3D tisk není jen doménou průmyslového využití. Technologie se začíná uplatňovat i v lékařství, např. při výuce mediků nahradí osteologický materiál, pomáhá i v rekonstrukční chirurgii. Pakliže se jednou podaří „tisknout“ i náhrady orgánů, stanou se mnohem dostupnějšími. Počátky 3D tisku lze datovat k roku 1986, kdy si Chuck Hull nechal patentovat stereolitografi i. Postupem let se technologie zdokonalovala a byly zaváděny nové materiály (práškový materiál a spojovač, termoplast, laserové spékání, depozice taveniny aj.). Principem 3D tisku je aditivní proces, při kterém se z digitální předlohy vytváří fyzický model. Objekt vzniká vrstvu po vrstvě natavováním tenkého proužku plastového materiálu. Byly zkonstruovány 3D tiskárny velkých i menších rozměrů, které umožňují průmyslové i domácí nasazení. Průmyslové využití je v dnešní době rozsáhlé a touto technologií se vyrábí řada součástí strojů, nástrojů, ale i součásti zbraní. Na domácích tiskárnách lze vyrobit předměty denní potřeby, hračky, kuchyňské potřeby i drobnější součástky ke strojům a přístrojům. Vzhledem k tomu, že 3D tisk specifi cky respektuje objemy a povrchy novotvořených struktur, začíná se tato technologie využívat v lékařství. Jde zejména o oblast rekonstrukční chirurgie, kdy byla pacientovi vyrobena a voperována náhrada průdušnice, náhrada části pánevní kosti (laserem upravený model z titanového prášku), náhrada části horní a dolní čelisti, náhrada podstatné části klenby lebeční a byla vyrobena celá řada protéz. Podkladem pro 3D tisk orgánových náhrad nebo náhrad částí skeletu je CT vyšetření nebo vyšetření magnetickou rezonancí. Technologie 3D tisku již dnes umožňuje připravit modely jednotlivých kostí lidského skeletu, které obsahují všechny povrchové detaily a kterými lze nahradit vzácný osteologický materiál při výuce mediků. Takto získaný model je k nerozeznání od originální kosti. 3D tisk se neomezuje pouze na náhrady kostního materiálu, ale byly publikovány i úspěšné pokusy při tisku lidské žíly. Vzdáleným cílem je tisk celých orgánů. Jedním z přístupů je formování základní podoby a skeletu orgánu z hydrogelu nebo jiného biokompatibilního materiálu, který by byl postupně kolonizován živými buňkami. Touto technologií již byla vytvořena miniatura funkčních ledvin a jater, které si udržely životnost několik měsíců. Pokud bude možné využít 3D tisk k běžnému vytváření orgánů nebo jejich částí, nebudou náhrady orgánů omezeny pouze na náhrady z mrtvých těl, ekonomika ušetří nemalé prostředky a „náhradní orgán“ bude mnohem dostupnější. Rastislav Druga Anatomický ústav 2. lékařské fakulty UK v Praze