Inovace jsou pojem, který charakterizuje to, co by nás v budoucnu mělo živit. Jejich velký svět je dnes o finančních prostředcích, mezinárodních týmech a specializaci v rámci globálních hodnotových řetězců. Češi se určitě v takovém světě neztratí, proto není důvod zůstat zemí levné pracovní síly. Naopak, je zapotřebí přichystat vhodné podmínky k návratu na výsluní. rozhovor vedl Bohumír Kotora
Možnost odepisovat z daní i výdaje na výzkum nakoupený od akademických pracovišť nebo univerzit výrazně zlepší spolupráci mezi soukromým a veřejným sektorem, věří Ing. Rut Bízková, předsedkyně Technologické agentury ČR (TA ČR). „Je třeba, aby poznatky z výzkumu přecházely do praxe a zcela konkrétně a měřitelně přispívaly k rozvoji ekonomiky,“ říká. Ustavení TA ČR v roce 2009 bylo jedním z důležitých kroků reformy českého systému aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací. Můžete zhodnotit její dosavadní pětiletou činnost? Když se podíváte na statistická čísla za posledních 7–8 let, celý systém podpory výzkumu, postavený s cílem, aby sloužil konkurenceschopnosti Česka a k dobrému životu lidí v něm, se vyvíjí velmi pozitivně. Stát podporuje zejména základní výzkum, částečně také aplikovaný výzkum, spolupráci výzkumných organizací a firem, firmy samy provádějí zvláště vývoj a projevuje se to v inovované produkci. Pokud jde o TA ČR, její vznik znamenal krok správným směrem. Potvrzuje se to teď, a bude se to osvědčovat příští rok a v dalších letech na výsledcích námi podpořeného výzkumu. V agentuře se soustředily prostředky z dnes již deseti kapitol státního rozpočtu, významně dochází k podpoře spolupráce výzkumných organizací a firem. To přináší výsledky užitečné pro tržní uplatnění. Význam výzkumu a vývoje v dnešním tržním světě roste. Zvyšuje konkurenceschopnost výrobků a služeb, ekonomický rozvoj vyspělých zemí. Je náš stávající legislativní systém financování aplikovaného výzkumu dostatečně pružný? Ne, je naprosto rigidní. Minulý rok jsme usilovali o změnu zákona, o zpružnění legislativního rámce, zatím marně. Zatím zůstává za realitou, neboť byl stavěn, zejména zákon č. 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu, jako zákon o dotacích ze státního rozpočtu. Dnes už ale jde o finanční podporu výzkumu a vývoje, což je něco zcela jiného. A v tom je zákon velmi rigidní. Říká, jak se udělují prostředky, ale neumožňuje třeba flexibilně podpořit firmy, například půjčkami, ani podporovat výzkumné organizace průběžně, např. během roku. To je potřeba v současnosti, kdy mají být neinvestiční projekty ve výzkumu podpořeny z evropských zdrojů. Ne už stavby a stroje, ale skutečně vykonávání výzkumu. A tyto finanční zdroje se hodně vážou na flexibilní nástroje, půjčky, na odložené splátky apod. Proto doufáme, že k určitým změnám v legislativě dojde. Určitou změnu přinesla novela zákona o daních z příjmů. Od ledna 2014 nově rozšiřuje odpočet nákladů za nakoupený výzkum a vývoj od výzkumných organizací. Jak se díváte na reálné využití tohoto impulsu pro vědu a výzkum ze strany investorů? Nechali jsme na dané téma vypracovat odborné studie. Pokud novela zabere, budeme moci subvencovat i více rizikové projekty, protože to, co má relativně jistý výsledek, bude možné realizovat mezi výzkumnými organizacemi a firmami na bázi smluvního výzkumu. A ukazuje se, i po zkušenostech z let 2006–2007, kdy vznikly daňové odpočty na výzkum ve firmách, že náběh bude pozvolný a že příští dva roky nelze očekávat více než 400 až 600 milionů korun ročně za nakupovaný výzkum. Nicméně jde o slušnou částku, když si vezmete, že celý smluvní výzkum na vysokých školách dnes činí asi 300 milionů korun. Bude-li na obou stranách vůle k bezproblémové součinnosti, může se do tří let uplatnění tohoto podpůrného nástroje slušně rozjet. Důkaz je opět v daňových odpočtech z minulosti ve firmách, z třímiliardových počátků je dnes generován výzkum přes deset miliard korun, který je přiznáván k daňovým odpočtům. Jak se ale zpřísňuje výběr daní, některé finanční úřady přistupují, zejména u malých a středních podniků, velmi restriktivně k výkladu, co je výzkum a co lze odpočítávat z daní. Proto s nimi nyní řešíme tvorbu určitého systému průkaznosti výzkumu k daňovým odpočtům s cílem předejít potížím při komunikaci zúčastněných subjektů. Jednu z cest ukazuje Holandsko. Tamní firma dříve, než nakoupí výzkum, či si ho zajistí sama, připraví projekt, který předloží agentuře našeho typu. Ve chvíli, kdy ta potvrdí, že jde o výzkum, jde o konečnou fázi rozhodnutí. Firma pak vykáže náklady, které finanční úřad pouze zkontroluje, protože má garanta, který řekl, že se skutečně jedná o výzkum. Existují další cesty, jak více sblížit výzkum a průmysl? Pro posílení ekonomiky je třeba poznatky z výzkumu přenášet do praxe a zcela konkrétně a měřitelně přispívat k jejímu rozvoji. Jedna z možností je větší diferenciace programů, aby šlo podpořit všechny segmenty, protože každý, od základního orientovaného výzkumu až po inovace, potřebuje jiný typ podpory. Pro evropské fondy se počítá se dvanácti segmenty- stupni podobně, jako je tomu u celoevropského výzkumného programu Horizon 2020. Princip rozškálování by umožnil rozdílnou podporu celého řetězce tak, aby jednotlivé aktivity vedly k dobrým výsledkům. Potenciál nabízí i větší zapojení soukromých zdrojů do výzkumu. Je ukrytý ve vzájemném dialogu s velkými firmami o tom, co potřebují a čeho jsou ochotny se účastnit, a následné spolupráci buď v soukromých fondech, nebo spojení privátních a veřejných prostředků v určitém poměru stát a soukromý investor. Uvažujeme o tom, že pokud sdružíme prostředky, společně pak vybereme projekty, kde soukromý investor může dohlédnout na to, aby na trh putovaly produkty, které jsou v jeho zájmu. U nás máme firmy, ochotné do toho jít, většinou však se zahraničním majitelem. V Německu to třeba není taková zvláštnost. My chceme zkusit napřed české firmy, situaci nám však ztěžuje dosud nepřizpůsobená legislativa. Další cestou ke sblížení výzkumu a průmyslu je podpora investičních pobídek do Česka za účelem napojit zahraniční vývojová střediska na naše budovaná výzkumná centra, včetně přijetí erudovaných odborníků. To je jeden nástroj, na němž v současnosti pracujeme. Druhý tvoří, v kooperaci s Exportní garanční a pojišťovací společností (EGAP), podpora exportu výsledků výzkumu do ciziny. Objasnila byste podrobněji konkrétní plány tohoto projektu? Jedná se o vytvoření modelu součinnosti, jenž dokáže propojit výzkumné organizace a české exportéry, respektive zvýšit míru komercializace výsledků výzkumu a vývoje na světovém trhu. Společný projekt má dvě linie. První, s níž nám pomáhá ministerstvo zahraničí, vychází z poptávky, kde, kdo ve světě co poptává a na co my vlastně máme nabídku, a zda tu poptávku lze naplnit tím, co vyhledaný subjekt umí. Druhá část řeší finanční stránku věci. V první fázi se předpokládá smluvní výzkum, který ovšem není ve zvyku ve světě platit dopředu. Bude-li víceletý, jeho vykonavatel musí prostředky někde získat. Ve chvíli, kdy jsou peníze ve výzkumných organizacích účelově vázány na projekty a tím organizace nemá „volné“ vlastní prostředky, je idea taková, že se poměrně snadno získá financování projektu z bank, ze soukromých zdrojů s tím, že EGAP pojistí export produktu a bude sdílet riziko plynoucí z následného nezaplacení. Na druhé straně EGAP rovnou nabídne podporu firmám s velkým exportním potenciálem, které budou dávat projekty do našich programů. Smyslem je již v tuzemsku nadějné plány podpořit s vědomím, že budou mít místo na trhu v cizině. V současnosti se intenzivně rozbíhá daná spolupráce. Předpokládáme, že na podzim budeme mít první ucelenější představy, s rozjezdem pak počítáme příští rok. Dostali jsme se na mezinárodní pole působnosti. Pro rozvoj české vědy má internacionální kooperace zásadní význam. Jakou formou v tomto směru TA ČR ještě pomáhá k podpoře spolupráce v aplikovaném výzkumu, vývoji a inovacích? Technologická agentura je součástí evropské sítě inovačních agentur TAFTIE. Jako člen přispívá k posílení hospodářských výsledků starého kontinentu tím, že se podílí na sjednocování definic ve výzkumu, uplatňování pravidel veřejné podpory, sdílení hodnocení výsledků výzkumu, národních programů výzkumu. V současnosti třeba spolu definujeme a prosazujeme co možná stejné a jednoznačné chápání center kompetencí, neboť jsou i v evropské legislativě, a každý je vykládá jinak. Aktivity vyvíjíme též mimo Evropu, a to využitím programu Delta. Jde o podporu spolupráce v aplikovaném výzkumu a experimentálním vývoji, nesmí však jít o vývoz našeho know-how k cizí firmě, v programu nesmí spolupracovat pouze výzkumná organizace na naší straně, jejímž partnerem v zahraničí je firma. Také na české straně musí být s výzkumnou organizací firma - snažíme se tím zajistit, aby nedocházelo ke ztrátě práv k duševnímu vlastnictví – to je slabé místo českého výzkumu. Začali jsme s první výzvou s Vietnamem. Máme kontakty do mnoha zemí, jeden až do Nigérie v Africe, kde vidíme velký prostor ke spolupráci. Usilujeme rovněž o pozici implementační agentury v evropských fondech. Byli bychom rádi, aby se povedlo v Česku sdružit finance programu Horizon 2020, strukturálních fondů a národních prostředků. Pokud se to povede, řadu výzkumných pracovišť posuneme na evropskou úroveň. Potřebujeme k tomu podporu zejména od ministerstva školství. Když už jste nakousla školství, je pozice mladých českých vědců v mezinárodním srovnání na dobré úrovni? To je těžká otázka. Myslím si, že velkou chybou je tolik studentů na vysokých školách Říká se, že nemáme dost techniků. To není úplně pravda. Máme hodně i technicky vzdělaných lidí, v daném populačním ročníku rozhodně více než za minulého režimu, jen nevíme, zda jde o ty nejlepší. Druhá věc, kterou vidím jako nezbytnou, tkví ve vytvoření atraktivního prostředí u nás, aby nedocházelo k odlivu mozků z Česka. My máme třeba spolupráci s univerzitou v Cambridge. Dáváme témata, která nás zajímají a tamní studenti, kteří studují v daném oboru a naše téma si vyberou, udělají na toto téma např. magisterskou nebo seminární práci. Z této spolupráce vidíme, že řada těchto studentů, kteří jdou do Cambridge a jsou placeni svým státem, aby získali dobré vzdělání, k němu mají povinnosti. Většinou se musí vrátit domů a nějakým způsobem státu „odvést“, že do nich investoval. Pak teprve mohou naplňovat své plány. A toho by bylo dobré dosáhnout i u nás. Stejně tak, aby naše nastupující vědecká generace měla povědomí, jaké dnes u nás má k dispozici špičková centra pro svou činnost. Neméně důležité je vybrané pracovníky zaplatit na odpovídající úrovni. Ve funkci předsedkyně TA ČR působíte od března 2012. Jaké máte další plány, další rozvojové záměry ke zlepšení úrovně českého aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací? Naším základním posláním je neustále promýšlet a zlepšovat celý systém podpory aplikovaného výzkumu tak, aby byl užitečný. Konec konců proto také agentura vznikla. V současné době máme novou strategii do roku 2025, s výhledem pak do roku 2030 s tím, že jako TA ČR počítáme, že rozhodující roli ve financování aplikovaného výzkumu budou do roku 2020 hrát evropské fondy. Pokud to vyjde a TA ČR aspoň nějakým dílem zaujme roli implementační agentury, bude naše směřování nastaveno. Postupně, jak už jsme zmínila na začátku, bychom se měli dostat k financování rizikových operací. To, co je jisté, ať už si obhospodařuje byznys. Potřebujeme dosáhnout, aby o to měl zájem, a pak se zaměřit na určité fondové financování, třeba s menšími prostředky, než jsou dosud, ale v roli podporovatele chodu toho systému při know-how, které mezitím budeme mít. Pokud se naloží s evropskými fondy jinak, neumím přesně říci, jaký vývoj TA ČR čeká. Lze předpokládat, že to bude zdroj několika dotačních titulů. Myslím si, že by to nebylo dobře, protože celý tento systém se vyvíjí. A to, co bylo potřeba koncem 90. let minulého století, koncem prvního desetiletí 21. století je již historická záležitost. Dnes už by měl být celý systém jinde. Takže v kombinaci s evropskými fondy mám představu, a není jenom moje, je to záležitost výzkumné rady, že budeme spíše odbornou podporou celého systému výzkumu a vývoje než prostý udělovač dotací.