Volný čas jako luxus
Hnacím motorem všech objevů a inovací je snaha usnadnit si vlastní život, zpříjemnit si ho a zlepšit jeho kvalitu (a také délku). Honba za penězi a mocí nakonec není ničím jiným než zase prostředkem k dosažení výše uvedených cílů. Jsme zkrátka od přírody egoisté. Samozřejmě jsou mezi námi i tací, kterým jde upřímně o dobro všech, nikoli jen o to vlastní, ale to jsou, bohužel, spíše výjimky. Opustili jsme život naplněný těžkou manuální prací plný nepohodlí a uskromňování se a vyměnili jsme ho za život mnohem pohodlnější, komfortnější a bez nutnosti fyzické dřiny (aspoň velká část z nás). To nám umožnil rozvoj techniky a technologií. Chytili jsme se ale přitom do jiné pasti, možná ještě horší – informační a časové. Naše životy se zrychlily natolik, že už je de facto ani nestíháme žít, a denně jsme doslova zavalováni informacemi, které nejsme schopni adekvátně zpracovat. Nastalo období šílenství, které ne každý dobře zvládá. Obstojí v něm jen jedinci, kteří jsou extrémně flexibilní, odolní vůči stresu, v dobré fyzické i psychické kondici a kteří jsou ochotni vzdát se ve velké míře obyčejných lidských aktivit, které ještě před pár desetiletími byly běžnou součástí života. Například být denně doma nejpozději v pět odpoledne a s čistou hlavou si jít zahrát fotbal s dětmi nebo se ženou na procházku. Čas a „čistá hlava“ se staly luxusem, který si v současné době „může dovolit“ jen málokdo. Zdá se ale, že se začíná blýskat na lepší časy. Chytrá zařízení všude okolo nás už dosahují takového stupně inteligence, že už nás pomalu dovedou v mnoha směrech zastoupit. Pokud se podaří udržet ekonomickou rovnováhu tak, abychom díky této pomoci strojů mohli pracovat méně, ale za stejné peníze, a přitom stále zvyšovali produktivitu, byl by to skvělý výsledek a obrovský úspěch. A možná bychom nakonec mohli mít i čistší hlavy, protože většinu informací bychom mohli nechat kolem sebe jen tak proplout, poněvadž bychom věděli, že se o ně nějaká ta chytrá elektronika dobře postará. Otázka ale je, jestli ještě budeme umět s nově nabytým volným časem dobře nakládat. Promarněný čas totiž už přestává být luxusem a stává se plýtváním. Nedávno jsem četla, že se prudce rozvíjí obchod s předměty a aktivitami „zpomalujícími čas“. Obrovský nárůst poptávky zaznamenávají klasické notesy, papíry a tužky, ale také deskové společenské hry apod. Pud sebezáchovy nám zřejmě ještě zůstal. Vražedné tempo nelze držet věčně a my se budeme muset začít učit zpomalovat. Tak schválně: zkuste jít zítra do práce úplně pomalým krokem (i za cenu toho, že třeba vstanete o trochu dřív) a pak si zvolna vypijte svoji ranní kávu. Uvidíte, že hned bude chutnat líp.
Andrea Cejnarová šéfredaktorka andrea.cejnarova@bmczech.cz