Vláda ČR přijala po poměrně dlouhém přípravném i oponentním řízení základní rozvojový dokument naší energetiky a teplárenství – aktualizovanou Státní energetickou koncepci (ASEK). Energetika bývá prizmatem projekce, výstavby a zprovozňování nových kapacit nezřídka označována za běh na dlouhou trať. Poslední komplexní pohled na aktuální možnosti i dlouhodobé potřeby české energetiky a teplárenství má ambice svým věcným i politickým záběrem přesáhnout zbytek volebního období nynějšího parlamentu a koaličního kabinetu. Energetici v procesu formulace dokumentu opakovaně zdůrazňovali, že ASEK by měla vnést pevný řád a dlouhodobou perspektivu minimálně na další čtvrtstoletí. Podle premiéra Bohuslava Sobotky je česká energetika nasměrována k nízkouhlíkové podobě a její dominantní kapacity v nadcházejících desetiletích zabezpečí především jádro a nefosilní zdroje. ASEK musí přispět ke spolehlivému, bezpečnému a ekologicky akceptovatelnému zásobování průmyslu i terciární sféry energiemi a teplem a aktivně čelit i příp. krizovým situacím. Zároveň musí vytvořit progresivní platformu pro další rozvoj naší energetické spolupráce s partnery v EU28 i mimo toto společenství. Koncept zahrnoval 6 základních variant dlouhodobého vývoje české energetiky do roku 2040. Podle ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka podíl jaderné energie v národním mixu do roku 2040 vzroste na 46–58 %. Druhou příčku si vydobudou (s 18–25 %) již vzpomenuté nefosilní zdroje a o třetí místo by se měly ucházet problematické uhlí (11–21 %) a importovaný zemní plyn (5–15 %). Nástup jaderného sektoru a „zelené“ energie Nebyl a není bezproblémový. Ukazuje, jak křehký je politický konsensus na další transformaci české energetiky a teplárenství. Koaliční kabinet mj. postavil před zásadní rozhodnutí v otázce, jak se zachová při budoucích pohybech výkupních cen energie. Sobotkova vláda dala na srozuměnou, že u nových zdrojů je garantovat nebude. Nyní bude nanejvýš zajímavé, jak na toto sdělení zareagují banky a investiční skupiny. ASEK vláda projednávala v době vyhrocené polemiky o osudu Pithartových limitů na podkrušnohorské uhlí z roku 1991, za krizové ekonomické situace v OKD a za stále hlasitějších obav teplárenského managementu, jenž volá po dlouhodobém zabezpečení základní tuzemské suroviny pro centralizovanou výrobu a distribuci tepla. Mládkův resort již počátkem roku přišel se 4 variantami ohledně limitů. Nebylo rozhodnuto, resp. MPO ČR bylo požádáno o detailnější kalkulace. Vláda by měla zaujmout definitivní stanovisko ještě letos. Odlišné přístupy Už v etapě příprav ASEK na veřejnost prosákla řada rozdílných názorů na další transformaci české energetiky a teplárenství. Nezměnil je ani samotný akt přijetí dokumentu vládou. ASEK uvítali představitelé tepláren, plynařů i největší tuzemské energetické skupiny ČEZ. „Z pohledu teplárenství není úplně ideální,“ charakterizoval ji předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR Mirek Topolánek. „Je to ale dobrý základ, který umožní provádět konkrétní prospěšné kroky k postupnému narovnání podnikatelského prostředí v energetice. V dnešní hektické a turbulentní době je důležité, že máme alespoň základní vodítko pro budoucí rozhodování a investice. Je nesporným úspěchem této vlády, že po 11 letech konečně schválila aktualizaci zásadního strategického dokumentu v energetice. Samotným schválením ovšem práce nekončí, ale vlastně teprve začíná, protože bude potřeba ji uvést do praxe.“ Opačné postoje zaujali mluvčí Greenpeace (zejména v causách jádro a prolomení limitů na hnědé uhlí) nebo Aliance pro energetickou soběstačnost (v ASEK postrádají větší akcent na racionalizaci výroby a spotřeby energie, na rozvoj smart systémů, na velkokapacitní ukládání energie a na fotovoltaiku). Duchovní otec ASEK náměstek ministra průmyslu a obchodu Pavel Šolc v rozhovoru pro Technický týdeník přiznal: „Respektovali jsme aktuální situaci jak na českém energetickém trhu, tak možné varianty vývoje stále ještě nedovršené formace evropského energetického trhu. Samozřejmě, nemohli jsme opomenout ani nové koncepce EK z října 2014 a březnový záměr vytvořit Evropskou energetickou unii. Závěry k EEU byly sice přijaty již po dokončení dokumentu, ale dlouhodobé strategické záměry byly jasné od jara a jsou v ASEK reflektovány. Vycházeli jsme z reálných dat a stavu české energetiky a teplárenství. Snažili jsme se vyvarovat jednostranných pohledů. Vývoj a nejistoty na energetickém trhu nás vedly k přehodnocení dříve prosazované exportní strategie české energetiky. S přihlédnutím ke značným rizikům ve výkonové bilanci celého regionu považujeme za důležité udržet výkonovou zabezpečenost i vhodnou strukturu zdrojů, a to dlouhodobě. Další rozvoj energetiky nepodmiňujeme různými dotacemi (zvláště v segmentu nefosilních zdrojů) za předpokladu, že dojde (v souladu s předloženými záměry EU28) k dokončení vnitřního trhu a k vybudování energetické unie.“ Česká energetika je pevnou součástí evropských ekonomických struktur. Tvůrci ASEK však opětovně vyzdvihli princip práva na formování národních energetických mixů a plný respekt i vůči odlišným přístupům u našich sousedů. Za všechny vzpomeňme třeba rakouské embargo na jadernou energetiku anebo německý akcent na rozvoj nefosilních zdrojů v rámci tzv. Energiewende. Podle P. Šolce: „Bez přehnaného sebevědomí si nutno uvědomit, že česká energetika a teplárenství nepatří v EU28 na technický a provozní chvost pelotonu. Naopak: disponujeme solidní technickou bází KVET a CZT. Dobře jsme zvládli nástup k intenzivnější plynofikaci výrobní i terciární sféry. Náš energetický trh patří k nejliberalizovanějším v celé EU28. Odstranili jsme regulaci cen energie, křížové dotace mezi různými skupinami zákazníků, jako jeden z prvních států jsme implementovali III. energetický balíček.“ Samozřejmě, máme i rezervy. P. Šolc je spatřuje v dalším zvyšování účinnosti výroby, v současné úrovni efektivnosti využívání energie a tepla, v další reformě tarifního systému pro budoucí energetiku, v rozvoji decentralizovaných kapacit a sítí, v ekologizaci řady fosilních zdrojů atd.: „To vše lze s pomocí ASEK postupně a v dlouhodobém horizontu optimalizovat. Ve svém postupu však musíme být důslední. Uvažovat technicky, technologicky i ekonomicky na úrovni nejvyspělejších států a určitě nepropadat žádným ideologickým subjektivistickým floskulím. Výsledkem musí být vyvážení všech tří vrcholových cílů energetické politiky (konkurenceschopnost, bezpečnost, udržitelnost), které jdou často vzájemně proti sobě.“ Nikdo se dnes neodváží predikovat, jak bude k problematice nezávislého formování národních energetických mixů přistupovat bruselská exekutiva. Nicméně, po tragédii Fukušimy byla vygenerována řadu náročných testů a opatření, které z jádra učinily jeden z nejbezpečnějších a ekologicky nejakceptovatelnějších energetických zdrojů současnosti. P. Šolc je optimista: „Ani EK, ani některé národní vlády nejsou s to jít proti polovině zemí EU28, které se pro jádro rozhodly v předchozím období, anebo jej aktivně projektují a budují v současnosti. Zároveň si uvědomuji široké spektrum opačných názorů, které se v Evropě v cause jádro v této dekádě zformovalo. Jako technik a ekonom tvrdím, že jiná velkokapacitní instrumentální varianta k oprávněnému požadavku bezuhlíkové energetiky pro ČR zatím neexistuje. I dlouhodobá cestovní mapa EU k roku 2050 počítá s jádrem a bez něj nelze cíl 85% snížení emisí dosáhnout. Jen se o tom v řadě evropských dokumentů z poslední doby taktně mlčí.“ ČR prosazuje návrat k tržnímu modelu bez deformací Brusel musí urychleně dořešit složitou situaci okolo formování evropského energetického trhu. Bude muset seriozně zvážit všechny technické, ekonomické, investiční, ale i lidské kapacity, jimiž EU28 disponuje, a adekvátně k nim volit další postup a nástroje transformace evropské energetiky. Vedle udržitelnosti a dekarbonizace musí energetická politika zajistit také konkurenceschopnost evropské ekonomiky a bezpečnost dodávek. Dosáhnout celounijního konsensu nebude snadné. To dokumentovala už vzplanuvší diskuze okolo navrhované transparentnosti obchodních smluv při zabezpečování surovin a okolo myšlenky centralizace jejich nákupů. P. Šolc zdůrazňuje, že „ČR i v energetice respektuje jak politické, tak tržní principy. Proto máme jisté pochybnosti okolo smysluplnosti direktivně stanovených společných nákupů. Nikomu právo participovat na nich neupíráme. Zvláště když Brusel tuto ideu postaví na bázi dobrovolnosti. Co se týká zveřejňování obchodních smluv, je pro nás kardinální otázkou rovnováha mezi transparentností trhu a ochranou obchodních informací, abychom ještě o nějakém trhu mohli hovořit“. Třebaže ekonomové zdůrazňují tržní momenty, v případě jaderného modelu platí rovněž princip politického rozhodnutí a odpovědnosti. Jde o specifický typ výroby s velmi dlouhou dobou dodávky, přesahující běžné tržní rozhodování. V energetice se nám dlouhá léta dařilo. Nyní se i u nás dostáváme do řady složitých, předtím neřešených situací. Tenčí se zdroje energeticky využitelných surovin, vzrůstá závislost Evropy na jejich importu z politicky a ekonomicky leckdy nevyzpytatelných regionů světa. Na starém kontinentu dochází k postupné redukci produkčních kapacit, příp. k politicky motivovanému odstavování jaderných zdrojů. Ty je ale třeba urychleně nahradit novými, technicky vyspělejšími, s dlouhodobě garantovanou využitelností. Evropský i český energetický rychlík musí nabrat na tempu. ASEK k tomu může napomoci. /bs/