Milí čtenáři, podstatná část aktuálního vydání časopisu TECHNIK, které právě držíte v ruce, je věnována exportu. Česká republika je typickou silně proexportní ekonomikou, proto se dalo očekávat, že „bude o čem psát“. Zajímavých témat a příspěvků se nám ale nakonec sešlo tolik, že jsme ani všechny nemohli zařadit. Uvědomili jsme si, že jsme do jisté míry i náhodně otevřeli téma, které se až osobně dotýká velkého množství firem, poněvadž jsme opravdu zemí, která se orientuje na export. Cesta k úspěchu na zahraničních trzích ale pro většinu z nich nebyla a není snadná. Každý příběh je unikátní a stejně tak i zkušenosti. I když řada styčných bodů by se zde najít dala, univerzální návod „jak na to“ neexistuje. Kdo tedy očekával, že jej v našem Speciálu nalezne, bude pravděpodobně zklamán. I přesto ale věřím, že v něm najdete zajímavé a podnětné čtení. Exportní úspěchy bývají často ztotožňovány obecně s úspěšností firmy. Je to tím, že ryze českých podniků, které by vyráběly exkluzivně pro český trh, je u nás méně než šafránu (pokud tedy vůbec nějaké existují). Proč tomu tak je? Zčásti určitě proto, že v naší zemi je natolik malý odbyt všeho, že by se většina firem u nás jednoduše neuživila. Možná se ale i v průmyslu uplatňuje současný fenomén, jaký dobře známe ze zemědělství. Totiž, že se v našich obchodech prodávají jablka z Nového Zélandu a ta naše, česká, zůstávají hnít pod stromy. To, co se u ovoce a zeleniny jeví jako zcela absurdní, mám na mysli všelijaké to dovážení a vyvážení na první pohled bez kousku logiky, může být v případě strojů a strojních komponent ještě absurdnější. Náklady na jejich přepravu, montáž ve vzdálené zemi a následný servis se mohou vyšplhat do astronomických částek. A to samé platí o přepravě materiálů, surovin a v podstatě i energií. Vyrábět co nejblíže místa spotřeby vždy bylo a zřejmě i nadále bude nejefektivnější, a tudíž i nejlevnější. Je tady ale ještě další hledisko, které zvláště v posledních měsících nabývá na síle: bezpečnost. Už jen málokterý region a státní hranici lze považovat za natolik stabilní, abychom mohli mít absolutní jistotu, že naše zboží bude v pořádku doručeno na místo určení, tam na ně bude čekat zákazník, který bude stále solventní, aby za dodanou zásilku zaplatil domluvenou cenu, a náš výrobek tam bude dlouhá léta sloužit svému účelu a nám dá na minimálně několik let jistotu servisního dohledu. Na závěr bych si tedy dovolila apelovat na vás, čtenáře a potenciální průmyslové spotřebitele: než vypíšete objednávku do zahraničí, podívejte se, jestli podobný produkt nenabízí někdo u nás. A vy, čeští výrobci, nebojte se reklamy a propagace na českém trhu. Třeba ten pro vás nejzajímavější zákazník není v zahraničí, ale v sousedním městě. Zkrátka, také v průmyslu platí ono známé: Nakupujme hezky česky! Andrea Cejnarová šéfredaktorka andrea.cejnarova@bmczech.cz