice účastnit. O to více jsem se těšil na přípravu tématu internetu věcí s důrazem na jeho uplatnění v průmyslu. Zdálo se, že by konečně mohlo jít o oblast, jejíž zpracování se obejde bez všudypřítomných virů a epidemií a které by se už z její podstaty mohla omezující opatření vyhnout. Jenže chyba lávky! Během shánění podkladů a zkušeností v rámci českých firem jsme nakonec přišli na to, že i v IoT či IIoT je covid-19 hlavním tématem. Firmy teď příliš neřeší možnosti konkurenčních výhod, které jim technologie může přinášet, primárně ji nyní spíše využívají v boji proti známému, leč prakticky neviditelnému nepříteli. A tak i technologie, která byla v podstatě vyvinuta proto, aby se stroje do značné míry obešly bez lidí, se nyní obloukem vrací k člověku, aby mu pomohla lépe zvládat realitu dnešního světa. Osobně si tedy na představu, že uslyším varovný signál, kdykoliv se k někomu přiblížím na vzdálenost menší než dva metry, ani nechci zvykat. Nerad bych si takto vypěstoval nepříjemný podmíněný reflex. Tak snad si díky tomu všemu alespoň začneme více vážit vzájemných kontaktů a jeden druhého. /Ing. Michael Málek, šéfredaktor/
