To, co rozhoduje o našem pocitu štěstí a úspěchu, jsou postoje. Když chceme lidi ve firmě změnit, tedy jejich chování, musíme změnit jejich postoje. Dokončení z minulého čísla. Postoj ke strategickým cílům organizace To, co rozhoduje o našem pocitu štěstí a úspěchu, jsou postojeŘeditelé firem si často stěžují na to, že lidé nežijí cíli firmy tak jako oni. Že jen chodí do práce a udělají si tam to svoje. Že jim chybí zápal a nadšení. Jenže si neuvědomují, že vizi a strategické cíle si vymysleli sami pro sebe. Že je to jejich „dítě“. Že za to berou měsíčně asi 150 a více tisíc bez prémií. To je dostatečně motivuje, aby svou vizi a cíle naplnili a získali 50 až 100 % manažerské odměny (roční mzdy). Neuvědomují si, že nedokázali svým lidem předat své nadšení – nadchnout je pro tyto cíle. Často jim o nich v různém kontextu vyprávět. Přicházet mezi zaměstnance s dílčími hodnoceními a výsledky cílů. Děkovat, chválit. V případě zdaru i nezdaru se s nimi radit, co dělat. Postoj k týmové spolupráci Všichni top manažeři se zaklínají týmovou spoluprací. Nutí zaměstnance, aby měli týmového ducha, aby spolupracovali a pomáhali si. Na druhé straně tiše tolerují alibismus, kdy si každý pracovník pomocí emailů vytváří důkazy, že on včas na něco upozorňoval, něco připomínal, rozporoval, navrhoval, nesouhlasil s něčím apod. Lidé se tak v případě problémů s termínem, kvalitou apod. stávají sice neprůstřelnými, ale týmová spolupráce vázne. Nejvíce týmové spolupráci napomůže budování důvěry podle knihy Stephena M. R. Coveyho „Důvěra – jediná věc, které dokáže změnit vše“, příp. „Pět příčin selhávání týmů“. Aby top manažeři vybudili důvěru jako základní hodnotu firemní kultury, musejí ji sami vyzařovat a vyžadovat. Postoj k výzvám a novotám Dosti souvisí s tím, jestli má člověk rád vysokou míru jistoty nebo snáší vyšší míru nejistoty. Lidé dobrodružnější nátury, vizionáři a vývojáři si v hledání všeho nového libují. Ti na výletě jdou nazpět vždy jinou cestou, mají rádi sci- -fi, přemýšlejí často způsobem „co by bylo kdyby“, jak co změnit a vylepšit. Hodí se jako učitelé, vývojáři, vedoucí projektů, lídři, spisovatelé, scénáristé, umělci, konzultanti apod. Lidé s vysokou potřebou jistoty nemají rádi změny, jsou zvyklí na určitý řád, strukturu, předvídatelnost a opakovatelnost. Jsou vhodní jako manažeři, IT specialisté, účetní, finanční manažeři, manažeři kvality, právníci, konstruktéři apod. Často se stává, že potřebujeme jedné skupině zaměstnanců trochu ubrat a druhé něčeho přidat. V našich kurzech si s tím víme rady a pomocí různých psychologických metod i LARP to dokážeme vybalancovat. Postoj k jiným kulturám Každý náš postoj byl od malička formován různými vlivy: hodnotami prarodičů a rodičů, hodnotami získanými ve škole, vlivy vrstevníků a kamarádů, vlivem idolů pop kultury a sportu. Jestliže je někdo od malička vychován k pořádku a čistotě, k touze po klidu a harmonii, k důvěře a řádu, podobně jako například Švýcaři, Němci a Rakušané, tak když se jim například do bydliště nastěhují imigranti, kteří kolem sebe rozhazují odpadky, ve skupinkách hlučí a křičí, močí na kdejaký roh, osahávají dívky a ženy, kradou, nosí nože, zapalují auta apod., tak to všechno nebudou považovat za své kulturní obohacení, ale budou se bát a pojmou k migrantům nedůvěru až odpor. Jak mi řeklo několik z nich: „V našich městech a vesnicích zavládl strach. Už to není jako dřív. Klesají ceny pozemků, řada lidí se stěhuje pryč. Bojí se o sebe a své děti.“ A ostatní lidé, kteří mají jiný postoj, je budou nazývat rasisty. Jenže těm bázlivým žádná rasa a barva kůže nevadí, jim jen vadí tak velká hodnotová a kulturní odlišnost. Jak formovat jejich postoj, aby se nebáli a neviděli v každém imigrantovi hrozbu? Aby dokázali i ve firmě vřele spolupracovat s Egypťany, Pákistánci a Keňany? To je asi nejtěžší trénink, ale i toto lze trochu měnit. Postoj ke zdraví Náš postoj ke zdraví od malička formují výroky typu „Žij si, jak chceš, medicína zvládne všechno, na všechno se najdou nějaké tablety, v nejhorším případě ti pomůže operace“ nebo „Na něco umřít musíš“. Na naše smysly ovšem od malička útočí všudypřítomná reklama, která nám nabízí lahůdky všeho druhu a naprosto konzumní způsob života. Není skoro nikdo, kdo by nám soustavně od malička říkal, že některé věci jsou tak škodlivé, že se vyplatí je vůbec nezkoušet, protože na nich vzniká těžká závislost (cukr, tabák, alkohol, drogy), nebo že si máme dávat velký pozor na míru používání některých věcí – PC, mobilu, internetu. K formování našich postojů ke zdraví přispívají i různé události a vlivy – nemoci a úmrtí v rodině, vliv přátel, životní styl hvězd a případně bonusy či malusy za životní styl od zdravotních pojišťoven. Ty se ukazují jako nejúčinnější. U nás v ČR zatím bonusy a malusy neplatí, ale někteří zaměstnavatelé přispívají svým zaměstnancům na různé zdravotní programy, poskytují zdravou výživu či odměňují každého, kdo přestane kouřit či zhubne. Tím formují jejich postoje a snižují nemocnost. Ostatní postoje Tak bychom mohli hovořit o postoji k životnímu partnerovi, k dětem, k rodičům, ke starým lidem, k reklamě, k politice, k církvím, k nepříjemnostem, k utrpení, ke smrti apod. Všechny postoje lze ovlivnit. Jen záleží na výchozím stavu postojů dotyčného jedince a na jeho touze něco změnit. Pokud se člověk změnit nechce, tak se to nikomu nepodaří. Uměním je schopnost lídra lidi přimět, aby se chtěli změnit a hledali možnosti jak. Někdy je snazší získávat z trhu práce lidi s žádoucími postoji. Jenže je jich velmi málo, a navíc většina personalistů neumí postoje uchazečů rozpoznat. Pak je moudré si najmout psychologa nebo zorganizovat Assessment centrum, které bude na postoje zaměřeno. Na druhé straně, máte-li skvělé odborníky a ti jsou deficitní v jednom postoji, stojí za to si najmout agenturu, která u nich tyto postoje (ve spolupráci s vedením firmy) změní. /PhDr. Karel Červený, MSc., MBA/