S nadsázkou by se dalo říci, že „neviditelné síly“ usilují o zachování rovnováhy a tam, kde se dařilo již příliš, přichází stagnace a příležitost dostávají slabší. Celosvětově ekonomický růst brzdí nízká produktivita, stárnoucí populace v rozvinutých zemích, dozvuky finanční krize a napjatá globální politická situace. V Evropě čeří klidné vody migrace a atentátní útoky Islámského státu. Rozvíjející se trhy se potýkají s nízkými cenami komodit a rostoucí cenou dolaru. K nejistotě ještě přispívá výhled růstu úrokových sazeb v USA a ekonomický útlum v Číně. K tomu všemu se ještě přidává zpomalení růstu globálního obchodu a pokles cen surovin. Centrální banka USA (Fed) zvýšila úrokové sazby a začala zpřísňovat měnovou politiku. Růst dolaru a úrokových sazeb by ovšem mohl způsobit, že se firmy dostanou do platební neschopnosti. Obrat může nastat ve chvíli, kdy se znormalizuje měnová politika USA a ekonomika Číny bude směřovat k růstu vedenému spotřebou. Umístit se na předních příčkách rostoucích ekonomik v roce 2016 z větších hráčů zvládne pouze Indie. S mladou a početnou populací se pracuje lépe a nové ekonomické reformy pošťuchují kontinuální růst a Indie by měla mezi úspěšnými kandidáty zůstat minimálně několik let. Aktuálně se prosazují především rozvíjející se trhy a největšími hvězdami se ukázaly být Laos a Turkmenistán. Kambodža a Barma sklízejí úrodu ekonomických reforem a benefitují z přílivu zahraničních investic. Další úspěšní zástupci vzkvétajících ekonomik jsou většinou z Afriky, kde zapracovalo zlepšení hospodářské politiky a investice do infrastruktury. Pro lokální trhy je to dobrá zpráva, ovšem globální ekonomiku to zatím ovlivní jen nepatrně. Jen pro představu, například indický trh sám o sobě je 10x větší než všechny trhy těchto zemí dohromady. Největší skokani 8 % – Laos, Turkmenistán; 7,5 % – Kambodža, Sierra Leone; 7,3 % – Mosambik; 7,2 % – Barma; 7,1 % – Bhútán; 7,1 % – Republika Kongo; 7,1 % – Indie; 7 % – Pobřeží Slonoviny. Jak je to možné? Odpověď je taková: historicky docházelo k ekonomickému vzestupu chudých států vždy tam, kde byla relativní politická stabilita a lidský potenciál, umožňující saturovat trhy obrovským množstvím nenáročného, levně vyráběného zboží. To umožnilo vybudovat solidní základ bohatství, které státy později využily pro další rozvoj. Jak si stojí starý kontinent? V evropském regionu si nejlépe vedlo Rumunsko s 3,9% růstem HDP a zápornou inflací –0,7 %. Cílem rumunských politiků je dostat ekonomiku do takové kondice, aby mohlo být přijato euro. Rumunsko má stejně jako Česká republika vysoký podíl zpracovatelského a automobilového průmyslu a na oživení ekonomiky má především vliv poptávka evropských zemí, hlavně Německa a Francie. Propad těchto ekonomik by pro Rumunsko mohl být fatální. Naopak příznivá je pro něj skutečnost, že nabízí levnou a přiměřeně kvalifikovanou pracovní sílu do průmyslové výroby, čím přitahuje investice. V těsném závěsu se rozjíždí i stavebnictví. V Rumunsku je nízká nezaměstnanost, říká se, že je způsobena odchodem pracovní síly do západních zemí v době ekonomické stagnace. Dalším v pořadí úspěšných je Irsko s 3,5% růstem HDP a inflací 1,1 %. Irská ekonomika se vzpamatovává z krize v roce 2010 a bude růst i nadále. Irsko se již druhým rokem za sebou stává jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik EU. Loni ekonomika těžila z dalšího poklesu nezaměstnanosti, růstu maloobchodních tržeb a slabého eura, které podpořilo vývoz. Irsko po krachu realitní bubliny a kolapsu svých největších bank dostalo od EU a Mezinárodního měnového fondu záchranný program v celkové výši 85 mld. eur (2,3 bilionu korun). Země plnila všechna opatření, která po ní věřitelé požadovali, takže už o tři roky později mezinárodní záchranný program ukončila a vrátila se úspěšně na kapitálové trhy. Následuje Litva s 3% růstem HDP a inflací 1,5 %. Navzdory nepokojům a sociálním tenzím v regionu by ekonomika měla v růstu pokračovat. Výsledek České republiky je slušný. S HDP 2,7 % a inflací 1,6 % patří spíše k těm lepším. Růst ekonomiky byl podpořen dočerpáváním peněz z evropských fondů, uvolněnou rozpočtovou politikou, nízkými cenami ropy a výběrem daně z tabákových výrobků. Hlavním tahounem růstu by se měly stát především domácnosti, protože růst investiční aktivity se kvůli výrazně nižšímu čerpání z fondů EU může zastavit. Česko do roku 2016 vstupuje s velmi solidními základy v podobě nízké inflace a malé nezaměstnanosti. Navzdory pozitivnímu ekonomickému růstu bude Česká národní banka udržovat svůj intervenční režim, v jehož rámci oslabuje korunu, a s opuštěním tohoto režimu počítá nejdříve až v prvním čtvrtletí 2017. Tento trend významně napomáhá exportérům a měl by české domácnosti motivovat k utrácení na lokálním trhu. Určitý vliv na celkovou situaci má politická reprezentace s nevalnou důvěrou obyvatelstva a nucený přísun imigrantů. Jak to vypadá u sousedů? Polsko si vede zatím dobře, HDP má 2,9% růst, inflace je 2,2 %. Polsko je jedinou zemí EU, která v posledních dvou desetiletích rostla nepřetržitě a růst si zachovala i v průběhu světové finanční krize a ekonomické recese let 2008–2009. Ekonomika Polska těží ze sousedství s Německem a z velkého vnitřního trhu. Konzervativní politická orientace slibuje kladně hodnocenou antiimigrační politiku. Na druhou stranu se budou zavádět reformy, které zvyšují věk odchodu do důchodu a nové daně z bankovních aktiv i retailerového bankovnictví. Fiskální mezera se bude zvětšovat, investoři budou opatrní a růst asi zpomalí. Největší tahoun minulosti, německá ekonomika, stagnuje. S ročním růstem HDP pouhých 1,8 % a inflací 1,5 % patří k nejméně výrazným. Angela Merkelová sice plánuje investice, aby evropskou ekonomiku stimulovala, ale Německo bude nadále testovat příliv imigrantů. Nízké ceny ropy by mohly pomoci především průmyslu. Prognózy německé Makroekonomické rady a Německého svazu průmyslových a obchodních komor se shodují na zpomalení německé ekonomiky i v následujícím roce. Vedle imigrace představují hlavní výzvy pro německou ekonomiku produktivita práce a nedostatek kvalifikovaných pracovních sil. Negativně působí i státní energetická politika, zhoršování konkurenceschopnosti německého průmyslu a pomalá digitální transformace. Rakousko: růst HDP 1,4 %, inflace 1,9 %. Rakouská ekonomika již dlouhodobě přešlapuje na místě. Nic nenasvědčuje oživení, současně však ani propadu do recese. Příznivější vývoj lze očekávat až v roce 2016, za předpokladu zlepšení situace v eurozóně, oživení mezinárodního obchodu a realizace domácích reforem. Rakouskou ekonomiku trápí rostoucí nezaměstnanost a celkově negativní podnikatelské klima. Nezaměstnaností je nejvíce potrefeno hlavní město Vídeň, kde počet lidí bez práce meziročně vzrostl o desítky procent. To je dáno neustálým přílivem nových pracovních sil a nízkou kvalifikací většiny z nich. Vezměme si z toho ponaučení. Jistou naději skýtá daňová reforma, od níž si experti slibují především oživení domácí poptávky. Dále pomůže očekávaný růst světové ekonomiky a ekonomiky v zemích eurozóny a nízké ceny energií. Nejsmutnější zrcadlo všem evropským ekonomikám nastavuje Řecko, které je ve stadiu stagnace a vysokého zadlužení a nikdo uvnitř ani venku neví, co s tím. Ještě je možný odchod z eurozóny, ale to by byl velmi tvrdý pád. Nadějný vývoj z roku 2014 přerušily předčasné volby na počátku roku 2015, které přivedly k moci krajně levicovou vládu Alexise Tsiprase. Ta se dlouhé měsíce nebyla schopna s věřiteli dohodnout na novém záchranném programu, až byla v létě 2015 nucena dočasně uzavřít banky a zavést omezení pohybu peněz. Největší „ovlivňovači“ USA je v lehké křeči. Výsledkem je nevýrazný růst HDP 2,5 % a inflace 1,7 %. V celkovém výsledku ekonomika Spojených států růst zpomalila. Navzájem se vyvažují solidní spotřebitelské výdaje a horší stav podnikových zásob. Výdaje se zvýšily o 2,4 %; v únoru se jejich růst odhadoval na rovná 2 %. Růst výdajů naznačuje slušnou perspektivu ekonomiky USA a nadále tlumí obavy z hospodářské recese, kvůli kterým na začátku letošního roku padaly akcie. Ziskovost nadnárodních firem poškodila levná ropa i silný dolar. Tempo růstu v letošním prvním kvartálu se odhaduje na zhruba 1,5 %. Velké podnikové zásoby a slabé dodávky kapitálového zboží ale signalizují, že růst by mohl být slabší. V USA probíhají prezidentské volby, které s napětím sleduje celý svět. Jakou politicko- ekonomickou strategii přinese nový prezident a dominantní politická strana? Uvidíme. Donald Trump, Hillary Clintonová…? Čína: růst HDP 6,4 % a inflace 2,4 %. Zpomalení ekonomického růstu otřáslo čínským sebevědomím. Čínské lidově demokratické republice se v minulosti podařilo spojit diktaturu a hospodářský růst, ale nyní se zdá, že čínský ekonomický zázrak pomalu končí. Číňané bohatnou a země si již nemůže dovolit růst takovým tempem, jako když byla chudá. Zpomalení ekonomického růstu není u rozvíjejících se ekonomik nic zvláštního. Aby Čína více podpořila domácí spotřebu a zmírnila mezery vzniklé nadměrným investováním v uplynulých letech, přijal Peking řadu opatření, jako je zvyšování mezd, zavedení sociálního a zdravotního pojištění, dodržování pracovní doby, díky čemuž má být o čínské zaměstnance lépe postaráno. Zahraničním společnostem se tamní výroba začíná prodražovat, protože efekt extrémně levné a lehce ždímatelné pracovní síly se začíná vytrácet. Technologicky náročná produkce, jako je výroba elektroniky, v Číně zůstane i nadále, ale jinak Čína přestává být oblastí, kde je možné za relativně nízké náklady generovat obrovský zisk, což způsobuje odliv zahraničního kapitálu, který se přelévá do zaostalejších zemí, a historie se opakuje. Rusko je nebezpečná rozbuška. Nikoho tato situace nepřekvapuje, dalo by se říci, že ekonomiku poškozuje především přebujelé ego jeho reprezentace a neomalený styl zahraniční diplomacie. Již jsme s touto kulturou měli mnohokrát co do činění. Malý je růst HDP o 0,4 % a tragická inflace: 8,2 %. Dobrá zpráva pro globální, především evropskou ekonomiku to není. Evropské sankce Ukrajině a vysoká inflace způsobují pokles životní úrovně. Rusko zmeškalo vhodnou dobu, kdy mohlo uskutečnit strukturální reformy. Rubl totiž i v novém roce dále klesá, což jenom prohlubuje inflační problém. Snižuje se již tak chabá průmyslová produkce o dalších 4,5 %, systematicky klesají zahraniční investice, což souvisí s celkovou nedůvěrou v nevypočitatelnou ruskou realitu a ve vágní ochranu investorů. Napětí mezi Ruskem a většinou zemí, odkud by investice vůbec mohly přijít, spíše roste a Moskva je brána jako riziko. Hluboká lokální krize snižuje naději, že by zde mohla vzniknout opravdu stabilní demokratická struktura, která stojí na prosperující střední vrstvě a pro elity příznivém investičním prostředí v krátkodobém i dlouhodobém strategickém výhledu. Ve srovnání s neuvěřitelným potenciálem výbuchu ruské krize je současný uprchlický problém nepodstatnou záležitostí. Velká Británie má 2,2% růst HDP a inflaci 1,5 %. Bývalá světová velmoc sice není v krizi, ale její aktuální výkonnost k pozici na výsluní nestačí. Blížící se referendum Velké Británie rozhodne, zda země zůstane v EU, či ne, a množí se spekulace ohledně možných dopadů případného odchodu. Odchod Británie z EU by podle investiční bankovní společnosti Goldman Sachs způsobil okamžitý propad libry až o 20 %. Velká Británie už není dominantní světovou mocností a britská libra už není převládající měnou. Hodnota libry tak bude i v dlouhodobém měřítku klesat a slabá měna způsobí snížení kupní síly běžného občana, ale podpoří export, což je na aktuálních aktivitách britských firem, které pilně hledají odbytiště pro své zboží, vidět. Komu se bude v nejbližších letech dařit? Centrum budoucí globální levné manufaktury se přesune do oblasti Jihočínského moře. Překvapit může rovněž rozvíjející se Mexiko a některé státy latinské Ameriky – například Peru. Kromě již zmíněných draků má určitý potenciál Tanzanie, Etiopie, Keňa nebo Mosambik. Zpracovala Ivana Strasmajerová