Britská společnost Renishaw byla založena v roce 1973 pány Davidem McMurtrym a Johnem Deerem. Jejím prvním výrobkem byla dotyková sonda, která byla vyvinuta pro měření palivového potrubí letadla Concorde. Tento inovativní produkt způsobil v oblasti velmi přesného trojrozměrného měření revoluci. Dnes je Renishaw jednou z předních světových společností v oboru strojírenských a vědeckých technologií. Má bohaté zkušenosti v oblastech měření, řízení pohybu, spektroskopie a přesného obrábění. Její výrobky a služby jsou aplikovány ve velmi odlišných průmyslových oborech, od automobilového průmyslu, výroby proudových motorů, větrných turbín až po stomatologii a neurochirurgii. Přední postavení zaujímá také v oblasti aditivní výroby, kde se zaměřuje na 3D tisk z kovových prášků a technologii vakuového lití. Skupina Renishaw má v současnosti přes 70 poboček ve 35 zemích s více než 4 000 zaměstnanci. O nejnovějším technologickém vývoji této společnosti a o tom, co nového chystá pro české zákazníky, jsme hovořili s obchodním ředitelem české pobočky Renishaw Ing. Viktorem Fialou. Firma Renishaw nabízí strukturovaný přístup k identifikaci rezerv a následnému řízení změn ve výrobním procesu. Tento přístup schematicky znázorňuje jako pyramidu. Můžete jej přiblížit a vysvětlit jeho hlavní přednosti? Principem tohoto přístupu, tedy konceptu pyramidy produktivní výroby, je jeho komplexnost. Jedná se o systém řízení výroby zaměřený na zvyšování produktivity, zahrnující nejen vlastní obrábění, ale také předvýrobní etapy a následnou kontrolu obrobku. Proto rozdělení symbolu pyramidy do čtyř úrovní. Základní úrovní je kontrola a korekce stroje. Poté je třeba ustavit obrobek, který se na stroji má obrábět, a také nástroj, kterým se bude obrábět. Třetí úrovní je samotné obrábění. V této fázi lze s našimi produkty měřit některé kritické rozměry a po vyhodnocení získaných dat provést korektury obráběcího procesu. Posledním krokem je finální kontrola výrobku. Obecně řečeno jde především o to, aby výroba byla řízena tak, že celý proces bude efektivní, optimalizovaný, co se týká nákladů, a bude výrobci přinášet ekonomický efekt. Jak vypadá uplatnění tohoto přístupu v praxi? V praxi si tuto pyramidu produktivní výroby lze představit tak, že v každém jejím patře lze využít konkrétní kombinace hardwarových a softwarových nástrojů. Ty přitom můžete nasadit nezávisle na sobě, tzn. třeba jen ty, které se týkají kalibrace stroje před obráběním, nebo ty, které pokrývají nastavení parametrů výrobku a kontroly nástrojů. Případně můžete provádět jen měření a zpětnou kompenzaci obrábění. Je to individuální, každý zákazník má svou představu, své specifické potřeby – tzn. konfigurace vždy odpovídá potřebám konkrétního zákazníka. Jak hodnotíte veletržní sezónu 2016, především pak MSV? Co vás nejvíce zaujalo? Loňský MSV byl zajímavý v tom, že se nám v rámci naší expozice podařilo prezentovat kompletní princip produktivní výroby v jeho jednotlivých aspektech. Zákazník tak mohl vidět vše na vlastní oči. Obecným problémem totiž je, že mnoho zákazníků ví, co je to měřicí sonda pro obráběcí stroj, velmi málo zákazníků však dokáže využít celý potenciál tohoto zařízení. V tom vidím největší problém. Technologický vývoj jde velmi rychle kupředu a my jsme schopni nabízet další a další funkce zařízení, přičemž zákazník většinou nemá dostatek časových a odborných kapacit k tomu, aby se s nimi mohl detailně seznámit. Toto je problém i v řadě dalších průmyslových oblastí. Existují řešení, která by mohla přinášet zajímavé technické i ekonomické efekty, ale nejsou kapacity na to, aby byla aplikována. Mým druhým postřehem je to, že na MSV jsme letos vystavovali i v expozici věnované 3D tisku, o niž byl obrovský zájem. Přicházeli k nám lidé z různých průmyslových podniků a my jsme s nimi diskutovali o konkrétních aplikacích této technologie. Myslíte si tedy, že prezentace firem na veletrzích neztrácí na důležitosti? Názory, že veletrhy jsou přežité a že se nevyplatí utrácet za ně statisíce či miliony, když lze všechno vystavit na internetu, jsem již slyšel mnohokrát. Myslím si, že to není pravda, veletrh má totiž jednu přidanou hodnotu: potkáte se tam se zákazníky osobně a ti si mohou to, co jim prezentujete, vzít do ruky a prohlédnout si to zblízka, byť pouze v nějaké modelové situaci. Když se rozhlédnete po Evropě, zjistíte, že počet veletrhů neklesá, spíše naopak, objevují se nové veletrhy, specializované na nové oblasti. Problém je spíše v tom, že rozsah MSV je tak široký, že potenciální obchodní partner nemá dostatek času, aby s vámi mohl déle diskutovat o problému do všech jeho podrobností. Rozhodně si ale nemyslím, že by tento veletrh neměl pro firmy význam. Jaký dopad podle vás bude mít na obchodní politiku Renishaw brexit? Nejsem odborníkem na politická témata, zvláště když je to teprve půl roku od okamžiku, kdy si Britové vystoupení z EU odhlasovali. Nemyslím si, že brexit bude mít zásadní dopad na působení naší firmy v Česku nebo vůbec na evropském trhu. Možná bude mít určitý dopad na formu tohoto působení, tzn. na jeho administrativu. Vždyť vezměte si, že britský parlament bude o brexitu hlasovat až v březnu 2017 a podle posledních zpráv je nejkratší možná doba pro provedení všech právních a technických kroků zhruba 18 měsíců. To, že se nyní provádějí určité analýzy, je samozřejmé, ale záležitost tedy momentálně nepovažuji za nejaktuálnější. Můžete zhodnotit hospodářské výsledky firmy Renishaw v roce 2016 a srovnat je s předchozími roky? Neuvedu žádná konkrétní čísla, jen zdůrazním, že Renishaw působí na trzích České a Slovenské republiky již 20 let a jeho pozice je stabilní. V některých produktových skupinách má na trhu dokonce dominantní postavení. Má očekávání dalšího příznivého vývoje se opírají o to, že začínáme rozšiřovat obchodní aktivity z oblasti metrologie do oblastí, jako je aditivní výroba, Ramanova spektroskopie nebo zdravotnictví. Zde vidím velký růstový potenciál. V Česku a na Slovensku nelze očekávat zásadní růst objemu prodaných obráběcích strojů, zajímavý potenciál proto spatřuji v rozvoji spolupráce s koncovými uživateli našich technologií, tzn. s výrobci finálních produktů. Zmínil jste aditivní výrobu; v čem je v této oblasti největší originalita vaší firmy? Máte již na českém trhu nějaké zákazníky? V České a Slovenské republice jsme již technologie pro aditivní výrobu nainstalovali, ale řekl bych, že problematika aditivní výroby a zvláště pak 3D tisku z kovu má poněkud širší konsekvence. Chybí zde totiž dva základní předpoklady pro to, aby se tato technologie mohla rozšířit. Za prvé tu není dostatek středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných techniků, kteří by byli schopni s touto technologií pracovat, tzn. přizpůsobit konstrukci dílce této technologii a následně kvalifikovaně obsluhovat výrobní zařízení. Pokud totiž srovnáte konstrukci a následný proces výroby pro standardní třískové obrábění a pro 3D tisk, jedná se o zcela odlišné znalosti a dovednosti. Druhou problematickou stranou věci je to, že uživatelé často mají s touto technologií jen minimální zkušenosti. Z médií se přitom na nás valí informace, co všechno budeme v brzké době na 3D tiskárnách vyrábět. Firmy by neměly tomuto tlaku podlehnout a měly by se snažit přistupovat k této problematice racionálně. V první řadě by si měly otestovat, zda je tato technologie vůbec vhodná pro jejich výrobu. Společnost Renishaw se v tomto ohledu snaží firmám vycházet vstříc a buduje po světě tzv. solutions centra, kde potenciální zákazník, který uvažuje o nasazení 3D tisku, má možnost si objednat určitou kapacitu pro konstrukční přípravu a vlastní výrobu, otestovat si technologii a spočítat si, zda je pro něj její nasazení vůbec ekonomické. Pokud se ukáže, že ano, pak teprve může začít řešit otázky související s pořízením technologie. Toto jsou dvě věci, které musejí masivnímu rozšíření 3D tisku předcházet. Koupit si 3D tiskárnu za 10 až 20 mil. Kč, nasadit ji do výroby, a přitom k ní nemít konstruktéra, technologa ani obsluhu – to je špatný postup. Nemyslím si také, že 3D tisk je samospasitelná technologie, která nahradí třískové obrábění. Ano, v určitých oblastech je může doplnit, ale v současnosti neočekávám, že za 20 let přijdu do strojírenské firmy a tam by ve výrobní hale stálo 200 3D tiskáren. Mohu se však samozřejmě mýlit. Máte již tato zkušební centra i v České republice? Ano, máme. Jsou dvě, jedno působí při Vysoké škole báňské v Ostravě, druhé je v Centru aplikovaného výzkumu Dobříš (CAVD), kde běží program Metal 3D. Jaký je o služby těchto center zájem? Ostravské centrum jsme otevřeli teprve před několika týdny a to dobříšské funguje jen o málo déle, takže jsme teprve na začátku. Já však očekávám, že zájem o ně určitě bude. Hovořil jste o limitech rozšiřování 3D tisku z kovu, které jsou spíše koncepční, jaká jsou však v současné době jeho největší technologická omezení? Když se podíváte na portfolio kovových materiálů, které lze zpracovávat technologií 3D tisku, zjistíte, že je poměrně omezené. Pro masivní rozšíření této technologie tedy bude velmi důležité, zda se podaří vyvinout prášky z dalších materiálů. Materiálový vývoj je totiž stejně důležitý jako výše uvedené podmínky. Zmínil jste výzkum a vývoj; spolupracuje u nás Renishaw s nějakými akademickými institucemi? Ano, spolupracujeme s VUT v Brně, s VŠ báňskou v Ostravě, s ČVUT v Praze nebo s Akademií věd ČR. Podobně populárním tématem, jako je 3D tisk, je v současnosti také Průmysl 4.0; jaký postoj k němu zaujímá firma Renishaw? Základem problematiky Průmyslu 4.0 je otázka schopností využívat data, která lze získat z výrobního procesu. Většina dnešních výrobních technologií je již na takové úrovni, že je schopna sbírat a ukládat velké množství dat. Otázka je, zda umíme tato data využít k tomu, abychom výrobu zpřesnili, zrychlili, zefektivnili. Myslím si, že Renishaw se svým konceptem pyramidy produktivní výroby přímo dotýká Průmyslu 4.0. Každý náš výrobek je hardware podporovaný speciálním softwarem, který dokáže velmi efektivně pracovat s daty, jež získáváme v průběhu obrábění. Rozsah získaných dat a jejich správné vyhodnocení pak může vést k optimalizaci celého výrobního procesu. Renishaw celý koncept Průmysl 4.0 v rámci svého marketingu propaguje spíše uměřeně. Zeptejte se totiž kohokoli, co pro něj Průmysl 4.0 znamená, každý vám řekne něco trochu jiného. Je zřejmé, že se jedná o celý komplex problémů s neostrými hranicemi, a nelze tudíž předpokládat, že by jedna firma byla schopna řešit jej v plném rozsahu. Může pouze přispívat dílčími řešeními. Jaké novinky chystá vaše firma pro své zákazníky v roce 2017? Novinek bude celá řada, jak v oblasti hardwaru, tak softwaru. Vedle toho však považuji za neméně důležité, abychom se zaměřili na schopnost našich zákazníků v maximální míře využívat potenciálu produktů, které jsou již dnes na trhu. V roce 2017 se proto na tuto problematiku zaměříme, budeme ještě více usilovat o to, abychom zákazníkům poskytovali řešení šitá na míru. Vím, je to klišé, ale skutečně si myslím, že tzv. customizovaná řešení umožní zákazníkům nasadit v konkrétní aplikaci optimální technologii podporovanou optimálním softwarem a maximálně tak využít veškerého jejich technologického a ekonomického potenciálu. Plánujeme zkrátka zintenzivnit spolupráci s koncovými uživateli našich technologií a vytvořit s nimi dlouhodobá partnerství. /Petr Jechort/