Při prohlídce letošního jubilejního strojírenského veletrhu v Hannoveru si člověk uvědomil, jak se svět mění. Zatímco počítačový veletrh CeBIT se stává čím dál tím víc průmyslovější, tak průmyslový Hannover Messe je každým rokem digitálnější. Někteří dokonce navrhují opětné sloučení obou akcí. V každém případě by to bylo pro vystavovatele finančně výhodnější. I letos spočívalo těžiště veletrhu v průmyslové automatizaci a robotizaci, ale digitalizace se týká všech oblastí našeho života a řada exponátů byla toho důkazem. I když víme, že procházka politiků expozicemi při zahájení veletrhu je určována především politickými zřeteli, přesto organizátoři vybírají zastavení u firem s atraktivními novinkami. Německá kancléřka Angela Merkelová, letos doprovázená Beatou Szydlovou, premiérkou Polska, jež bylo partnerskou zemí veletrhu, obdivovala například nejmenší motory na světě. Na svém stánku je vystavovala společnost Faulhaber. Tato firma patří k předním inovátorům v oblasti pohonů – od robustních motorů v přistávacím modulu Philae kosmické sondy Rosetta přes servomotory v bionických protézách až k filigránovým mikropohonům o vnějším průměru 1,9 mm, jež jsou technologickým základem minimálně invazivních srdečních pump. Elektrická doprava I když se v Hannoveru nejedná o autosalon, přesto automobily tvoří jeho atraktivní součást. Snad ve všech halách prezentovali vystavovatelé aplikace svých novinek a možnosti uplatnění právě na výrobě aut nebo přímo v jejich konstrukci. Digitalizace automobilek je totiž krásným a názorným příkladem úspěchu těchto nových technologií. Výsledkem mohou být individualizované produkty podle přání zákazníka, například obráběcí stroj, ale také auto vyrobené doslova na míru. Navíc se nejrůznější vystavovatelé předháněli v ukázkách elektrických nebo hybridních osobních i nákladních vozů, autobusů a dokonce helikoptér. Pro návštěvníky byly připraveny na volné ploše atraktivní projížďky v elektrovozech, což se setkalo s velkým a příznivým ohlasem. Líbila se také elektrická replika legendárního autoveterána firmy Loryc, který byl populární ve 20. letech minulého století. Tehdy velmi úspěšný závodní vůz se dnes nabízí jako originální ruční práce. Každý je unikát, vyrábí se asi 1 200 hodin, dojede 264 km, dosahuje maximální rychlosti 200 km/h a baterie se dobíjí přes noc připojením do běžné zásuvky. Baterie váží 350 kg a celková hmotnost vozu činí 800 kg. Německá firma G-P joule se zaměřuje na technologie pro obnovitelné energetické zdroje a její stánek se oprávněně těšil značné pozornosti. Kromě jiného představila novinku pro řemeslníky. Je to sice obyčejné elektrické jízdní kolo, ale vtipně doplněné o skříňku na nářadí. Holandský Hyperloop Do palety nejatraktivnějších exponátů patří bezesporu kabina rychlovlaku Hyperloop, kterou představila skupina studentů Technické univerzity v Delftu v Nizozemí. Vyhrála s ní mezinárodní soutěž, kterou pro studenty z celého světa vypsal Elon Musk, americký miliardář a majitel společnosti SpaceX, aby podpořil jejich inovativní myšlení. Konstrukčního a designerského konkursu na řešení přepravních vozů projektu Hyperloop se zúčastnilo 29 skupin. Vítězný tým z Delftu navrhl lehkou, rychlou a bezpečnou kabinu z uhlíkových vláken dlouhou 4,5 m, o průměru 85 cm a hmotnosti 160 kg. Tato cestovní kapsle je určena pro pohyb rychlostí 1 200 km/h. Společnost SpaceX staví rychlodráhu Hyperloop v Kalifornii na principu – zjednodušeně řečeno – potrubní pošty. Elon Musk obdržel hodně zajímavých řešení, ale zatím se pro žádné nerozhodl a studenti z Delftu pochybují, že by si vybral je, i když zvítězili. Ostatně je možné, že pravdu budou mít zlí jazykové, kteří tvrdí, že Muskovi lidé si z těch nejlepších návrhů zdarma vyberou ty nejlepší nápady a implantují je do svého řešení. Nicméně studenti si myslí, že princip má budoucnost i v Evropě, protože z Amsterodamu do Paříže by se cestovalo jen půl hodiny, a vskrytu duše doufají, že se najde investor a ten si zase najde je jako řešitele konstrukce dopravní kabiny. Vidět břichem Unikátním exponátem nazvaným HaptiVision se pochlubil projekt skupiny mediálního computingu na Katedře informatiky a interakcí mezi člověkem a počítačem univerzity v Cáchách, který podporuje Spolkové ministerstvo školství a výzkumu. Základem je pozorování okolí kamerou a přeměna získaných obrazů na činnost vibračních motorů, které si člověk připne na břicho. Podle dotyků vyvolaných minimotory je možné vnímat například překážky v chůzi. Autoři projektu vyvinuli relativně plochou, lehkou a kompaktní kameru, jejíž obrazy počítačový systém rozkládá a mění na impulsy. Tento matrix je skryt v malé krabičce na zadní straně pásu s vibračními motorky. Zásobování energií obstarává 5V baterie, jež může dosáhnout vyššího výkonu, když se prostřednictvím USB zapojí do zásuvky. Dosavadní zkušenosti s touto personální fotonikou jsou prý velmi nadějné. Testované osoby uvedly, že díky tomuto systému získaly iluzi virtuální reality. Zdá se, že se tady spojuje fantazie s realitou. /Karel Sedláček, Hannover/