„Průmysl je nenasytný!“ „Bez dotací a bruselských prostředků v této zemi nedokážeme postavit už ani psí boudu!“ „Ministerstva se chlubí příchodem cizího kapitálu. Kdo ale počítá miliardové ztráty na pobídkách a následném transferu zisků od dcer k matkám?“ „Český průmysl se vinou politiků transformoval v obří automobilovou montovnu!“ Umíme být k sobě kritičtí. Někdy až přes míru. Kolik takových (a jim podobných) kritických postřehů na margo struktury, fungování a rozvoje tuzemského průmyslu jste v minulých měsících zaslechli nebo pročetli vy? Třeba být objektivní: jenom emoce žádný problém nevyřeší. Ano, naše malá, lidsky, surovinově a energeticky limitovaná země je posledních 150 let spjata s rozvojem a odbytem průmyslové výroby. Průmysl úspěšně živil a živí několik pokolení. Našemu státu vdechl punc inženýrské vzdělanosti a technické dovednosti. Mj. i s průmyslem spojujeme svůj další život a naši prosperitu. Chceme však průmysl technicky a technologicky moderní, produkčně výkonný, obchodně zdatný a ekologicky akceptovatelný. Český průmysl vytvářel a vytváří masu prostředků. Umí zajistit svou běžnou činnost i operativní investice do vlastní budoucnosti. Je čestné si přiznat, že na všechny úkoly a cíle při tvorbě nové high-tech ekonomiky by nám pouze naše síly a naše prostředky nestačily. Se zásadní transformací naší ekonomiky v posledním čtvrtstoletí jsme svědky i poměrně intenzivního přílivu zahraničního kapitálu do našich továren. A s ním přichází také špičkové know-how a zahraniční odborníci. Snad nejčastěji jsou v této souvislosti v médiích citovány bilance specializované agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest. Výmluvná je i zatím poslední, za rok 2015: CzechInvest dojednal 106 velkých investic za 45 mld. Kč. Třetinu z nich lze zařadit do kategorie high-tech projektů. Díky této agentuře a jejím zahraničním klientům bylo možné vytvořit na 14 000 nových pracovních míst. Tuzemský průmysl je rovněž generátorem úspěšného exportu, a to i na konkurenčně přetížených odbytištích v zemích EU28 a v zámoří. Přitom až donedávna se management průmyslových podniků povětšinou mohl spoléhat jen na sebe sama, na kvalitu vlastní produkce. Koaliční kabinet po posledních volbách zkoncentroval pozornost na aktuální potřeby průmyslu a na podporu jeho exportu. Byla zmobilizována široká škála nástrojů. Vedle MF ČR, MPO ČR, MZV ČR a již vzpomenutého CzechInvestu se určitě sluší připomenout aktivity agentury CzechTrade, ČEB nebo EGAP. Aktivní pomoc firmám poskytují rovněž Svaz průmyslu a dopravy ČR, Hospodářská komora ČR, Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR a řada dalších orgánů a institucí. Představitelé některých z nich vyjadřují svá stanoviska i v tomto SPECIÁLU. Za všechny se pozastavme alespoň u tří. – Při našich cestách do továren, v besedách s řídícími pracovníky českého průmyslu v poslední době slyšíme nemálo (často rozporných) stanovisek na konto fixace a uvolnění směnného kurzu koruny (resp. pokračujících intervencí ČNB vůči tuzemské měně) a na otálení politiků se zavedením euro. Oba problémy analyzuje bývalý předseda vlády ČR a dnes člen bankovní rady ČNB Jiří Rusnok. Start-upy. Pro jedny byrokratická mantra, pro jiné tolik potřebné prostředí, v němž se mohou nápady (a nejenom mladých) podnikatelů rozvíjet. Pro ministra Jana Mládka jedna z priorit MPO ČR. Nezastírá, že trh s financováním českých start-upů zatím není (v porovnání s dalšími vyspělými zeměmi) příliš rozvinutý. Zároveň podává návrhy k nápravě, mj. spuštění platformy Národního inovačního fondu (NIF), specializované na poskytování podpory formou kapitálových vstupů. Vyjádřeno konkrétní cifrou: pro investiční podporu start-upů má MPO ČR vyhrazeno 45 mil. eur. Do dnešního vydání jsme zařadili ještě jeden (pro někoho možná druhotný, svými důsledky však primární) problém: sebelépe profinancovaný průmysl se neobejde bez koncepční a velkoryse zabezpečované výchovy mladých odborníků. Na českých odborných učilištích a středních školách ani v posluchárnách univerzit se bezprostředně nevyvíjejí nové generace obráběcích a tvářecích strojů, ani tu z žádné linky nesjíždí jedna limuzína za druhou. Přesto: bude to právě kvalita tuzemské vzdělávací soustavy, která do značné míry rozhodne o podobě a konkrétních výsledcích českého průmyslu v příštích dekádách. Resortní ministryně Kateřina Valachová i přes krátkou dobu působení v úřadě k tomu podává obsáhlý referát. „O peníze jde až v první řadě,“ konstatuje ironicky český člověk. Posuďte sami, zda to platí i pro tuzemský průmysl. Samozřejmě: jeho další rozvoj není bez promyšleného financování reálný. Ale problém nelze zúžit výlučně na investice. Náš průmysl bude přesně takový, jakou péčí jej zahrneme. Jací mladí odborníci pro něj vyrostou. Jak využije obrovských šancí, které se mu naskýtají v mezinárodní dělbě práce. Jak dokáže kooperovat s tuzemskou vědou. /bs/