Poměrně často slýcháme postesknutí pedagogů, lidí z oblasti kultury a jiných, že mladá generace dnes málo čte, zato tráví abnormálně času u počítačů. Publikují se též výsledky výzkumů ve školách i v mimoškolním prostředí, podle nichž současní mladí nemají velký zájem o literaturu a nejsou ochotni a schopni se po dobu delší než několik – v nejlepším případě několik desítek – minut soustředit na nějaký text. Pokud jsou k tomu přece jen dotlačeni, nejsou prý s to reprodukovat souvisle jeho obsah, natožpak pochopit smysl. Takové kritické nářky lze slyšet i od vysokoškolských profesorů, docentů či asistentů, a to jak ze škol humanitních, přírodovědeckých tak i technických. Kritika tohoto druhu je ale běžná ve všech zemích našeho civilizačního okruhu. Nevyjímaje USA, jejichž systém vysokoškolského studia se ve světě považuje stále za špičkový, ne-li ve všech vědách, určitě v těch orientovaných na přírodu, matematiku, medicínu a techniku. Používání ITC ohromně rozšiřuje přístup studentů a vůbec uživatelů k informacím všeho druhu, zároveň jim ale bere schopnost a možnost se do určité oblasti hlouběji ponořit a důkladněji ji chápat. Výtku nelze paušalizovat Výtku mladé generaci za to, že se zabývá příliš elektronickými médii a z nich přebírá hlavně intelektuálně nenáročné a spíše zábavné obsahy, však nelze vztahovat na všechny mladé lidi. Ostatně vždy koexistovali vedle sebe lidé, kteří se kromě své obživy starali spíše jen o nenáročnou zábavu jakožto výplň volného času, a jiní, kteří hloubali, přemýšleli o věcech, vymýšleli nové věci a zajímali se o novinky v různých oborech. Tací lidé poté, co se rozšířil knihtisk, a knihy se staly dostupnými, už před několika staletími četli. A získané poznatky si nenechávali pro sebe. Z prostředí takových lidí pak vyrůstali dodnes známí a uznávaní spisovatelé, novináři, profesoři, vědci, technici a vynálezci. Samozřejmě to souvisí i s faktory sociopsychologickými, konkrétně s Gaussovou křivkou znázorňující rozložení lidské populace podle výšky IQ. Lidí s vysokým intelektem bylo, je a bude vždy méně než lidí s intelektem průměrným a podprůměrným, ale též platí zákonitost, že pokrok všeho druhu, tedy sociální, politický, technický, ve zdravotnictví se děje zvláště zásluhou lidí inteligentních a vzdělaných. A na udržování a zvyšování úrovně vzdělanosti mělo rozhodující zásluhu nejprve psaní, vydávání a rozšiřování knih, k nimž později přistoupilo i působení hromadných sdělovacích prostředků, a dnes počítačů, internetu a jiných vymožeností v oboru ITC. Nicméně jako první revoluci v masmédiích označil Marshall McLuhan, známý teoretik masové komunikace, Guttenbergův vynález knihtisku. Jistěže ne všechno, co se tiskne, vysílá v televizi či rozhlase anebo šíří internetem, je hodnotné, a dokonce jsou šířeny obsahy, jež by se neměly vůbec objevovat z hlediska společenské přijatelnosti, morálky, anebo technické spolehlivosti či vědecké ověřitelnosti. Je ale zároveň pravda, že proti obsahům, jež se jeví jako pochybné či nepřijatelné, se zvedají kritické hlasy a že v době elektronických médií se takovéto diskuse či spory řeší rychleji než dříve. Tříbení názorů a vyjasňování stanovisek je dnes rozhodně rychlejší. Rozmach elektronických médií, který dnes rozhodně není u konce, nicméně neznamená, že klasické prostředky šíření informací, tedy „papírové“ knihy a časopisy, odcházejí ze scény. Není tomu tak, a v řadě případů se dá doložit, že uvedení nějakého zajímavého tématu např. v televizi vyvolá takový zájem veřejnosti, že autoři sdělení o tomto tématu jsou nuceni, pokud chtějí na téma soustavně upozorňovat, přistoupit k jeho prezentaci v tištěné, tedy „papírové“ verzi. To se týká jak některých obecně oblíbených zábavných seriálů, tak témat odborných, např. z oblasti medicíny či kosmonautiky. Takže rozmach nových technických médií paradoxně přispívá určitou měrou i ke konzervaci a rozmachu „starých“, klasických, tištěných médií. Mezinárodní knižní veletrh v Praze 2014 Tyto skutečnosti jsem si uvědomil při prohlídce expozice na letošním veletrhu Svět knihy, konaném v polovině května 2014 v Průmyslovém paláci v Praze-Holešovicích. Česká média sice s uznáním připustila, že tento veletrh má už svou ustálenou tradici (konal se letos už podvacáté), ale zároveň se netajila dojmem, že by si zasloužil chytit druhý dech, že by jeho koncepce měla v budoucnu přijít s něčím novým. Nepovažuji za spravedlivé a vhodné, jestliže někteří čeští novináři napsali, že ve srovnání s obřími knižními veletrhy v Lipsku, Paříži či Frankfurtu nad Mohanem působí ten pražský jako „rybník vedle oceánů“. Český (resp. český a s ním jazykově, historicky i komerčně spřízněný a propojený slovenský) knižní trh je poměrně malý, řádově nejméně desetinásobně menší než knižní trhy v zemích, kde vycházejí knihy v němčině, angličtině, franštině, španělštině či italštině. Ne B2B, ale spíše B2C Závažnější už je námitka, že v pražském případě jde spíše skutečně o „trh“ knih, v původním smyslu tohoto slova, na rozdíl od knižních veletrhů jinde. Zatímco třeba ve Frankfurtu je knižní veletrh hlavně záležitostí B2B, tedy tam se jedná o situace, kdy nakladatelé a vydavatelé z určité zastoupené země jednají s partnery z jiných zemí, kteří knižní tituly jim nabízené přeloží a vydají, a sami nabízejí svoje novinky, v Praze taková jednání sice také probíhala, ale především šlo o akci typu B2C. Tedy takovou, kdy ve stáncích vydavatelů a nakladatelů, hlavně domácích, byly nabízeny a prodávány (mnohdy s veletržní slevou) knihy, které si jinak běžní návštěvníci veletrhu mohou koupit v knihkupectvích i mimo dobu veletrhu – zde samozřejmě s tou výhodou, že nemuseli obcházet řadu prodejen, protože tu nabídka desítek a stovek vydavatelství a knihkupectví byla soustředěna na jednom místě. Tuzemští vystavovatelé si veletrh pochvalovali a nejeden z nich se vyslovil v tom smyslu, že jejich podnik dosahuje během roku nejvyššího obratu ve dvou obdobích – jedním je doba předvánoční a druhým je právě květnový veletrh Svět knihy. Bohatá nadílka odborných knih a časopisů Obchod je obchod a těmto vystavovatelům se nelze divit. Věc však má i potěšitelnější, povzbudivější stránku. Kromě literatury „spotřebního“ charakteru totiž byla na veletrhu dosti bohatě zastoupena i literatura odborná – technická a vědecká. A to více než loni. O prohlídku odborných publikací a časopisů ve stáncích je vystavujících i o jejich koupi byl velký zájem, zcela srovnatelný se zájmem jiných skupin čtenářů o knižní přepisy televizních seriálů s pestrými obálkami, samozřejmě u jiných stánků. Bez nároku na úplnost si dovoluji uvést tato vydavatelství, nakladatelství a knihkupecké podniky, jež ve velkém představily svoji bohatou produkci technické a vědecké literatury: Academia (Středisko společných činností AV ČR), Computer Press, Česká geologická služba, ČVUT, Fortuna – Nakladatelství učebnic, Mendelova univerzita v Brně, Karolinum – Nakladatelství UK Praha, Univerzita Pardubice, Nakladatelství Oeconomia (VŠE Praha), VŠChT Praha – Centrum informačních služeb anebo Nakladatelství VUTIUM (VUT Brno). K nim lze přiřadit velmi zajímavou a poutavou expozici vydavatelství Kartografie Praha a také reprezentanta oblasti literatury scifi – firmu Poutník – Klub Julese Verna z Prahy. Při procházení tohoto stánku mi vytanul na mysli rozhovor, který jsem před lety vedl s Ing. Pavlem Pavlem, jenž, jak známo, „rozchodil“ sochy moai na Velikonočním ostrově. Ten mi tenkrát řekl, že k zájmu o techniku, kterou později studoval, ho v dětství přivedla právě četba verneovek. Myslím si, že touto cestou se k technice a objevitelství dostalo více lidí. Jazykové pomůcky Jak známo, i když se situace co do znalosti cizích jazyků u nás po roce 1989 hodně zlepšila, stále ještě obecná znalost cizích řečí (o schopnosti aktivně mluvit ani nemluvě) nedosahuje žádoucí úrovně. V tomto ohledu je stále veliký rozdíl mezi ČR a jinými zeměmi, které mají rovněž poměrně nízké počty obyvatel, např. Nizozemsko, Švédsko, Dánsko, Švýcarsko, ale přesto tam obyvatelé už od raného věku ovládají kromě své mateřštiny aspoň jeden jiný jazyk. Proto považují za nezbytné vyzdvihnout účast firem vystavujících a nabízejících jazykové učebnice a slovníky, např. Nakladatelství Fraus z Plzně. Konkurence tištěným knihám Nezávisle na veletrhu Svět knihy u nás čas od času probíhají ankety, v nichž jsou respondenti dotazováni na to, zda se podle jejich názoru tištěné knihy vedle knih elektronických udrží, spíše jak dlouho. Otázka je to aktuální – v metru či v tramvaji je dnes už vcelku běžně vidět jednak pasažéry, kteří si po usednutí rozevřou knihu, a jiné, kteří si otevřou iPad s knižním textem. Poměr první skupiny vůči druhé odhaduji na 6 : 4, ale ještě nedávno to mohlo být 8 : 2. Šíření elektronických médií, včetně elektronických knih, nelze zabránit a ostatně by to nebylo dobré a nikdo se o to ani nepokouší. Pan Tim Walker, ředitel rodinného knihkupectví v Londýně a prezident Britské asociace knihkupců, při pobytu na pražském veletrhu konstatoval, že i v jeho zemi je problém udržet zájem zákazníků, resp. zájemců o knihy v tištěné podobě. Podle britských výzkumů si v Británii už jen cirka 15 % čtenářů kupuje knihy pouze v prodejnách knih. Ostatní, tedy většina britských čtenářů, si je kupuje přes internet. Takže, říká pan Walker: „… zákazníci začali knihkupectví využívat jako showroom, kde si knihu vyhledají, prohlédnou, nechají si ji od knihkupce charakterizovat a doporučit a pak si ji koupí… jenže přes internet!“ Částečně tomu lze odpomoci prodejem elektronických knih, ale to nepřineslo takové výsledky, jaké od toho britští knihkupci očekávali. Sám pan Walker se spoléhá více na diverzifikaci nabídky: rozšířil prodej o položky, které mají vyšší marže než knihy, tedy např. hudební nosiče, pohlednice anebo papírnické zboží. Na veletrhu Svět knihy 2014 byly vedle převládajících firem z ČR zastoupeny více než dvě stovky zahraničních vystavovatelů z 25 zemí, hlavně z Evropy, ale též Izraele, Japonska, Kolumbie, USA či Tchaj-wanu. Pokud jde o literaturu technickou a vědeckou, byla nejvíce zastoupena, jak se dalo čekat, ve stáncích účastníků z Německa, USA, Japonska, ale i Ruska. Značné problémy se soupeřením s prodejem knih na internetu a s elektronickými knihami přiznávají kromě Britů vesměs všichni vystavovatelé ze západoevropských zemí. Takže nás může trochu utěšit, pokud o to stojíme, skutečnost, že soupeření tištěných a elektronických knih není pouze český problém. P. Přibyl