Studujte nejenom kvantovou fyziku Všechno okolo nás se rychle mění. Mění se geopolitická situace, mění se hranice států, o nichž jsme si léta mysleli, že jsou neměnné. Mění se klima, jen pořád nevíme, bude-li globální oteplení, malá doba ledová či obojí po místech. Kvapem se mění technologie. Každý den přicházejí nové vynálezy a inovace. Mění se životní styl lidí. Ve světě jsou války a migruje 60 milionů lidí. Přicházejí viry a bakterie, které nikdo nečekal. Co ještě dalšího přijde? Co si s tím vším počít? Myslím si, že existuje jen několik způsobů, jak se v tom všem vyznat a připravit vlády států i regionů, vlastníky firem a investory na to, co nás v nejbližších 20 letech potká. Jaké budou vzájemné synergie událostí? Slabé signály budoucích trendů jsou patrné již nyní. Některým rozumíme, jiným nerozumíme. Jak si zvýšit míru porozumění a správně interpretovat synergické efekty toho všeho? Jsem si jist, že potřebujeme na všech místech, kde se rozhoduje, vzdělávání v oblastech, které doposud bylo záležitostí jen omezené hrstky lidí. Jaké vzdělávání? Na jaké téma? » Kvantová fyzika » Teorie chaosu – zvláště v sociálních systémech » Pravidlo 80/20 » Bod zlomu » Teorie her » Rozvoj inovační kreativity » Strategické myšlení » Pozitivní psychologie Proč? K čemu je to dobré? Kv antová fyzika Zdá se, že nás ovlivňuje více, než jsme si ochotni připustit. Podle serveru Technet objev kvantové mechaniky patří mezi největší intelektuální výkony lidstva. Kvantová mechanika popisuje jevy, které se odehrávají na atomární a subatomární úrovni. Je to svět, v němž nelze popsat fyzikální částice pomocí přesně definovaných veličin tak, jak je popisuje klasická fyzika a jak jsme zvyklí z naší běžné reality. Panuje zde fundamentální princip neurčitosti, takže částice lze popisovat pouze na základě pravděpodobnostní vlnové funkce. Dobře zdokumentované jsou podivné jevy, jako je superpozice (jedna částice může být na dvou místech zároveň nebo rotovat v protichůdných směrech), kvantové tunelování (částice prochází energetickou „zdí“, aniž by na to měla energii), kvantová provázanost (dvě částice se chovají synchronizovaně, nehledě na to, jak daleko jsou od sebe vzdálené). Zajímavostí při tom je, že všechny tyto jevy probíhají jen tehdy, dokud nedojde k jejich pozorování a měření. Jakmile nějakým způsobem získáme informaci, co se s danou částicí děje, přinutíme ji vystoupit z kvantového světa. Pozorováním a měřením změní částice své chování. Ač byl teoretický základ kvantové mechaniky položen již počátkem 20. let minulého století, teprve v posledních desetiletích se kvantového jevu začíná využívat v technice. Díky němu dnes používáme například mikroprocesory, elektronové mikroskopy a magnetickou rezonanci – uvádí se, že až třetina současného světového HDP vyplývá z pochopení kvantověmechanických jevů. Podle expertů nás díky pochopení kvantové fyziky čeká během deseti až dvaceti let naprostá změna principů fungování ve vší elektronice, v optice, v nových materiálech, v energetice a v informatice vůbec. Tato budoucnost je blízko. Vždyť už firma D-Wave Systems vyvinula první kvantový počítač pro NASA. http:// vtm.e15.cz/prvni-kvantovy-pocitac-stoji-deset- milionu-dolaru. Podle zmíněného článku se odhadem za pouhých 10 let s velkou pravděpodobností dočkáme kvantového počítače s 1000krát vyšším výkonem, v roce 2030 rovnou milionkrát výkonnějším. Cena by měla klesat stejným tempem, takže přespříští desetiletí už budeme mít možná nějaký kvantový mobilní přístroj v kapsách. Díky obrovskému výkonu dokáže okamžitě a velmi přesně rozpoznávat předměty v okolí i naši tvář a naše nálady. Ať už vědci narazí při vývoji na jakékoli problémy, s vysokou pravděpodobností je časem vyřeší. Vývoj je zkrátka nezastavitelný a na první pohled by se mohlo zdát, že až podivně jednoznačný. Toto století nás čeká ještě mnoho překvapení a magických technologií, které si zatím nedokážeme ani představit. Kvantová fyzika neovlivní jen technické vynálezy, informatiku a komunikační přístroje. Zásadně ovlivní i naše chápání vzniku a fungování života. Podle Ivana Sobičky ze sdružení Žádná věda, na začátku 21. století biologové stále zkoumají, co je vlastně život. Sada projevů, jako je metabolismus, dráždivost, rozmnožování, o nichž jsme se učili na základní škole? Je to schopnost systému procházet darwinovskou evolucí? Nebo jen specifický způsob, jak hmota nakládá s informacemi? Definicí života jsou stovky a pořád „něco“ chybí. Vysvětlení této otázky by mělo určitě značný dopad na celou společnost. Vědcům by ukázalo, kudy se ubírat při snaze o vytvoření umělého života nebo jak hledat život jinde ve vesmíru. Možná bychom přišli na to, že může existovat i jiný život než „ten náš“ založený na DNA, a to přímo zde na naší planetě. Stojíme na prahu nové éry V případě života platí to, co kdysi prohlásil slavný fyzik Richard Feynman: „Co neumíme sami vytvořit, tomu nerozumíme“. Jak uvádí Technet, při zadání hesla „quantum biology“ na YouTube lze najít několik velmi zajímavých vědeckých seminářů a workshopů s účastí kapacit, jako je například fyzik a nositel Templetonovy ceny Paul Davies či fyzik Jim Al-Khalili a mikrobiolog Johnjoe McFadden, kteří v roce 2014 vydali první popularizační knihu na téma kvantové biologie s názvem Life on the Edge – The Coming of Age of Quantum Biology (Život na hraně – Příchod věku kvantové biologie). Dva z prvních objevitelů kvantové mechaniky, fyzikové Niels Bohr a Erwin Schrödinger (známý vyslovením paradoxu o živé/ /mrtvé kočce), uvažovali o vztahu nově objevených zákonitostí k biologii. Ještě dál došel Schrödinger, jehož esej z roku 1944 „Co je život?“ inspirovala celou následující generaci vědců včetně objevitelů DNA Jamese Watsona a Francise Cricka. Myšlenka spojení kvantové mechaniky s biologií zde byla nastíněna, ale až do začátku 21. století u většiny seriózních vědců budila spíše úsměv. Experimenty s částicemi, které se ocitají v superpozici, tunelují skrz bariéry či jsou na dálku vzájemně provázané, totiž fyzikové většinou realizují ve speciálních přístrojích, v izolovaném prostředí vakua a v teplotách blízkých absolutní nule. Naproti tomu život se odehrává ve velmi teplém, mokrém a rušném prostředí buňky, kde již vládnou zákony klasické fyziky. S počátkem 21. století se ovšem něco změnilo. V respektovaných vědeckých časopisech začaly vycházet studie dokumentující význam kvantových jevů v biologických procesech, jako je magnetorecepce u ptáků, fotosyntéza, činnost enzymů nebo čich. Díky technologiím 21. století je možné tyto jevy čím dál přesněji měřit na různých místech a pomalu se tak otevírá celé nové vědecké pole: kvantová biologie. A brzy si začala připisovat zajímavé výsledky. Rostliny jsou kvantové počítače V letech 2007 až 2010 byly v časopise Nature publikovány první studie dvou nezávislých výzkumných týmů, které oba došly k závěru, že kvantová mechanika hraje důležitou roli ve fotosyntéze. Tento prapodivný jev byl nazván „kvantová procházka“. O co jde? Když světlo v podobě fotonů dopadá na list rostliny nebo na buňku fotosyntetizující bakterie, je v zájmu života co nejefektivněji tuto energii zužitkovat. Foton dopadne na molekulu chlorofylu a odevzdá mu svou energii v podobě excitonu, což je jakási miniaturní „baterie“ složená z uvolněného elektronu (záporný náboj) a díry po něm (kladný náboj). Exciton je velmi nestabilní, a pokud nemá jeho energie přijít nazmar, musí co nejdříve překonat vzdálenost několika nanometrů skrz poměrně rozsáhlou molekulu do speciálního reakčního centra, které slouží jako trvalejší úložiště energie. Exciton v podstatě putuje několika cestami naráz, byť je na začátku i na konci jen jeden. Částice v superpozici může putovat několika trasami zároveň v podobě vlnové funkce. A přesně to se prokázalo i v případě fotosyntézy: exciton provádí „kvantovou procházku“ několika cestami zároveň a tam, kde nejdříve dorazí do reakčního centra, se zhmotní a předá svou energii. Chlorofyl tak vlastně funguje jako kvantový počítač, který bravurně řeší známý matematický problém obchodního cestujícího (to je v podstatě problém, jak matematicky najít nejkratší možnou cestu všemi danými body na mapě, pozn. red.). Princip „kvantové procházky“ fyzikové dobře znají například z tzv. dvojštěrbinového experimentu, učebnicového příkladu kvantové mechaniky, v němž jedna částice (když není pozorována) prolétá oběma štěrbinami stínítka zároveň. Proč tak podrobně popisuji princip kvantové procházky? Dokážete si domyslet, co všechno v našem životě a v podnikání umožní ovlivnit pochopení a využití těchto principů? Jak všechno souvisí se vším? Teorie chaosu Tom Peters, guru světového managementu, vydal před časem knihu pod názvem Prosperita se rodí z chaosu. Tvrdí v ní, že pokud podnikatelé pochopí zákon nelinearity a vnitřní řád chaosu, pak získají ohromný náskok před ostatními, kteří budou stále vykládat okolní svět, trhy, sociální systémy apod. jako svět linearity, kde je jasná příčina a následek, kde po A vždy následuje B a po B spolehlivě přichází C. I když je teorie chaosu, podobně jako kvantová fyzika, poněkud složitá, stojí za to se jí zabývat a pomocí jí pochopit, kam se ubírají odvětví, obory a všechno dění na planetě. Avšak dividendy plynoucí z pochopení zákonitostí chaosu jsou obrovské. Pravidlo 80/20 Všechno na světě je v nerovnováze. Malé příčiny mají velké – nečekané následky. Velké úsilí často nemívá odpovídající výsledky. Malé množství vysoce produktivních sil má tendenci vyvolávat velké změny, a to hlavně díky zpětnovazebním smyčkám při opakování. Uveďme si několik příkladů: » Jen asi v 1 % času našeho života se cítíme šťastní! » Až 90 % času trávíme s lidmi, kteří nám berou energii. » Věnujeme pouze 1–5 % času věcem, které nás rozvíjejí. » Svému zdraví preventivně věnujeme pouze asi 1 % času a peněz. » 80 % hospodářského výsledku plyne z 20 % segmentů, z 20 % klientů a z 20 % produktů. » Obvykle 20 % zákazníků přináší 80 % tržeb. » Obvykle 80 % úspěšných a efektivních věcí je vykonáno ve 20 % pracovního času. » Stroje jsou schopny poskytovat 80 % užitku za 20 % nákladů ve srovnání s lidmi. » Asi 80 % prodeje připadá na 20 % prodejců. » 20 % lidí spotřebuje 80 % prostředků na zdravotnictví. » 80 % světové energie je spotřebováno 15 % obyvatel planety. » K 80 % zácpy na silnicích dochází na 20 % silnic a křižovatek. » 80 % zisku všech odvětví se vytváří ve 20 % odvětví. » 80 % zisku vytvořeného v jakémkoliv odvětví generuje 20 % oborů. » 80 % zisku vytvořeného v jakémkoliv oboru generuje 20 % firem. » Obvykle 20 % zaměstnanců přináší 80 % přidané hodnoty. Pokud se ve firmách používá Paretovo pravidlo v celé firmě, nejen v řízení kvality, je na tom firma mnohem lépe než jiné. Bod zlomu Bod zlomu je vlastně jakýsi kritický bod, po jehož překonání lze s malou námahou dosahovat velkých výsledků nebo naopak věci se přestanou dařit a nastává dominový efekt smůly, která se drží a nepustí. Bod zvratu pochází z teorie epidemie, která říká, že pro určitou sílu (nemoc, jev, zvyk) je zpočátku obtížné prorazit. Avšak dosáhne-li určitého bodu a vytrvá, pak se nemoc (chřipka) nebo nový společenský zvyk či sport rozjede v celé společnosti. Příkladem může být i výklad zločinnosti, jak jej uvádí Malcolm Gladwell v knize Bod zlomu: V New Yorku se v 80. let 20. století stalo 2000 vražd ročně. Za stejnou dobu se zde odehrálo i 600 000 jiných trestných činů. Doprava newyorským metrem byla každodenním traumatizujícím zážitkem. Město zažívalo jednu z nejhorších epidemií zločinnosti ve svých dějinách. Proč? Gladwell to vysvětluje „teorii rozbitého okna“ politologa Jamese Q. Wilsona a kriminologa George Kellinga. V ní se tvrdí, že zločinnost může být v určité míře zaviněna sociopatologickým prostředím, v němž člověk žije. Životní podmínky pak mohou mít velký vliv na možnost vzniku sociální epidemie a na okamžik bodu zlomu. Teorie rozbitého okna říká, že zločinnost může být výsledkem součtu menších zločinů a prostředí, v němž člověk žije. Tedy když žijete někde, kde jsou posprejované zdi a rozbitá okna, máte pocit, že se o vás nikdo nezajímá a vaše všímavost k tomu, co se kolem vás děje, klesá. Poté si člověk řekne: To okno už stejně bylo rozbité, tak proč bych si odtamtud něco nevzal. Navíc je každému jedno, co dělám. Může to začínat nevinně od odpadků na chodníku mimo popelnici. Pokud odpad nikdo hned neuklidí, existující nepořádek je spouštěčem dalšího nepořádku. První větší hromadu odpadu vedle popelnice vytvoří jen málokdo; do narůstající hromady si už ale odpadky bez výčitek přihodí kdekdo. Vnímavost lidí k čistotě a pořádku s narůstajícím nepořádkem klesá. Lidé z okraje společnosti si víc dovolí. Na konci takového řetězce pak mohou být celé hromady odpadků, ale také zapálené popelnice, rozbitá okna, nezbytnost deratizace celého domu. Lidé jsou citliví na to, kde žijí. Gladwell tvrdí, že celkové znečištění je signálem pro občanskou neukázněnost. Ta je pak živnou půdou pro toleranci drobné kriminality. Teorie her, rozv oj kreativity, pozitivní psychologie Další zajímavou dovedností je používání teorie her ke strategickému myšlení, prognózování chování konkurence a zákazníků. Když k tomu přidáte systematický – asi dvouletý rozvoj inovační kreativity, umělecké kreativity a znalost kreativních průmyslů i tzv. tekutých sítí podle Stevena Johnsona, a to vše okořeníte pozitivní psychologií (která je v USA šlágrem), pak dosáhnete mimořádné konkurenční výhody. Znalosti kvantové fyziky, teorie chaosu, Paretova pravidla, bodu zlomu, to vše nám umožní správně porozumět době, lépe předvídat budoucí události, minimalizovat dopady černých labutí, odhalit příležitosti, které nikdo nevidí a zařídit se podle nich. Rozvinutí inovační kreativity pak umožní pochopit, které z příležitostí, jež jsou ve stadiu slabých signálů budoucích trendů, se stanou reálnými, kdy, v jakém rozsahu, co s čím bude souviset, jaké opatřit zdroje. Trénink kreativity a imaginace vycvičí mozky markeťáků, manažerů a vývojářů tak, že nachystají několik zásadních inovací, a pak jen budou čekat na vhodný časový výklenek, v němž je moudré s inovací vyjít s plnou parádou. Pozitivní psychologie dodá všem tu správnou energii a vytrvalost. Vzdělávání v těchto oborech přinese obrovskou přidanou hodnotu, o níž se ostatním ani nesnilo. Avšak je otázkou jaké lidi a v jakých firmách do takového vzdělávání poslat. V korporátech se snadno může stát, že člověk získá toto vzdělání za stovky tisíc korun a pak s ním přejde ke konkurenci, která ho lépe zaplatí. Patrně největším přínosem bude vzdělávání ve firmě, kde je člověk vázán akciemi, dividendami, vděčností nebo je v rodinné firmě v příbuzenském vztahu či je mimořádně loajální. Do takových lidí se vyplatí investovat. PhDr. Karel Červený, MS c., MBA
