3D tisk se minimálně z hlediska zájmu médií stal jednou z nejpopulárnějších nových technologií. Očekává se jeho velké rozšíření v mnoha odvětvích, od zdravotnictví a strojírenství až po design šitý na míru. Produktem 3D tisku může být stejně automobil jako dům, či dokonce koláč. Populární vize 3D tiskárny v každé domácnosti je sice realitě hodně vzdálena, ale obecně se nejedná o žádnou mediální bublinu, protože technologie 3D tisku už nachází uplatnění v řadě výrob. Hlavní nasazení v současnosti představuje výzkum/vývoj a levná výroba prototypů, tedy situace, kdy je třeba vytvářet vedle sebe více unikátních a od sebe se lišících verzí výrobků a jejich částí, nikoliv celé série. 3D tisk již výrazně zefektivňuje podnikání například v automobilovém a leteckém průmyslu. Změny na mnoha úrovních Samotnou sériovou výrobu 3D tisk v blízké budoucnosti plně nenahradí, na to je drahý a zatím ne zcela univerzální. Uplatní se ale všude, kde je třeba vyrábět na zakázku, dodávat náhradní díly, části výrobku, které zrovna nejsou na skladě (tj. možnost okamžité reakce na požadavek zákazníka), nebo druh zboží, které se nevyplatí přepravovat, protože by náklady na dopravu byly vzhledem k celkové ceně neúměrně vysoké. Menší objem přepravy a také méně skladů plných zboží, které se eventuálně nikdy neprodá, to vše představuje nejen ekonomickou úsporu, ale i snížení ekologické stopy. Jak konkrétně 3D tisk stávající fungování dodavatelských řetězců změní? Rozhodování bude muset být mnohem rychlejší, reakce na změny prakticky okamžitá. Výrazně se zredukuje potřebné množství skladových zásob na úkor výroby reagující až na aktuální potřebu. Výhody to přináší v oborech, kde bylo skladování meziproduktů problémem třeba v důsledku jejich trvanlivosti či nutnosti pracovat s nimi ve speciálním režimu. V některých případech může 3D tisk vést i ke koncentraci výroby, kdy se výrobci vyplatí obejít se bez subdodavatelů a všechny procesy realizovat ve vlastní režii. Jinde se řetězce zkrátí a zeštíhlí. Novému fungování výrobních procesů i dodavatelských řetězců bude muset odpovídat i podnikový software. Rychlé a dynamické prostředí s novými technologiemi vyžaduje systém, který dokáže i tyto změněné procesy řídit a udržet integritu výroby. Duševní vlastnictví a plagiáty Významným problémem souvisejícím s 3D tiskem je duševní vlastnictví. Reverzní inženýrství kombinované s 3D tiskem umožní mnohem rychlejší napodobení konkurence, protože nebude třeba budovat složité výrobní linky obsahující frézy, lisy, soustruhy či systémy pro tvarování plastů a kovů. Pro rok 2018 se podle prognóz společnosti Gartner předpokládá, že 3D tisk způsobí celosvětově škody asi 100 miliard dolarů právě v důsledku „uniklého a napodobeného“ duševního vlastnictví. Prokazovat bude třeba autenticitu produktů, záplava padělků si také vynutí nový přístup k testování kvality. Jak si bude kupující jistý, že se nejedná o napodobeniny? Jak si jednotlivé strany v dodavatelském řetězci o více krocích mohou zajistit, že ve všech fázích se používají komponenty s platnou zárukou? Nehrozí dominový efekt vzájemných sporů a reklamací? Na součástky se z tohoto důvodu budou čím dále častěji přidávat specifické značky, ochranné prvky dokazující jejich původ, podle nichž např. půjde identifikovat konkrétní 3D tiskárny. Každý výrobek vytištěný na 3D tiskárně může mít přiřazené unikátní ID. Obecně lze říct, že techniky zajišťující pravost, které se dosud uplatňují ve vysoce regulovaných oborech, jako je např. vojenský průmysl, se rozšíří i do dalších odvětví. Technologie prokazující originalitu výrobku a dodržení příslušných standardů kvality budou každopádně muset být podporovány i na úrovni softwaru, především v ERP systému, který je jádrem podnikových procesů. ERP systémy budou pravost sledovat na všech úrovních procesů, včetně kontroly, zda součástky vstupující do výroby zvnějšku mají jednoznačné identifikátory. Klíčová role ERP systému Ačkoliv to nemusí být na první pohled zřejmé, 3D tisk klade velké nároky i na fungování ERP systémů. Analytické nástroje by měly dokázat předvídat potřebu surovin, stejně tak je třeba odhadovat potřebnou kapacitu 3D tiskáren. Vytíženost 3D tiskáren souvisí také s ekonomickými ukazateli, např. s návratností investic (ROI) do příslušné technologie. Pokud výrobky nebudou produkovány ve velkých sériích, bude rovněž nezbytné změnit mechanismy kontroly kvality. Vzhledem k tomu, že 3D tisk mění výrobu i fungování dodavatelských řetězců, není nijak překvapivé, že přizpůsobit se budou muset odpovídající řídicí systémy – SCM (dodavatelské řetězce) a MES (Manufacturing Execution System, výroba). Změny však zasáhnou podnikání mnohem hlouběji, a to včetně jeho samotného jádra, jímž je systém pro řízení podnikových zdrojů. Pavel Bláhovec, ředitel obchodu IFS Czech