Počátek nového roku 2015 se na tuzemské energetické scéně odehrál v ovzduší plamenných diskuzí, seriozních úvah i neskrývaných emocí okolo prolomení (anebo zachování) tzv. Pithartových limitů na těžbu uhlí v severních Čechách. Politici, ekonomové, novináři i občané ohrožených obcí v krušnohorském podhůří vrší argumenty pro zachování i pro zrušení tohoto energetického a ekologického reliktu 90. let. Finální ortel vynese vláda. Nejnovější termín: červen, červenec 2015. HlAsITá mEdIálNí KAmpAň (jakkoliv mohou být důsledky případného prolomení, či konzervace ložisek pro severočeské občany pozitivní, nebo negativní) přináší řadu pozoruhodných zjištění a aliancí. První (a pro řadu politiků studenou) sprchu představovalo lednové unisono odborářských bossů a zaměstnavatelů v rámci tripartity. Obě (jindy protichůdné) strany trojúhelníka se svorně a nezakrytě postavily za prolomení limitů a za dotěžení zásob uhlí pod Horním Jiřetínem. Druhý impuls k zevrubnému zamyšlení a rozhodování pak přinesla nejnovější statistika exportu tuzemské elektřiny: ČR vloni vyvezla 16,3 TWh energie. Oproti roku 2013 to bylo o 3,5 % méně. Nicméně surovinově chudou 10milionovou ČR tato cifra řadí na 3. příčku mezi největšími exportéry tohoto nanejvýš zajímavého artiklu v Evropě. Pro čtenáře, kteří si nelibují ve velkých číslech, alespoň dvě malé komparace: • citovaný vývoz by plně pokryl celoroční spotřebu tuzemských domácností a více než 1 TWh by obchodníkům ještě zbyla pro jiné transakce; • na pomyslné „medailové bedně“ s ČR stáli už jen evropští energetičtí giganti: Francouzi (s 64,2 TWh) a Němci (30 TWh). A jak vypadá pořadí největších zájemců o českou energii? V čele jsou vytrvalí odpůrci dukovanských a temelínských reaktorů Rakušané, následovaní Slováky. A kolik exportované energie vygenerovaly staré fosilní provozy na uhlí? Existuje hrubá aproximace: k výrobě a exportu 16,3 TWh energie by bylo zapotřebí vytěžit cca 16 mil. t hnědého uhlí. V ročním objemovém vyjádření: z celoroční uhelné kvóty jsme spálili, vychrlili si do ovzduší zplodiny a posléze exportovali ve formě čisté energie více než 2/5 těžby. Rozhodnout musí vláda Původně tak chtěla učinit do konce března, v souvislosti s dokončovanou novou Státní energetickou koncepcí a Surovinovou politikou ČR. Podle dobře informovaných zdrojů: tato věcně i instrumentálně logická konstrukce se termínově nenaplní. Už nyní padají na stůl nové termíny: do června, do vládních prázdnin… Primární není termín, nýbrž finální ortel kabinetu. Občané zasažených obcí, část regionální exekutivy i řada zastánců tzv. zelené energie mají v cause jasno už teď: uhlí zachovat pro budoucí generace. Jeho současnou kvótu v české energetice a teplárenství urychleně substituovat jinými (nejlépe obnovitelnými) zdroji energie a tepla. Komplexně zabezpečit nevyhnutelnou surovinovou a výrobní transformaci nynější fosilní energetiky. Odboráři, energetici a kapitáni průmyslu se naopak kloní k dotěžení zásob. Zdůvodňují to poměrně širokou plejádou argumentů: zabezpečením základního surovinového vstupu pro českou energetiku a teplárenství, posílením energetické bezpečnosti ČR a omezením její závislosti na drahých importech energetických surovin z leckdy politicky a ekonomicky nevyzpytatelných regionů světa, zachováním pracovních míst a sociálního smíru v regionu a mnoha dalšími. Úvahy, zda zrušit, či zachovat tzv. Pithartovy limity, nikdy neměly (a nemají ani dnes) výlučně regionální záběr a rámec řešení. Podkrušnohorské uhlí neposkytuje elektřinu a teplo pouze obcím od Děčína po Karlovy Vary. Velmi účinně a zatím i nezastupitelně se podílí na zdárném a bezvýpadkovém fungování celé české energetiky. Zjednodušeně řečeno: rozsvěcuje žárovky a pohání stroje i v Jablunkově, i v Břeclavi. Pokud kabinet rozhodne limity (potažmo zásoby) zachovat a podíl uhlí substituovat jinak, bude k tomu muset dosáhnout celospolečenského konsensu a tento krok dlouhodobě garantovat za celou společnost. Samozřejmě, největší pozornost veřejnosti se vedle vlády, resp. tripartity, nyní zaměří na trojici nejvýznamnějších podnikatelských subjektů v regionu. Ve hře je perspektiva Severní energetické, jejímiž majiteli jsou finančníci Pavel Tykač, Jan Dienstl a Tomáš Fohler. Právě jí patří mnohokrát skloňovaný povrchový důl ČSA. Disponuje zásobami cca 20 mil. t a dalšími cca 750 mil. t už za čárou limitů. Pokud vláda limity zachová, zdejší těžba se završí okolo roku 2022. Pokud je zruší, uhlí vystačí na dalších zhruba 130–150 let. Společnost momentálně poskytuje práci 900 lidí. Předloni vytěžila 3,4 mil. t hnědého uhlí. Její tržby přesáhly 5,5 mld. Kč a čistý zisk 1 mld. Kč. Druhým silným regionálním hráčem jsou Severočeské doly. Tato společnost vznikla v lednu 1994. Rozhodující balík akcií drží ČEZ. Největším těžařem hnědého uhlí v ČR je tak paradoxně jeho největší spotřebitel. Inkriminované prolomení či zachování limitů se dotýká povrchového lomu Bílina. V prvním případě (při těžbě cca 10 mil. t) by se vyuhlil nejpozději v roce 2035. Pokud limity padnou, pak za čárou leží dalších 100 mil. t a životnost dolu lze prodloužit až do období 2050–55. Firma v předchozích letech udržovala těžbu na úrovni plus-mínus 23 mil. t. Zaměstnává na 3 000 lidí. Její předloňské tržby přesáhly 12 mld. Kč a čistý zisk 2,7 mld. Kč. A konečně třetí subjekt Vršanská uhelná, v majetku skupiny Czech Coal. Provozuje lom Vršany v centrální části Severočeské hnědouhelné pánve. Zdejší zásoby uhlí se odhadují na 320–325 mil. t. Firma dodává surovinu do elektrárny Počerady. S 600 zaměstnanci předloni vytěžila 6,85 mil. t hnědého uhlí a utržila cca 3,5 mld. Kč. Čistý zisk přesáhl 220 mil. Kč. Víme, kolik a jaké energie potřebujeme? Do debat o osudu severočeského uhlí (a ruku v ruce s tím i o surovinovém zabezpečení české energetiky a teplárenství) se zapojuje stále více subjektů. Kladou řadu otázek a na některé se snaží nalézt seriozní odpovědi. Zatím chybí ta hlavní: „Kolik a jaké energie potřebujeme?“ Až bude koaliční kabinet s to tento dotaz odpovědět s maximální mírou objektivity (a nikoliv jen do konce nynějšího volebního období), bude jasno nejenom o dalším osudu limitů Pithartovy vlády a situaci okolo zásob severočeského uhlí, ale i o nových nástrojích a cestách, jak optimalizovat využití získané energie a tepla, jak přispět k optimalizaci českého a evropského energetického trhu, a nikoliv naposledy, jak i přes ekologické handicapy hnědého uhlí v příštích letech zkvalitnit naše životní prostředí. Damoklův meč nad hlavy ministrů nezavěsili pouze občané-voliči, ale také Evropská komise a parlament. Říjnový balíček ekonomických opatření k rozvoji evropského průmyslu do roku 2030 je v sekci energetika velmi ambiciózní a jejich realizace si vyžádá vpravdě grandiózní úsilí i investice. Pohledem do zpětného zrcátka nelze řídit dopředu žádný automobil. Z hlediska dalšího ekonomického a energetického vývoje tohoto státu jsou 24 let staré Pithartovy limity pro své kritiky jen překonanou historickou epizodou. Jeden silný mobilizační impuls však do našich ekonomických a energetických výhledů vnést ještě mohou: odstartovat široký komplex politických, hospodářských, technických a organizačních opatření nezbytných pro transformaci české energetiky a teplárenství, a to minimálně do roku 2030, resp. 2040.
Bronislav Sowa