Cloud. Slovo skloňované v ICT sféře v poslední době asi nejčastěji. Ale není to jen módní nálepka, která dobře zní a za pár let vyšumí, aniž by si kdo vzpomněl, co znamenala? Vzpomeňme například na bublinu jménem WEB 2.0. Tento termín začal zhruba před deseti lety zamořovat odborný diskurs a firma, která se nepřipravovala na přechod na platformu web 2.0, jako by byla sto let za opicemi. Uběhla jedna dekáda a po webu 2.0 neštěkne ani pes. Proč? Nebylo to z důvodu, že by se web 2.0 ukázal jako slepá ulička vývoje, ale proto, že šlo pouze o prázdný marketingový pojem, který už podle své definice napovídal, že jde o pouhé stavění vzdušných zámků. Nikdo pořádně nevěděl, co to vlastně je a k čemu by mu to bylo dobré, ale styděl se to přiznat. Ba co hůř, technologičtí „inovátoři“ dokázali pod vlajkou webu 2.0 vytáhnout z omámených podnikatelů obrovské sumy peněz na něco, o čem ani netušili, proč by to měli chtít. Tedy až na to, že to zavádí konkurence. Cloud není web 2.0 Není tedy móda cloudů jen podobně nafouknutá bublina? Ne, není. Už proto, že toto označení nevzniklo jen jako prázdný termín, pro který se až posléze hledal význam. Systémy služeb na principech, kterým dnes říkáme cloudové, totiž fungovaly s úspěchem už dlouho předtím, než se pro ně našlo tohle „sexy“ označení. Cloud computing je definován jako poskytování služeb či programů uložených na intranetových či internetových serverech s tím, že uživatelé k nim přistupují pomocí webového prohlížeče nebo jednoduché klientské aplikace a tyto služby lze používat prakticky z jakékoli počítačové stanice, resp. zařízení (tablet, mobil). Cloudová řešení postupně ovládají oblasti informačních technologií, které až donedávna byly provozovány výhradně pomocí softwarových prostředků instalovaných na jednotlivých stanicích. Jako první zaznamenala masivní migraci uživatelů ke cloudovým řešením (a to ještě v době, kdy se slovo cloud v slovníku IT prakticky nepoužívalo) elektronická pošta. K té se koncový uživatel dříve dostal pouze prostřednictvím poštovních klientů nainstalovaných na jednotlivých PC, které v internetu komunikovali v prostředí specifických protokolů (SMTP, POP, IMAP, resp. v podnikových systémech Microsoft Exchange Server či Lotus Notes apod.). Tedy do doby, než na scénu vstoupily freemailové služby, jejichž klientská rozhraní přístupná prostřednictvím webových prohlížečů byla postupně zdokonalována do takové míry, až dokázaly rozbít hegemonii takových softwarů jako Outlook, Outlook Express či Lotus Notes. A koneckonců donutily i takový gigant jako Microsoft, aby zapracoval na svém externím webovém prohlížeči pošty, který dlouhá léta považoval jen za jakési nouzové řešení (a tomu také odpovídala jeho primitivní funkčnost). A situace v elektronické poště došla „až tak daleko“, že řada i obrovských firemních korporací přešla na placené hostování e-mailových služeb Gmail od společnosti Google. Že se něco takového bude jednou dít, by v době vzniku Gmailu jako mailové služby pro jednotlivce hádal opravdu asi málokdo. Velkou roli zde určitě sehráli mladí „geekové“, kteří postupně generačně obměnili vedoucí IT pracovníky středních a velkých firem. Běžně již totiž používali cloudové služby pro osobní potřeby a neměli při jejich nasazování do podnikové sféry tolik předsudků. Zatímco konzervativním IT šéfům vstávaly při takové představě vlasy hrůzou na hlavě. Zavedenému byznysovému modelu (v západoevropském regionu v podobě telefonu Nokia se Symbianem a Microsoft Exchange Serveru) tak odzvonila hrana. Stejný důvod pomohl prosadit se v podnikové sféře i ekosystému společnosti Apple, který byl v našich zeměpisných šířkách dříve jen exotickým výstřelkem. Odkud? Odkudkoli Dalším důležitým faktorem pro současný rozvoj cloud computingu jsou změny pracovních návyků velké části zaměstnanců či šéfů firem. U mnohých se často stírá hranice mezi pracovním a soukromým životem, někteří lidé jsou ochotni vyřizovat pracovní záležitosti doslova non-stop. Stále více zaměstnanců a zaměstnavatelů také objevuje výhody tzv. homeworkingu, tedy práce z domova. A v neposlední řadě je na vzestupu i používání soukromých prostředků (notebooků, tabletů, mobilů) k pracovním účelům. Pro uspokojení potřeb všech výše zmíněných skupin je důležité poskytnout mobilní multiplatformní pracovní ICT infrastrukturu, která je na jedné straně maximálně přístupná ze všech možných typů přístrojů běžících pod různými operačními systémy, na druhé straně si zachovává vysokou míru bezpečnosti provozu a ochrany citlivých dat. Výborným řešením pro zajištění mobility a zároveň bezpečnosti je počítačová virtualizace, kdy je (zjednodušeně řečeno) namodelován virtuální stroj jen jako obraz počítače uvnitř jiného fyzicky existujícího počítače. Programy běžící uvnitř tohoto stroje se chovají, jako by běžely na skutečném počítači, ale přitom nemohou nijak ovlivnit zbytek „vnějšího“ počítače. Na virtuálním stroji je také např. možné spustit odlišný operační systém než ten, pod kterým virtuální stroj běží, a uvnitř tohoto operačního systému pak běžným způsobem fungovat. Pro tyto účely vzniklo hned několik platforem a řešení, které poskytují jak největší softwarový giganti, tak desítky menších firem z celého světa. Další velkou výhodou cloud computingu je tzv. škálovatelnost. Zjednodušeně řečeno je to schopnost změny výkonu poskytovaného řešení podle potřeb klienta. Cloud poskytne klientovi službu, která využívá tolik výpočetních prostředků, kolik je aktuálně potřeba. Při nízkém zatížení tak může využívat jen část skutečného serveru, při vysokém zatížení pak může současně běžet na velkém množství serverů. Klientovi je pak služba vyúčtována podle skutečného objemu využívaných zdrojů. Hlavním předpokladem pro fungování a rozvoj cloud computingu dnes není ani šíře nabídky systémových řešení, ani datová prostupnost internetu. Obojí je, zjednodušeně řečeno, v nabídce o krok napřed před poptávkou a potřebami uživatelů. Na čem ale stojí tento byznys, je důvěra. Důvěra, že cloudová řešení budou funkční a dostupná 24 hodin 365 dní v roce. Ale hlavně důvěra, že zabezpečení firemních dat je na 100% úrovni a nikdo a nikdy data nemůže zneužít např. pro kriminální činnost či využít pro potřeby konkurence. A právě tady leží hranice stupně nasazení cloudových služeb v jakékoli firmě. Každý podnik si musí stanovit hranici ekonomické výhodnosti využívání takových služeb oproti možným ekonomickým škodám v případě úniku strategických dat. Stupeň rizika je samozřejmě odlišný podle modelu nasazení cloudových služeb. Nejméně riziková jsou řešení privátní (private cloud computing), provozovaná pouze pro organizaci, a to buď organizací samotnou, nebo třetí stranou. Na opačné straně rizikovosti stojí veřejná řešení (public cloud computing), někdy označovaná jako klasický model cloud computingu. Právě zejména z obav o bezpečnost dat vznikají v současnosti houfně hybridní modely (hybrid cloud computing), které kombinují jak veřejné, tak soukromé cloudy. Navenek vystupují jako jeden cloud, ale jsou propojeny pomocí standardizačních technologií. Tedy důležitá podniková data jsou bezpečně ukládána privátní cloudovou službou, která je provozována v bezpečí lokálního serverového pole, přičemž přístup k datům může být přísně kontrolován a prováděn prostřednictví kombinace služeb SaaS a DBaaS (Big Data as a Service). Takto je zajištěno to nejlepší z obou variant: existuje mobilní a webový přístup k podnikovým aplikacím s vysokou použitelností, a současně jsou bezpečně chráněna důležitá data. Dalším velkým rizikem je stabilita poskytovatelů řešení a míra závislosti firemních procesů na jejich službách. Vyrojily se stovky firem, které nabízejí lákavé služby za lákavé peníze. Bohužel ani smluvní ujednání stoprocentně nezaručí, že vybraný dodavatel nezkrachuje nebo výrazněji nezmění podmínky poskytovaných služeb, na nichž je chod firmy životně závislý. Oba tyto důvody nahrávají velkým, na trhu etablovaným společnostem, u nichž jsou rizika komplikaci určitě menší než u malých „start- -upových“ firem. Tomu odpovídají i údaje shromážděné výzkumnou společností Gartner. Trh roste, konkurence bojuje Z nich vyplývá, že i přes jednoznačně identifikovatelná rizika trh s cloudovými službami neustále roste. Podle odhadu analytiků dosáhnou v roce 2015 celosvětové výdaje na cloudové IaaS (infrastrukturní) služby objemu 16,5 miliardy dolarů. To představuje oproti roku 2014 nárůst o celých 32,8 %. Výrazný růst bude pokračovat i v následujících letech – složená roční míra růstu by podle Gartneru měla v letech 2014–19 dosáhnout 29,1 %. Podle analytičky Lydie Leongové ze společnosti Gartner se však spolu s růstem konsoliduje trh kolem malého počtu silných hráčů: „Konkurenční prostředí se mění. Jen několik poskytovatelů má dostatek prostředků k tomu, aby mohli investovat do rozvoje širší konkurenceschopnosti na cloudovém IaaS trhu.“ Podle Gartneru byl rok 2014 pro řadu poskytovatelů IaaS rozhodujícím a většina z nich došla k závěru, že jejich dosavadní strategie nefunguje. Někteří proto plánují spustit zcela nové cloudové platformy, zásadním způsobem změnit ty stávající nebo se zaměřit na poskytování řízených služeb na některé z hlavních cloudových platforem. Řada poskytovatelů také naznačila, že mají v plánu zastavit nebo významně omezit své investice do rozvoje vlastních cloudových IaaS, někteří dokonce uvažují o jejich ukončení nebo nahrazení. „Apelujeme na zákazníky, aby byli při výběru poskytovatelů velmi opatrní. Je třeba klást konkrétní a detailní dotazy o plánech poskytovatele pro dané služby a usilovat o smluvní závazky, které poskytovateli nedovolí zásadně měnit nebo ukončit příslušnou službu s kratší než dvanáctiměsíční výpovědní lhůtou,“ doporučuje Lydie Leongová. Tržní podíly se nadále výrazně koncentrují, a to přesto, že trh jako celek výrazně roste. Přestože v magickém kvadrantu cloudové IaaS, který zpracovali analytici Gartneru, je uvedeno 15 poskytovatelů, trhu dominuje jen několik globálních hráčů – zejména Amazon Web Services, ale také Microsoft Azure a Google Compute Engine. Tito tři největší hráči pokrývají více než polovinu výpočetní kapacity ve veřejném IaaS cloudu. V roce 2014 absolutní nárůst výpočetní kapacity veřejného IaaS cloudu poprvé překonal nárůst všech typů výpočetní kapacity umístěné v organizacích. Z průzkumu 2015 CIO survey, který publikovala společnost Gartner, vyplývá, že 83 % IT ředitelů považuje cloudové služby za infrastrukturní alternativu a 10 % s nimi pracuje jako s primární infrastrukturní volbou (tzv. cloud-first strategie). „Cloudové IaaS služby jsou v současné době využívány pro většinu druhů výpočetních úloh (aplikací), nicméně ne každý poskytovatel je umí všechny provozovat dobře. Cloudová IaaS není komoditou. Poskytovatelé se významně liší z hlediska funkcí, výkonu, nákladů a obchodních podmínek. Přestože u IaaS hrozí teoreticky jen velmi malé riziko závislosti na dodavateli, je to v praxi víc než pouhý pronájem hardware – spíše celý ekosystém datového centra jako služba. Čím více využíváte jeho možnosti správy, tím větším přínosem pro vás je, ale tím víc se uvazujete ke konkrétní službě,“ vysvětluje Leongová. Podle analytiků společnosti Gartner se organizace musejí naučit fungovat ve dvou základních režimech, podle pravidel tzv. „bimodálního IT“ – mohou tak udržovat provoz tradičních IT systémů, a zároveň se naplno věnovat digitální inovaci. Cloudové IaaS služby jsou oblastí, kterou většina organizací využívá pro agilní IT projekty, jež mohou být na okraji zájmu či potřeb IT, ale mají potenciálně obrovský dopad na byznys. To má vliv i na způsob, jakým jsou tyto služby často nakupovány – ze strany byznysu a z jeho rozpočtů. Časem, s tím, jak si byznys zvykne na používání cloudové IaaS, začne být používána i pro tradiční IT projekty, podobně jako tomu bylo v případě postupného pronikání virtualizace do datových center v posledních deseti letech. Češi řeší A jak se staví ke cloudovým službám české podniky? Podle nejčerstvějších údajů Eurostatu se do nich příliš nehrnou (viz graf 1). Česko je ve využívání placených cloudových služeb na průměrném 13. místě, když je podle statistik využívá jen 15 % českých podniků ze všech. Průměr evropské osmadvacítky je však jen o málo vyšší – 19 %. Jako cloudoví nadšenci se pak jeví na špici žebříčku Finsko (51 %!), Itálie (40 %), Švédsko (39 %) a Dánsko (38 %). S 5 % je téměř „cloudově nepolíbené“ Rumunsko. Jen o procento více podniků je využívá v Lotyšsku a Polsku. A co českým podnikům brání ve využívání cloud computingu? To se dozvíme z nejnovějších výsledků „Šetření o využívání ICT v podnicích“ zveřejněného Českým statistickým úřadem. Proti cloudům nejčastěji stojí obava z narušení bezpečnosti či nedostatečné znalosti v oblasti cloud computingu (graf 2). Obě bariéry shodně uvedla téměř polovina podniků. 41 % podniků se obává nejistoty ohledně umístění svých dat. Jako překážku ve využívání cloudových služeb uvedlo 38 % podniků nejasnosti týkající se práva a případných problémů v řešení sporů. Stejnému podílu respondentů vadí vysoká cena těchto služeb. Třetina podniků pak zmínila jako překážku problémy s přístupem k datům či k softwaru. Z výše uvedeného je zřejmé, že jsou si české firmy dobře vědomy, kde jsou nejslabší místa cloud computingu. Nepřekvapí proto ani další výsledek šetření ČSÚ, které cloudové služby české podniky nejčastěji využívají (graf 3). Jsou to ty nejzákladnější a nejjednodušší služby SaaS, jako je e-mail (používá v cloudu 12 % firem), skladování souborů a kancelářský software (shodně 6 %). Pro účetní aplikace a uložení databází nachází řešení v cloudových službách 5 % podniků. Jen 3 % pak využívají pronájmu výpočetního výkonu nebo provoz CRM (Customer relationship management) aplikací pro řízení vztahů se zákazníky. O tom, že se cloud computing prosadil v ICT sféře, tedy nemůže být pochyb. V celosvětovém, ale i českém kontextu. V soukromé sféře je jeho dominance jednoznačná, postupně přebírá otěže i v podnikovém nasazení. Jeho využíti jako SaaS je už poměrně běžné. Spousta prostoru pro expanzi cloud computingu zůstává v PaaS a IaaS službách. Trh zatím vyčkává, jak si povedou „průkopnické“ společnosti, které se plně vložily do rukou cloudu. Jaké budou mít zkušenosti, jaká bude ekonomická efektivita, ale zejména, zda se cloudové služby ukážou jako stoprocentně spolehlivé a bezpečné. Zda se nevynoří nějaká aféra s únikem či zneužitím supercitlivých firemních dat. Podobná té z privátní sféry, kdy hackeři ukořistili a zveřejnili intimní, leckdy až pornografické, fotografie, které si na cloud uložili v dobré víře (či spíše z nevědomosti) miliony uživatelů včetně populárních celebrit. Analogický průšvih by totiž mohl cloud computing v podnikovém nasazení srazit na kolena. Michal Tuháček