Na základě rozhodnutí členů správní rady Svazu strojírenské technologie nastoupil dne 1. června 2014 do funkce ředitele Svazu strojírenské technologie pan Ing. Oldřich Paclík, CSc. Tuto funkci přebral v době, která není snadná ani pro samotný svaz ani pro jeho členské podniky. O svých prvních dojmech z nového působiště, o svých názorech nejen na fungování svazu i o svých budoucích vizích nám pověděl v následujícím exkluzivním rozhovoru. AUTORKA: Andrea Cejnarová
Není žádným tajemstvím, že nastupujete do funkce ředitele SST v období, kdy se svaz zdá být poněkud destabilizovaný. Jak byste současnou situaci ve svazu charakterizoval a jaké byly vaše první dny na novém působišti? Do funkce ředitele SST jsem byl zvolen na správní radě 17. dubna a do funkce jsem nastoupil od 1. června tohoto roku. Poté následovalo krátké přechodné období, kdy zde ještě působil předchozí ředitel Ing. Petr Zemánek. V té době se v Praze současně odehrávala významná událost – výroční shromáždění CECIMO. To pro mě znamenalo velmi rychlý vstup nejen do funkce samotné, ale i do zahraničních kontaktů. Složitost situace, o které hovoříte, spatřuji především uvnitř svazu, což je záležitost čistě interní. Jde o to, aby svaz opět získal důvěru podniků, a ty ho byly nadále ochotny podporovat. Od začátku krize svaz stále „zeštíhluje“. Tomuto procesu by se ale měla nastavit nějaká hranice, za kterou by už nešel. Je pochopitelné, že k zajištění daného objemu služeb je zapotřebí určitý počet lidí. Jinak to jednoduše nejde. To je právě ten klíčový problém: úroveň poskytovaných služeb vs. zájem svazových podniků. Dalším úkolem, který stále stojí před námi, je přesvědčovat nejen podniky, ale i veřejnost, že profesní svazy obecně jsou dobrá věc. Že je jejich existence dobrá pro všechny. V minulém období byl typický přístup zejména velkých podniků, že svaz vlastně nepotřebují. Nechápaly, k čemu jim vlastně je. Myslím, že je potřeba jim vysvětlit, že jsou přístupy, situace a trhy, kdy to tak říkajíc „na vlastní pěst“, nejde. I já sám jsem musel řadu názorů změnit, protože jsem se dlouhá léta pohyboval na „druhé straně“. Jsou situace, kdy je lepší vystupovat jako celek, jinde naopak, nebo je to jedno ať tam každý klidně jedná sám za sebe. Tyto situace je potřeba si jasně vymezit a na nich dokázat, že svaz má smysl. To jsou hlavní dva momenty, které, pokud uspějeme, by měly vést ke „zklidnění situace“ uvnitř svazu. Z tohoto pohledu je jednoznačně potřeba soustředit se na takové činnosti, které svaz posílí, a naopak vyhýbat se takovým činnostem, a to především podnikatelským, které by ho naopak rozdělovaly. Jaké jsou vaše představy o struktuře, způsobu fungování a úloze SST v příštích letech? Svaz by měl být především servisem pro podniky a měl by působit především tam, kde může pomoci většině, jako je například lobbing směrem ke státní správě, zjišťování makroekonomických a dalších údajů apod. Měl by členské podniky navenek zastupovat tam, kde je to rozumné. Například v Číně je tento společný postup velmi důležitý, protože jeden osamocený podnik tam neznamená nic. I z našeho pohledu velký podnik je v tamních měřítkách malý a Číňané speciálně na velikost velmi dají. Co se týče struktury svazu, již dnes jsme na samé dolní hranici, co do velikosti. Aby svaz mohl dostát svým závazkům a cílům, které si vytýčil, pochopitelně potřebuje kvalitní lidi. Kde je ale vzít? Kvalitní služby mohou poskytovat jen lidi, kteří za sebou mají nějaké zkušenosti, mají přehled a jsou schopni pracovat v dané oblasti samostatně. Zkušený a vzdělaný člověk ale bude zcela přirozeně požadovat také adekvátní finanční ohodnocení. A tím se dostáváme zpět k otázce profinancování činnosti svazu. Jaké první kroky vás čekají v nejbližším období, které by měly vést k postupnému naplňování vašich vizí a vytýčených cílů? Snažíme se a budeme se i nadále snažit vystupovat navenek tak, abychom pro podniky představovali službu. Aktivity posledních týdnů jsou pochopitelně silně ovlivněny sankcemi vůči Ruské federaci. A s tím souvisí vyhledávání nových příležitostí pro firmy, probíhají schůzky na ministerstvu průmyslu a obchodu, v plánu je schůzka na ministerstvu zahraničních věcí, která se bude pravděpodobně týkat otázky ekonomické diplomacie. Průběžně také probíhají prezentace a výstavy svazových podniků. Byli jsme například na výstavě v Číně, kde jsme měli stánek společné účasti, před pár dny jsme se vrátili z IMTS z Chicaga, což je jedna ze tří nejvýznamnějších strojírenských výstav na světě vůbec. Významným podtextem této účasti je navázání kontaktů a spolupráce s americkým trhem. Myslím, že Spojené státy americké jsou pro nás trhem s velkým potenciálem, kam se ale zatím od nás bohužel moc nevyváží. Pro řadu našich podniků by tam ale jistě šance být mohla, i když cesta k získání pozice na tomto trhu nebude jednoduchá. Je dobrým signálem, že se k nám na stánku SST připojily i další firmy, a to Kovosvit MAS, TOS Varnsdorf, Škoda Machine Tool a Slovácké strojírny. Neustále opakuji a trvám na tom, že exportní snahy by se měly rozprostřít do více oblastí, ne, jak se říká, mít všechna vejce v jednom košíku. Protože když pak ten košík upadne, je zle. Pro nás by měl být jednoznačně základem domácí evropský trh, který je vyspělý a kde je bezpečno. Za ním by měly následovat další, mimoevropské rozvinuté a politicky stabilní oblasti. Ostatní trhy, jako je ruský, arabské země apod., jsou jakousi třešničkou na dortu, která nám může vylepšit situaci, ale neměli bychom se na ně spoléhat. Už vůbec bychom se neměli dostat do situace, že by nás ztráta těchto trhů existenčně ohrozila. Jak chápete postavení SST ve srovnání s ostatními velkými evropskými svazy, jako je VDW nebo UCIMU? VDW a UCIMU zastupují dva ze tří nejsilnějších evropských svazů. My bychom s nimi měli udržovat kontakt a, jak se říká, učit se od nejlepších. Proč říkám „nejlepších“? Protože mají zkušenosti a mají za sebou firmy, které jsou v mnoha oborech lídry na světovém trhu. Myslím, že toto je velmi důležité a že by podobně měly postupovat i svazové podniky. Velice rád vzpomínám na 90. léta, kdy jsme se začali otevírat zahraničním trhům a kdy nás všichni všude zvali a velmi ochotně nám vše vysvětlovali a ukazovali, protože v nás neviděli konkurenci. Neříkám, že by dnes byla konkurence z naší strany nějak výrazně větší, ale doba je už jiná. Dnes vám už nikdo nic jen tak neukáže a v ničem neporadí. Dnes už se můžete jen domnívat a vycházet z obecných teorií. Kdo tenkrát měl oči a viděl, tak si přivezl spoustu poznatků. Jednou z cest, jak se k tomuto know-how dostat i v současnosti, je právě spolupráce se zahraničními svazy. K tomu je ale zapotřebí čas a také vhodní lidé na straně svazu, ale především zájem firem. Tuto důležitou aktivitu jsem vložil i do svého kandidátského projevu. Teď už ale bohužel vidím, že se ji z hlediska času jen těžko podaří naplňovat. V minulosti totiž bylo hlavní předpokládanou aktivitou SST „otevírání obchodních možností na východních trzích“. Já neříkám, že je to špatně. Pokud ale tyto trhy začnou oslabovat, nebo se dokonce úplně uzavřou, měli bychom být schopni pomáhat podnikům i v té druhé oblasti, kterou je zvýšení konkurenceschopnosti. Málokdo například ví, že produktivita lídrů z Německa, Itálie, Rakouska, Švýcarska apod. je dvoj až trojnásobná, než tomu je u nás, jak vyplývá ze statistik. Vím, že tyto údaje nejsou populární, poněvadž implikují, že by ti nadbyteční zaměstnanci tam jednoduše neměli být. To ale není téma na rok, ale námět na dlouhodobá racionalizační opatření, která by vedla k vyšší produktivitě. Bez vyšší produktivity totiž nebudou ani vyšší mzdy, ani nové trhy, nebude nic. Takto neúprosné jsou zákony ekonomiky. Pomáhají vám ve vaší nové roli ředitele SST zkušenosti z vašich předchozích působišť? Celý život jsem v oboru obráběcích strojů působil v obchodně-technických nebo technicko- obchodních funkcích – od konstruktéra přes léta technického ředitelování, více než deset let jsem byl ve funkcích obchodního ředitele nebo vedoucího marketingu. Jádrem tržního hospodářství je bezesporu marketing a marketing zasahuje svým způsobem i do technické stránky. Marketing by měl být schopen říci, jaký by měl být výsledný produkt. Ale už není schopen říci, za kolik se ten produkt má vyrobit. To je věc controllingu, řízení kvality apod. Tyto své zkušenosti považuji za jistou výhodu, ale je zde pochopitelně spousta věcí, kde mi zkušenosti chybí. Moje současná pozice v SST už je hodně „politická funkce“ – ne ve smyslu politické příslušnosti, ale ve smyslu politiky vůči firmám, vůči státu apod. V poslední době se klade velký důraz na to, aby svaz věděl o svazových podnicích a jejich podnikání co nejvíc. Myslíte, že by se mělo aktivně pracovat na rozšiřování členské základy SST? Vidíte v tom jedno z možných řešení problému financování svazu? To je jedna z věcí, o které vážně uvažujeme a která úzce souvisí i s otázkou stabilizace svazu. Tkví v tom ale jedno nebezpečí: že se dopracujeme k velmi roztříštěné struktuře svazu, uvnitř které se budou uplatňovat třeba i protichůdné zájmy. Když je struktura podniků homogenní, dá se spíš očekávat, že budou mít na více věcí stejné názory a budou sledovat podobné zájmy. Cestou masivního rozšiřování členské základny se ale vydal například rakouský svaz, který nabízí členství v podstatě každému, kdo něco vyrábí. Neříkám, že je to špatně. Jen poukazuji na možná úskalí. Bude to ale patrně jedna z cest, jak si vylepšit vlastní ekonomickou situaci. Co se týče dcer zahraničních společností, členství ve svazu je dnes otázkou jejich vnitřního rozhodnutí, zda považují toto členství pro ně za věc užitečnou nebo ne. Také je potřeba si uvědomit, že speciálně německé firmy, které mají silné zázemí doma ve VDW, tady u nás nic moc nového a zajímavého pravděpodobně nezískají.