To, že informační technologie zásadním způsobem ovlivňují profesní i soukromé životy většiny z nás, je banálním faktem již řadu let. Přesto každým rokem – v souvislosti s tím, jak se tyto technologie bouřlivě vyvíjejí – dochází k poměrně významným změnám v jejich používání. Petr Jechort
Český sTaTIsTICký úřad (ČSÚ) již deset let tento vývoj sleduje a každoročně o něm vydává zprávu v podobě publikace „Informační společnost v číslech“. Ta s vročením 2015 vyšla právě před několika dny. A jak si podle ní ve využívání informačních technologií stojí česká podniková sféra? Podle ČSÚ byly loni v lednu v České republice firemní počítačovou sítí vybaveny téměř tři čtvrtiny (73 %) podniků, přičemž se jednalo spíše o středně velké až velké podniky, tzn. ty, které mají 50 a více zaměstnanců (přes 93 % podniků). Z hlediska ekonomické činnosti šlo především o podniky působící v oblasti telekomunikací, IT, audiovideo nebo velkoobchodu. Intranet (interní webové stránky) provozovala v lednu 2014 více než třetina (35 %) českých podniků. Intranet se vyskytoval u 79 % velkých podniků, u poloviny středních a u 29 % malých podniků, přičemž jej nejvíce používají podniky působící v oblasti IT nebo v peněžnictví a pojišťovnictví. Nejčastěji používaným druhem volně dostupného, tzv. open source softwaru je mezi podniky s deseti a více zaměstnanci webový prohlížeč, například Firefox nebo Chrome. V lednu 2013 využívalo některý z volně přístupných webových prohlížečů 68 % podniků. Častěji se přitom jednalo o střední a velké podniky. Podniky rovněž hojně využívají volně dostupné kancelářské softwary, například OpenOffice; v roce 2013 jej používalo 58 % podniků. Menší zájem je ze strany podniků o open source operační systémy, jako je třeba Linux, které má ve svých počítačích 27 % podniků, nejčastěji to jsou velké podniky s 250 a více zaměstnanci. V mezinárodním srovnání uskutečněném v roce 2010 zaujímaly české podniky ve využívání volně dostupných operačních systémů třetí místo. Častěji tehdy open source operační systémy používaly jen podniky v Lotyšsku či Německu. Přenosová rychlost – nad i pod evropským průměrem Připojení k internetu je v českých podnicích, na rozdíl od domácností, již od začátku století naprostou samozřejmostí. V roce 2003 dosáhl podíl podniků připojených k internetu 90 %. V následujících letech se dále navyšoval a na počátku loňského ledna je mělo 98 % firem. K významnému posunu došlo také v případě technologií zvyšujících přenosovou rychlost připojení k internetu a umožňujících přenos rostoucích objemů dat. Zatímco v roce 2002 se ještě více než polovina podniků připojovala prostřednictvím klasické vytáčené linky, přičemž DSL nebo bezdrátové technologie byly na úplném začátku, v lednu 2014 využívalo DSL linku k připojení k internetu 65 % podniků. Dalších 59 % mělo bezdrátové (WiFi) připojení. S rozšiřováním nových technologií roste i rychlost připojení. Před deseti lety uvádělo 86 % českých podniků, že jejich přenosová rychlost připojení k internetu je nižší než 2 Mb/s. Loni již mělo 94 % podniků rychlost vyšší: v lednu 2014 se nejčastěji pohybovala mezi 2 a 9,9 Mb/s. Rychlostí z tohoto rozmezí se připojovaly více než dvě pětiny (41 %) všech podniků. Přenosovou rychlost přesahující 100 Mb/s uvedla v lednu 2014 jen necelá desetina podniků. Z podniků působících například v peněžnictví a pojišťovnictví nebo v ICT využívala čtvrtina připojení k internetu s přenosovou rychlostí nad 100 Mb/s. V mezinárodním srovnání jsou na tom české podniky s přenosovou rychlostí připojení k internetu nad 2 Mb/s dobře. Česká republika se v tomto ukazateli loni umístila na 11. místě a poměrně vysoko nad průměrem EU28. Pokud bychom ovšem brali v úvahu jen podniky s připojením k internetu s přenosovou rychlostí nad 30 Mb/s, byla by ČR pod evropským průměrem. Počet připojených zaměstnanců stagnuje Podíl zaměstnanců používajících v podnicích České republiky ke své práci počítač se v posledních letech příliš nemění, od roku 2006 se pohybuje mírně nad hranicí 40 %, loni v lednu se jednalo o 47 %. Osobní počítač s přístupem na internet používalo 39 % zaměstnanců podniků. Také jejich podíl v posledních letech stagnuje. V porovnání s ostatními zeměmi EU je v českých firmách počet zaměstnanců přistupujících k internetu poměrně nízký. Tato skutečnost může být podmíněna strukturou českého hospodářství, v němž má na celkové zaměstnanosti výrazný podíl zpracovatelský průmysl. V západním světě se však tento podíl zmenšuje a sílí sféra služeb, kde je internet většinou nezbytností. Vlastní webovky jsou nezbytností V lednu 2014 provozovalo v České republice webové stránky 83 % podniků, což nás v rámci EU pasuje na osmou pozici. Oproti roku 2000, kdy mělo webové stránky 40 % podniků, se jejich podíl zdvojnásobil. Třetina podniků (34 %) poskytuje na svých internetových stránkách informace také v jiném než českém jazyce (nejčastěji podniky s 250 a více zaměstnanci: 72 %). V roce 2002 mělo webové stránky v cizojazyčné verzi 21 % podniků. Meziročně došlo k výraznému nárůstu počtu podniků aktivně pracujících se sociálními sítěmi, tzn. podniků, které disponovaly vlastním účtem na některé ze sociálních sítí. Jestliže na začátku roku 2013 jich bylo 15 %, v lednu 2014 to byla již více než pětina. Odkaz na sociální sítě na svých webových stránkách umístilo 18 % podniků. V mezinárodním srovnání využívání sociálních sítí je však Česká republika téměř na samém konci žebříčku. Na jeho čele jsou podniky působící na Maltě, v Irsku a Nizozemsku. Speciální podnikové aplikace Softwarovou aplikaci ERP pro sdílení informací mezi různými oblastmi podniku používalo v lednu 2014 v České republice 28 % podniků (2010: 21 %, 2012: 24 %). ERP používaly výrazně častěji velké nebo středně velké podniky (2014: 81 % velkých podniků a 53 % středně velkých) a podniky z odvětví IT. Pracovaly s ní často také firmy působící v telekomunikacích, peněžnictví či pojišťovnictví a také velkoobchody. CRM, softwarovou aplikaci určenou ke správě a sdílení informací o zákaznících, pak ve stejném roce používalo 19 % podniků (2010: 15 %, 2012: 22 %). Také zde se jednalo především o středně velké nebo velké podniky. Identifikaci na radiové frekvenci (RFID) používalo v lednu 2014 v České republice pouze 6 % podniků. Oproti předcházejícím rokům, v nichž byl tento ukazatel sledován, tak jejich podíl vzrostl. Mezi velikostními kategoriemi podniků jsou ve využívání RFID významné rozdíly. Mezi velkými podniky mělo RFID loni v lednu 27 %. U malých podniků to byla pouhá 3 %. V mezinárodním srovnání podniky na území České republiky v aplikování RFID zaostávají za evropským průměrem. Cloud computing mírně podprůměrný V lednu 2014 používalo alespoň některou ze služeb cloud computingu 15 % podniků. Ukazatel se mezi jednotlivými velikostními kategoriemi podniků významně liší. Častěji této služby využívaly velké podniky (19 %), především pak podniky působící v oblasti IT (39 %), případně v odvětví audiovizuálních činností (30 %). Porovnáme- li podíl podniků aplikujících placený cloud computing napříč zeměmi EU, nachází se Česká republika mírně pod evropským průměrem. Nejoblíbenější placenou službou v oblasti cloud computingu byl ze strany podniků v lednu 2014 e-mail. Tuto službu používalo 12 % podniků s deseti a více zaměstnanci. Druhou cloudovou službou bylo z hlediska intenzity využívání skladování souborů, zavedlo ji 6 % podniků. Následují služby, jako je využití kancelářského softwaru (6 % podniků), účetní aplikace (5 % podniků) a uložení databází (5 % podniků). Placené služby cloud computingu lze získat buď na sdílených serverech poskytovatelů služeb, nebo serverech poskytovatelů služeb vyhrazených konkrétní firmě. Využívanější možností jsou sdílené servery, na nichž si cloudové služby objednalo 12 % podniků. Prostřednictvím serverů vyhrazených konkrétní firmě využívalo v lednu 2014 služeb cloud computingu 6 % podniků, zde se jednalo především o velké podniky. Podnikům v nasazení cloud computingu nejčastěji bránila obava z narušení bezpečnosti či nedostatečné znalosti v oblasti cloud computingu. Obě bariéry shodně uvedla téměř polovina podniků. Dvě pětiny podniků se obávaly nejistoty ohledně umístění svých dat. Pro srovnatelný podíl podniků byly překážkou nejasnosti týkající se práv a případné problémy v řešení sporů. Významnou roli hrála také vysoká cena těchto služeb. Třetina podniků zmínila jako překážku problémy s přístupem k datům či k softwaru. Ze zprávy ČSÚ je tedy patrné, že používání informačních technologií je v České republice poměrně diverzifikované, tak jak jsou dnes ostatně diverzifikované samotné informační technologie, s ohledem na potřeby a možnosti konkrétních odvětví a podniků. V některých oblastech jsme nad evropským průměrem a podílíme se na utváření trendů, jinde spíše zaostáváme. Situace se však v IT mění velmi rychle, takže téměř všechny údaje platí za velmi dočasné. Záleží pak především na konkrétních podnicích, co dokážou z informačních technologií vytěžit ku prospěchu svého podnikání.