Factoring, financování, které využívá postoupení krátkodobých pohledávek, je jednou z možností, jak řešit rozpor mezi kratší splatností poskytnutou těmi, kdo firmě dodávají, a delší splatností, kterou po firmě naopak požadují její odběratelé, případně si ji vynutila konkurence. O zamyšlení nad dosaženými výsledky a další perspektivou factoringu v ČR jsme požádali Tomáše Morávka, místopředsedu představenstva ČLFA. (vma) POHLEDáVKY z DODáVEK zBOžÍ či poskytnutí služeb firma bezprostředně po vystavení faktury postoupí factoringové společnosti a ta obratem převede na účet smluvně dojednanou část hodnoty postoupených pohledávek (zpravidla to bývá 70–90 %). Dílčí transakce je zúčtována poté, co odběratel postoupenou pohledávku uhradí na účet factoringové společnosti. Ta následně firmě, svému klientovi, doplatí dosud neprofinancovanou část. Možnost čerpat zálohy proti celému saldu postoupených pohledávek tak představuje pro klienta alternativní zdroj financování. Factoring je proto pokládán za dostupnou alternativu k tradičním bankovním úvěrům. Factoring a obecná legislativa ČR (podobně jako celá řada jiných států) nemá pro factoring specifickou zákonnou úpravu. V obecné legislativě ale vždy existovaly zásadní předpoklady pro to, aby factoring mohl fungovat. Základem je úprava změny věřitele, tedy možnost pohledávku postoupit. A ta byla (jak podle starého, tak i v novém občanském zákoníku) řešena pro poskytování factoringových služeb vyhovujícím způsobem. Využít factoring může v podstatě každý podnikatelský subjekt, který v rámci své výrobní či obchodní činnosti generuje vhodné pohledávky. Obvykle se smluvně dojednanou splatností do 90 dnů. Factoringu dávají často přednost ti, kterým vyhovuje rychlé jednání a flexibilní přístup. V případě factoringu se totiž zvyšuje disponibilní rámec společně s tržbami klienta. Factoring je proto vhodný právě pro subjekty ve fázi růstu. Protože je poskytování financování poměrně bezpečně zajištěno postoupenými pohledávkami, je factoring přístupný i podnikům, které mají z různých důvodů omezený přístup k bankovním úvěrům nebo možnosti jejich čerpání využily k jiným účelům. Factoring zajímá také ty, kteří kromě alternativního finančního zdroje hledají zlepšení návratnosti. Factoringové společnosti totiž postoupené pohledávky profesionálně spravují (samozřejmě při respektování všech požadavků svého klienta a také obchodních zvyklostí konkrétního oboru) a v případě využití nejkomplexnějšího factoringového produktu (tzv. bezregresního factoringu) převezmou do výše předem stanovených limitů i riziko neplacení. Čtvrtstoletí českého factoringu V západní Evropě začaly vznikat první factoringové společnosti již krátce po II. světové válce. Naopak v plánovitě řízených ekonomikách socialistických států nebylo třeba hledat alternativní financování. V Československu se factoring přesto využíval v rámci státního monopolu zahraničního obchodu jako nástroj pro zlepšení inkasa pohledávek z exportu a jako ochrana proti vzniku nedobytných pohledávek. Na počátku 90. let XX. století právě tyto zkušenosti s factoringem znamenaly určitý náskok a první factoringové firmy za bývalou železnou oponou vznikly ještě v Československu. Factoring v ČR brzy oslaví 25. narozeniny. I v období bouřlivého porevolučního vývoje se dokázal (na rozdíl od jiných oblastí finančního podnikání) vyhnout skandálům či zásadním problémům. Pracuje v něm řada zkušených profesionálů, kteří se podíleli i na rozvoji tohoto produktu v jiných státech východní Evropy. Na druhou stranu, použijeme-li obvyklý způsob poměření tzv. penetrace trhu, jímž je relace mezi celkovým objemem postoupených pohledávek a HDP, zjistíme, že zatímco ve státech západní Evropy obvykle výsledek přesahuje 10 %, v ČR se dlouhodobě drží do 4 %. Možná je to způsobeno tím, že pro factoring existují hlavní předpoklady v zákonech. Existuje zájem jej poskytovat a využívat. Ovšem podporu mu legislativa neposkytuje prakticky žádnou. Je to škoda, protože pro obnovu a rozvoj malých a středních firem mají alternativní způsoby financování značný význam. Co factoring vyřeší a co ne? Při úvahách, zda použít factoringové financování, je rozhodující charakter pohledávek, které podnikatelský subjekt generuje. Obvykle by smluvně dojednaná splatnost neměla být delší než 90 dnů. Factoringové společnosti obvykle financují postoupené pohledávky až dalších 90 dnů po splatnosti. Klient tak může mít prostředky získané proti konkrétní postoupené pohledávce k dispozici až 180 dnů. Vzhledem k tomu, že factoring neřeší jednotlivé pohledávky, ale v delším horizontu celkové financování klienta, bývají factoringové smlouvy podepisovány obvykle na dobu 1 roku s možností automatického prodloužení. Předpokládá se, že pokud má být spolupráce oboustranně zajímavá, měl by celkový objem postoupených pohledávek za rok dosáhnout alespoň 15 mil. Kč. Jako obor, který bývá pro factoring hůře „stravitelný“, se často uvádí stavební činnost. Je tomu tak kvůli zálohovým platbám, rozloženým úhradám a dlouhým technickým zárukám. Využití prostředků není omezeno Na rozdíl od bankovních úvěrů, jejichž použití je smluvně často striktně vázáno na konkrétní účel, může klient prostředky získané z postoupených pohledávek využít v podstatě libovolně. Samozřejmě, factoring se nejčastěji využívá jako provozní financování. Pokud je někdo méně citlivý na dodržování základního pravidla finančního řízení, které říká, že dlouhodobé potřeby by měly být financovány dlouhodobými zdroji, může klidně factoring využít i pro financování investic. Pochopitelně s vědomím rizik, která mohou nastat např. při snížení odbytu a tím i poklesu nároku na čerpání z menšího objemu postoupených pohledávek. Tři funkce factoringu Třebaže je factoring především finanční nástroj, plní také další funkce v oblasti správy pohledávek. Kromě toho, že factoringová společnost vystupuje vůči odběratelům jako jejich nový věřitel (včetně příp. upomínání a dalších inkasních kroků, pokud je to zapotřebí), může pro klienta převzít i riziko neplacení. Tato forma se nazývá bezregresní factoring. Jestliže klient uzavře smlouvu o bezregresním factoringu, v praxi to znamená, že pokud odběratel nezaplatí pohledávku za řádně dodané zboží či poskytnuté služby (třeba kvůli své platební neschopnosti, nebo dokonce insolvenci), factoringová společnost poskytne dodavateli (svému klientovi) náhradní plnění. Protože factoringové společnosti při zajišťování tohoto řešení obvykle spolupracují s úvěrovými pojišťovnami, bývá náhradní plnění sníženo o spoluúčast, obvykle ve výši 10–15 %. Bezregresní factoring ale neřeší neplacení na základě reklamace či jiných problémů s dodávkou. V těchto případech zůstává riziko na dodavateli. Co factoring stojí? Factoringové společnosti účtují svým klientům tzv. factoringový poplatek. Zohledňuje náklady spojené s administrací postoupení i následnou správou pohledávek. Factoringový poplatek se počítá procentuálně z objemu postoupených pohledávek a na jejich očekávaném ročním objemu je jeho výše také závislá. Pokud se předpokládá objem postoupených pohledávek např. 50 mil. Kč ročně, může se poplatek pohybovat kolem 0,6 %. Při nižších ročních objemech postoupených pohledávek se dnes poplatek dostává lehce nad 1 %. Úrokové sazby nabízené renomovanými factoringovými společnostmi se zásadně neliší od úrokových sazeb požadovaných bankami u kontokorentních úvěrů, které se factoringovému financování blíží asi nejvíce. Při využití factoringu lze také čerpat nárok pouze podle aktuální potřeby. Na rozdíl od bankovního řešení nejsou požadovány různé typy poplatků z nečerpané části (závazkové provize nebo rezervační poplatky). Perspektiva factoringu Ač základní principy tohoto nástroje financování zůstávají neměnné, pochopitelně i factoring se vyvíjí. Vzhledem k tomu, že už v počátcích potřebovali ti, kteří jej poskytují, zpracovávat velké objemy informací o postoupených pohledávkách, o úhradách a související agendu, byly factoringové společnosti vždy velmi progresivní ve využívání výpočetní techniky a později i elektronické komunikace. Lze proto předpokládat, že se bez problémů vypořádají s nástupem elektronické fakturace. Současně zavádějí různé formy zjednodušených produktů, které akcentují to, co je pro klienta důležitější: flexibilní financování nebo převzetí rizika. Na českém trhu je pro větší využití tohoto produktu stále dost prostoru. Ostatně: využívání factoringu roste i v celosvětovém měřítku.