Je to vlastně paradox. Poměrně výrazně se prodlužuje průměrný dožitý věk mužů i žen. Statistická pravděpodobnost dožití se vyššího věku narůstá. Z toho má každý jednotlivý člověk radost. Kdo by chtěl zemřít „brzy“. Jakmile se ale začne mluvit o stejné věci jiným jazykem, vše je opačně. Stárnutí populace vnímáme jako velký problém. Michal Tuháček
Sociální rozvoj, lepší životní a pracovní podmínky, pokroky v medicíně a prosazování sociálních práv vedou k tomu, že méně lidí dnes umírá předčasně v dětství nebo během pracovního života. Více lidí má možnost prožít delší život než v minulosti a starší lidé tak tvoří významnější část populace než kdykoliv v minulosti. Současně máme méně dětí než v minulosti. Proto nepřekvapí ani oficiální predikce Českého statistického úřadu, která konstatuje, že populace České republiky v průběhu první poloviny tohoto století bude dále výrazně stárnout (viz graf 1). Přestože projekce v ČR očekává do roku 2050 mírné zvyšování úrovně plodnosti, zlepšování úmrtnostních poměrů a zachování kladného salda zahraniční migrace, celkový počet obyvatel Česka se sníží. Zastoupení osob v základních věkových skupinách se bude vyznačovat mírným snižováním podílu osob mladších 15 let, výrazným snižováním podílu tzv. ekonomicky aktivních osob a naopak nárůstem osob starších 65 let, který bude odrazem celkového zlepšování úmrtnostních poměrů a různorodé početnosti jednotlivých generací narozených v průběhu 20. a 21. století (viz graf 2). Nejvyšší počet obyvatel ve věku 65 a více let se očekává v 50. letech 21. století, kdy by mohl být až dvojnásobný ve srovnání se současným stavem. Podle střední varianty predikce podíl osob ve věku 65 a více let stoupne z 16,8 % k roku 2013 na 32,5 % k roku 2051. Relativně nejrychleji se přitom bude zvyšovat počet osob nejstarších. Počet osob starších 85 let v roce 2013 byl 0,2 mil, v roce 2060 se přepokládá nárůst na 0,8 mil, to je 4krát více. Rozhoduje zdravá délka života Současná společnost je charakteristická rychle se měnící demografickou situací a prodlužováním lidského věku. Střední délka života neboli naděje dožití se prodlužuje pokročilým zdravotnictvím, zdravou stravou, podpůrnou infrastrukturou, ekonomikou, kvalitnějším životním prostředím. O kvalitě života a zdraví však vypovídá jiný ukazatel – zdravá délka života, tj. délka života prožitá ve zdraví. Zdraví je zde chápáno jako absence jakýchkoli handicapů a omezení. Střední délka zdravého života při narození je podle údajů Eurostatu dlouhodobě nejvyšší ve skandinávských zemích a na Maltě (viz tabulka). V roce 2012 se jejich hodnoty pohybovaly pro Norsko ve výši 71,8 let zdravého života, pro Švédsko 70,9 let a na Maltě 71,8, stejně jako v Norsku. U evropské osmadvacítky je střední délka zdravého života mužů podstatně nižší, oproti Norsku o celých 10,5 let v roce 2012. Mírně nad průměrem EU28 se nacházejí muži v České republice. V roce 2012 zde muži žili ve zdraví do 62,3 let. Problematická situace je na Slovensku, kde se muži ve zdraví dožívají pouze 53,4 let, což je nejnižší údaj z celé EU. Dalšími státy, kde situace je jen o trochu lepší než na Slovensku, jsou Slovinsko a Finsko. Slovinci se ve zdraví v roce 2012 dožívali 56,5 let a Finové 57,3 let. U žen je situace podobná. Norské a maltské ženy v roce 2012 dosáhly stejné střední délky zdravého života při narození, a sice 72,4 let, švédské ženy 70,7 let. Výrazně pod touto hranicí se pohybuje průměr EU28, jehož hodnota v roce 2012 dosáhla pouze 61,9 let a od roku 2010 se propadla z hodnoty 62,7 let. O trochu optimističtější hodnoty vykazují ženy v České republice, kde střední délka zdravého života při narození dosáhla v roce 2012 hodnoty 64,1 let, ovšem od roku 2010 jde také o propad z hodnoty 64,5 let. Nejhůře se vede podobně jako slovenským mužům i slovenským ženám, jejichž situace je ještě horší než u mužů. Jejich střední délka zdravého života při narození dosahuje pouze 53,1 let. Je však nutné upozornit, že tento výzkum je postaven do jisté míry na subjektivních otázkách o zdravotním stavu, proto určitý optimismus či skepticismus respondentů sehrává svou roli. Technika seniory chrání, ale i straší Spolu s nezvratným trendem stárnutí populace se stále více organizací a firem zabývá tím, jak seniorům zlepšit kvalitu života (a není při tom příliš podstatné, zda to dělají z altruismu, či v očekávání ekonomického profitu). Počínaje špičkovým výzkumem medicínské a geriatrické techniky přes specializovanou elektroniku a ICT až po začleňování běžných technických prostředku do života seniorů, kteří mají ve velké míře k moderní technice stále spíše odstup. Boom v posledních letech zaznamenala zejména zařízení pro tísňovou péči a podporu nezávislého života – ať už jde o specializované přístroje, či např. aplikace pro chytré telefony. Tísňová péče a asistenční technologie využívající ICT mohou velkou měrou přispět k setrvání seniorů v jejich přirozeném sociálním prostředí a zvýšit jejich faktické i subjektivní vnímané nebezpečí. „Chytrá domácnost“ („smart home“) umožňuje včasné varování v případě negativní události, jako např. pádu, a zvyšuje tak bezpečnost, kontrolu a samostatnost seniora v domácím prostředí. V případě nežádoucí a rizikové události umožní kontaktovat rodinného příslušníka nebo určeného poskytovatele zdravotních či sociálních služeb. Bezpečnostní signalizace umožňuje připomenutí při nezavření dveří, nezastavení vody, nevypnutí vařiče apod. Chytrá domácnost může také usnadnit dodržování např. léčebného (nebo jen pitného či stravovacího) režimu, pravidelnost a správnost užívání léků. Různé koncepty „smart home“ jsou již v komerční nabídce řady technologických firem. Zatím ale platí, že náklady na pořízení a provoz takového systému jsou stále ještě astronomické a pro většinu seniorů naprosto nedostupné. Tlačítko záchrany dodává jistotu Informační technologie mohou ale také podpořit a usnadnit koordinované a navazující poskytování zdravotních a sociálních služeb (dlouhodobé péče) a zefektivnit předávání informací a spolupráci různých složek ochrany obyvatel a veřejných služeb, např. policie, hasičů, praktických lékařů, sociálních pracovníků a dalších, při daleko nižších finančních nákladech. Nejjednodušším a dnes nijak nákladným komunikačním prvkem v péči o seniory s onemocněním či zhoršenou soběstačností v domácím prostředí je prostředek nouzového volání. Nejlépe bezdrátovým nouzovým tlačítkem („emergency button“) by měla disponovat každá pečovatelská služba i domácí ošetřovatelé. Telefon (s příslušným vybavením) je sice alternativním řešením, avšak v případě náhlé nehody (nejčastěji pádu) či zhoršení zdravotního stavu nezbývá příliš času či sil na aktivaci, pakliže většinou beztak zůstává odložen na stole. Proto je účelnější nouzové tlačítko např. na přívěšku, které má klient stále u sebe a je propojené na centrálu, která zajistí pomoc. Kromě tohoto nejjednoduššího zařízení již existuje a stále se vyvíjí celé spektrum dalších sofistikovanějších přístrojů. Příkladem je např. služba Senior Inspect, vyvinutá ve spolupráci s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy a Fakultou biomedicínského inženýrství ČVUT. A jak to funguje? Senior nosí u sebe malou komunikační jednotku, popřípadě jiné vstupní zařízení (telefon, tracker) a v jakékoli kritické situaci stačí zmáčknout SOS tlačítko. Systém navíc používá technologii, která umožňuje řadu pokročilých automatických funkcí pro případ, že uživatel není schopen tlačítko stisknout sám. Při vyvolání alarmu v aplikaci na dispečinku proběhne určení polohy a rozhovor s klientem přímo přes komunikační jednotku. Po dohodě klienta s operátorem a na základě individuálního asistenčního profilu je zvolen optimální další postup (kontaktována rodina, odborné subjekty, záchranné složky). Systém obsahuje řadu unikátních řešení (automatická detekce krizových situací, automatické rozpoznání pádu, nepřetržitá bezpečnostní kontrola komplexní funkce systému, individuální adaptivní bezpečnostní profil uživatele, kombinovaná GSM a GPS lokalizace apod.) Metodika použití systému je propracována (díky spolupráci s odbornými partnery) do nejmenších detailů. V praxi lze říci, že systém rozpozná veškeré krizové situace uživatele a (automaticky) na ně upozorní. Kromě péče o samotného klienta také automaticky kontroluje správné používání systému a jeho nepřetržitou funkčnost. Snížení cen a miniaturizace elektroniky umožnily, aby se k domácím uživatelům dostaly také cenově dostupné vyšetřovací přístroje, které byly dříve pouze ve vybavení ordinací, jako např. měřiče tělesného tepu a tlaku nebo glukometry. Zajímavostí na tomto poli je určitě i vynález mladého českého technika, studenta Elektrotechnické fakulty ČVUT Marka Nováka, který do „hodinek“ vměstnal přístroj na monitorování a vyhodnocování životních funkcí. Se svým přístrojem pak loni v létě získal několik ocenění na prestižní mezinárodní soutěži Intel ISEF v Los Angeles. Hodinky měří EKG, okysličení krve, snímají pohyb, polohu pomocí GPS, bezkontaktně měří teplotu s pomocí modulů umístěných na těle. Všechny senzory komunikují bezdrátově. Přístroj získaná data hodnotí a zjišťuje anomálie. Výsledky měření a jejich analýzu může odeslat třeba do mobilu nebo počítače. Například v domovech seniorů by jeden počítač v lékařské ordinaci mohl nepřetržitě sbírat prostřednictvím mnoha desítek hodinek informace o zdravotním stavu klientů, nastínil možnost využití hodinek jejich autor Marek Novák. Pokud se společnosti podaří efektivně řešit problémy se stárnutím populace zejména v oblasti ekonomického a sociálního postavení a především ve zdravotnictví, mohou nad obavami převážit i pozitivní stránky narůstajícího počtu seniorů. Ve společnosti budou více zastoupeni lidé, kteří disponují cennými životními zkušenostmi z praktického života, odborností a orientací ve vykonávané profesi, názorovou stabilitou, větší odpovědností, spolehlivostí, a celkové větší vyzrálostí. Starší lidé tak představují pro společnost přínos ve vztahu k vykonávání vysoce odborných pracovních činností v rámci některých profesí a rovněž při předávání svých zkušeností a znalostí mladší generaci.