Každý jsme jiný. Každý máme vlastní názor na to, co tato země potřebuje nejnaléhavěji. Nemálo voličů bude zvažovat svůj hlas pro konkrétní stranu a kandidáta i podle jejich postojů k současné energetické situaci a k prezentovaným návrhům dalšího rozvoje tuzemské energetiky a teplárenství. Jak se postaví ke konceptům smart energie a smart grids pro chytrá města a regiony? Jak napomohou k implementaci moderních ekologických systémů a techniky výroby, distribuce, akumulace a užití energie a tepla? Přijatých zákonů a směrnic byla spousta Samozřejmě, nejsou to poslanci ani ministři, kdož v této zemi pěstují biomasu, těží uhlí, budují či modernizují energetické a teplárenské zdroje, příp. zakládají projekty nových energetických a teplárenských děl pro nastupující generace. Jejich poslání občané spatřují především v tvorbě optimálních legislativních předpokladů pro rozvoj obou oborů a v adekvátním exekutivním zabezpečení přijatých zákonů a směrnic. A nedostatkem energie ČR věru nestrádá. Dokonce ji může exportovat. Dokumentů k energetice a teplárenství odstupující Sobotkův kabinet vygeneroval spoustu. Vyzdvihnout třeba především novou Státní energetickou koncepci (ASEK). Rozsáhlou aktualizaci klíčového strategického dokumentu v oblasti energetiky ministři potvrdili 19. 5. 2015. Učinili tak po dlouhé, mediálně sledované a rozporuplné debatě odborníků i laiků. Dokument, jenž vytyčuje strategické záměry pro rozvoj tuzemské energetiky na 25 let, byl podle odpůrců zbytečný. Podle zastánců nezbytný. Tak či onak: předchozí koncept z roku 2004 se už věcně přežil. V energetickém sektoru i v evropské ekonomice, do níž se ČR postupně integrovala, došlo k řadě událostí a rozhodnutí, které stará SEK už reflektovat nemohla a nedokázala. Dominantním posláním současné ASEK je zajistit spolehlivou, bezpečnou a k životnímu prostředí šetrnou dodávku energie pro potřeby obyvatelstva a národní ekonomiky. Zabezpečit, že ČR bude mít k dispozici stálé dodávky energie, a to i v případných krizových situacích. Stát přebírá prostřednictvím ASEK odpovědnost za dlouhodobé směřování energetického sektoru. „Tam, kde je volný trh efektivní, se ASEK spoléhá na jeho fungování a využívá tržní mechanismy. Avšak kupříkladu energetická infrastruktura, věda a výzkum a výchova energetických expertů jsou oblastmi, kde stát musí disponovat jasnými prioritami a nespoléhat se pouze na krátkodobé tržní signály,“ podotkl k dokumentu tehdejší ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek. Nová ASEK identifikuje mechanismy, které zabezpečují bezpečnost státu v zásobování energiemi. Klade důraz na větší diverzifikaci zdrojů, na udržení plné nezávislosti v oblasti dodávek tepla a elektřiny, ale už bez významného vývozu vyrobené energie. Toho bude možné docílit pouze dalším rozvojem jaderné energetiky v ČR. Rozporuplná causa jádro ASEK musí přispět k optimalizaci národního energetického mixu. Při současném stupni našeho vědeckého poznání a technických schopností to znamená postupně opustit dožívající fosilní energetickou koncepci a nastoupit na trajektorii nízkouhlíkové energetiky. V reálné praxi: odejít od další těžby, importu a spalování nerostných surovin a lépe využít alternativní nefosilní zdroje a jádro. Jenže v posledním případě padla příslovečná kosa na kámen. Česká veřejnost ani český průmysl nemají problém s jadernou energetickou koncepcí. Nikoliv už její kritici (a to nejenom u nás). Ti „projadernou ASEK“ odmíti v souvislosti s přírodní katastrofou a následným poškozením japonské JE Fukušima z 11. 3. 2011. Sobotkova vláda (a to jí budiž přičteno ke cti) nezpanikařila a jako některé sousední kabinety nezastavila chod žádného z tuzemských reaktorů. Na druhé straně, po celé čtyři roky také nenašla dost sil a odvahy k zahájení výstavby nějakého dalšího. Nezvrátila ani rozhodnutí managementu ČEZ (jehož dominantním vlastníkem je český stát) z 10. dubna 2014, jímž bylo zrušeno drahé bezmála pětileté mezinárodní výběrové řízení na dostavbu dvou bloků JE Temelín. Jen pro připomenutí: tendr měl výkon jihočeské elektrárny zdvojnásobit. Typ nových bloků měl vzejít právě z citovaného tendru. Odhad investice osciloval v rozmezí 200–300 mld. Kč. Sobotkova vláda legislativně a organizačně nelenila: 3. 6. 2015 přijala Národní akční plán jaderné energetiky. Od 1. 1. 2017 platí nový atomový zákon o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření. V březnu 2016 se poprvé sešel i nový Stálý výbor pro jadernou energetiku, který má dohlížet na výstavbu nových jaderných bloků. Byl jmenován i vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Ing. Ján Štuller. – Výstavba nového zdroje přesto nezapočala. Převládající názor: za současné turbulentní situace na evropském energetickém trhu a při stávajících cenách elektrické energie by byl projekt pro privátní investory nevýhodný a pro stát, jenž by musel dlouhodobě garantovat vyšší ceny energie, v Bruselu i doma neschůdný. Existuje světélko na konci „jaderného tunelu“? Zatím jen zredukované: 7. jaderný reaktor v ČR postaven bude (J. Štuller v rozhovoru pro Technický týdeník letos v březnu odhadl, že jeho výstavba by mohla začít v roce 2025 nebo 2026). Stane se to nikoliv v Temelíně, nýbrž v Dukovanech. Otázek k řešení je hromada: jak dlouho potrvá administrativní a projektová příprava tak složitého díla? Kdo se stane dodavatelem technologie? Jaká bude finální cena díla atd. atd. Nový kabinet už stávající časový skluz prodlužovat nemůže. Mj. i proto, že rychle se zkracující životnost současných velkokapacitních zdrojů elektřiny v ČR signalizuje, že po roce 2035 bude na straně výroby chybět více 3 000 MWe instalovaného výkonu. Energetika je běh na dlouhou trať. Nelze dopustit, aby se ČR vlastním přičiněním transformovala z prosperujícího výrobce elektřiny na jejího importéra. Na výsledek tahanice úředníků a finančníků netrpělivě čeká i tuzemský energetický průmysl. S každým dalším rokem zpoždění ztrácí zkušené experty, kteří participovali na projekci, výstavbě a zprovozňování Dukovan i Temelína. Bez aktuálních referencí klesá rovněž jeho přitažlivost pro zahraniční partnery coby zkušeného subdodavatele pro jejich reaktory v zemích, kde výstavba jádra zdárně započala a pokračuje. Není jenom elektřina Dosluhující vláda se na sklonku roku 2015 na XXI. mezinárodní konferenci OSN o klimatu v Paříži rovněž zavázala přispět k omezování globálního oteplování planety. Za to si zaslouží pochvalu. Třebaže jsme po roce 1990 investovali nemalé prostředky do odprašnění a odsíření zdrojů, na přetrvávajících smogových situacích a na neuspokojivé úrovni emisí zdraví nebezpečných částic bude zapotřebí ještě popracovat. Nikoliv jen při samotné produkci elektřiny či tepla. Zpřísnit požadavky se musí také na pozemní dopravu. Dodržet se ctí úkoly při naplňování klimaticko- energetických cílů ČR (a to už do roku 2030) nebude snadné. Na tom se shodli i odborníci na posledním XXIII. ročníku konference Dny teplárenství a energetiky letos v dubnu v Hradci Králové. „Situace v teplárenství dnes (bohužel) mnoho důvodů k optimismu nedává a pro jeho stabilizaci je třeba prosadit řadu konkrétních kroků,“ uvedl v této souvislosti Mirek Topolánek, předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR. Teplárenští manažeři si plně uvědomují fakt, že narůstající decentrální výroba elektřiny z čistších zdrojů bude vyžadovat zajištění nových služeb, které by teplárny mohly na komerční bázi poskytovat. Požadují však nastavit odpovídající pravidla. Jejich apel směřoval na Sobotkův kabinet. Platí však (logicky) i pro nový, povolební. Experti mj. vyzvali vládu ČR, aby se zabývala tíživou ekonomickou situací v teplárenství, která (v kombinaci s nerealistickými požadavky v oblasti snižování emisí) může přerůst ve vážnou krizi a ohrožení energetické bezpečnosti již kolem roku 2021 a může mít i dopad na ceny tepla. Upozornili, že stávající podpora vysokoúčinné KVET je stanovena jen do roku 2020. Je nutné nastavit podmínky pro další období. Je také nezbytné vyjasnit podmínky pro zapojení tepláren do konceptu smart grids, včetně úhrad za služby, které vyplývají z narůstající decentrální výroby elektřiny. Vůči Ministerstvu průmyslu a obchodu vznesli požadavek na maximální pozornost při vyjednávání balíčku legislativy Čistá energie pro všechny Evropany, specifik teplárenství a udržení jeho konkurenceschopnosti. Neopomněli ani Ministerstvo životního prostředí. Chtějí, aby co nejdříve provedlo transpozici směrnice o omezení emisí ze středních spalovacích zařízení, využilo přechodná období umožněná směrnicí a vytvořilo tak stabilní prostředí pro provedení nezbytných investic. Teplárenská obec se nezříká svých povinností při naplňování klimaticko- -energetických cílů ČR do roku 2030. Požaduje ale včas připravit patřičný právní rámec a stabilní předvídatelné podmínky pro investory. V souladu s ASEK chce srovnat ekonomické podmínky centralizovaných a decentralizovaných zdrojů tepla při úhradě emisí a dalších externalit. V rámci nastolení rovnováhy je za zavedení uhlíkové daně pro zařízení nezahrnutá do systému emisního obchodování a současně za přesun dodávek tepla do nižší sazby DPH. Teplárenství by podle ní mělo ve IV. obchodovacím období EU ETS získat odpovídající podíl bezplatné alokace povolenek výměnou za investice. Prioritou jsou rekonstrukce tepelných sítí a přechod z páry na horkou vodu. Co se týká věcného usměrňování ceny tepla, teplárníci požadují ve střednědobém výhledu zjednodušit celkový regulační rámec a stanovit regulační periodu i pro teplárenství tak, aby se dala predikovat rentabilita legislativně vyvolaných modernizací výroben tepla a soustav zásobování tepelnou energií. V dlouhodobém horizontu pak zvážit přístup k systému fungování regulace v teplárenství. Na nový parlament a novou vládu ČR čeká řada zásadních úkolů. Energetické a teplárenské nevyjímaje. Oba obory nelze podceňovat. Jsou vpravdě strategické. Bez levné, spolehlivě dodávané a ekologicky akceptovatelné energie a tepla by naše země existovat nemohla. /bs/