Milí čtenáři, je tomu jen pár dní, co jsme se vrátili z Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně, a ještě postupně vstřebáváme všechny informace a zážitky, kterých bylo letos, jako ostatně každý rok, opět požehnaně. V čem je tato doba jiná, než byla ta „před veletrhem“? Předně, tak tu již také máme „Průmysl 4.0“. Připomíná vám to větu ze Švejka „Tak nám zabili Ferdinanda“? Jestli ano, tak je to správně. Co to ale vlastně znamená? Obávám se, že pouze tolik, že naše vláda a představitelé dalších významných svazů a organizací pochopili to, co už je dávno naprosto jasné všem, kteří v této zemi podnikají a komunikují se zahraničím. Totiž fakt, že doba se skutečně za posledních pár let výrazně změnila a že je potřeba na to reagovat. A že se všechny tyto změny, které odstartoval především prudký rozvoj internetu a s ním související expandující digitalizace, dnes nazývají 4. průmyslová revoluce. (I když většina lidí chápe, že toto pojmenování je dosti nadsazené, poněvadž se spíše jedná o výsledek přirozené evoluce.) Není to tedy nic nového, co by průmyslníky u nás někdo musel učit a musel jim to vysvětlovat. Je to jejich každodenní realita. A z tohoto důvodu, obávám se, spousta lidí nechápe, proč se s takovou slávou a přemírou oficialit hlásíme k německému konceptu Průmysl 4.0. Vždyť přeci to, co německá vláda před pár lety zformulovala a takto nazvala, je zcela jednoznačná odpověď, kterou musí na tyto nové výzvy dát každý, kdo chce dál v tomto „novém“ světě fungovat a zachovat si konkurenceschopnost. Ve skutečnosti se tedy během těch dlouhých let, které naše vládní špička potřebovala k tomu, aby „pochopila a přihlásila se“, tady udělala na úrovni firem spousta práce, která je plně v souladu s tezemi Průmyslu 4.0, a šlo to i bez konferencí, diskusních fór, příruček, log a sloganů. Zdá se tedy, že se tato bohužel prázdná koule, vytvořená z marketingu a „revolučního PR“ (rozumějte PR revoluce), valí za realitou poněkud opožděně a těžkopádně. Zato ale s velkým rozpočtem! O něco lepší interpretace této situace by byla, kdyby výsledkem tohoto nového stavu, že „chápeme a že jsme přijali“, bylo, že se firmám konečně dostane od vlády a jejích partnerů plné podpory, aby mohly skutečně na současné změny nejen na trhu, ale i ve společnosti, pružně reagovat, aniž by je to finančně či jinak ohrožovalo. Jisté pozitivní náznaky v tomto směru jsou, ale do fáze plného uskutečnění ještě mají, žel, velmi daleko. Stačí se jen seznámit s aktuálně probíhající ostrou diskusí ohledně vysokorychlostního internetu u nás. Je to jen jeden kamínek z celé mozaiky, nicméně velmi podstatný. To, že vysokorychlostní internet dostupný pro všechny je absolutní základ všech dalších aktivit, je zcela jasné téměř všem. Téměř! Vyřešit tuto a další podobné bazální věci tak, aby se u nás staly samozřejmostí, by bylo mnohem užitečnější než vymýšlet další čistě propagační projekty, které začínají a bohužel často i končí u řečnických pultů.
Andrea Cejnarová šéfredaktorka andrea.cejnarova@bmczech.cz