Metro má všechny výhody, které může dopravní systém nabídnout. Jezdí na elektřinu, takže nepotřebuje fosilní paliva, při jejichž spalování vznikají škodlivé emise. Je umístěno pod zemí, neruší tedy historický ráz měst svým vzhledem, ani jeho obyvatele hlukem. A není ovlivněno povrchovou dopravou, takže za normálních okolností jezdí pravidelně a na čas. proto logické, že v dopravních špičkách bývá beznadějně plné. A právě v tom tkví zásadní problém metra – zvýšit jeho kapacitu je totiž značně problematické. Stavba nové trasy je finančně i časově velmi náročná a přetíženým stávajícím trasám navíc ani nemusí příliš odlehčit. Konstruktéři společnosti Siemens však přesto našli způsob, jak tunely metra přepravit za stejný čas až dvojnásobek pasažérů než doposud. Řešení spočívá ve zvýšení počtu vlaků v provozu, respektive ve zkrácení prodlev mezi jednotlivými soupravami. V současné době se tento interval pohybuje v rozmezí dvou až tří minut a vychází z maximální vzdálenosti, kterou souprava metra potřebuje k zastavení z plné rychlosti. Pokud by však měla obsluha dispečinku metra k dispozici informace o aktuálních polohách a rychlostech souprav, vzdálenost mezi nimi by se mohla zmenšit tak, aby odpovídala brzdné dráze určené momentální rychlostí. Konstruktéři proto vyvinuli systém, který umožňuje pomocí sítě speciálních přístupových bodů získávat data o polohách jednotlivých souprav s přesností na centimetry. Ostře sledované soupravy Systém zvaný Trainguard MT vychází ze standardů bezdrátové místní sítě (Wireless Local- -Area Network – WLAN) a k monitorování souprav využívá rádiových vysílačů, sloužících jako přístupové body. Přestože využívá podobnou technologii, není systém nijak ovlivněn mobilními zařízeními cestujících. Jednotlivé vysílače jsou v tunelech rozmístěny přibližně 250 metrů od sebe a jsou navzájem propojeny optickými kabely. Ty jsou pak připojeny ke kontrolnímu systému metra. Každý vlak je tak v podstatě pod neustálým dozorem a jeho poloha je porovnávána s ostatními soupravami, aby byl zachován co nejmenší, nicméně stále bezpečný odstup. Soupravy se pak vlastně pohybují podobně jako například automobily v běžném provozu – přibrzdí-li jedna, následující jsou řetězově přibrzděny také. Systém byl pro pilotní testování nasazen již před několika lety v pekingském metru. Díky němu zde mohou soupravy jezdit v rozestupech pouhých 80 vteřin, a přepravit tak zhruba dvojnásobek pasažérů než dříve. Vzhledem k univerzálnosti systému, která umožňuje jeho instalaci i do stávajících linek metra, lze očekávat, že budeme rychle se střídající soupravy v dohledné době vídat ve stále více městech.