Ceny elektřiny jsou zpravidla nejvyšší v době, kdy procesy ve všech firmách jedou naplno, a panuje tedy enormní poptávka pro energiích. V tomto ohledu se ani Fenix Group neodlišuje a vyrábí rovněž naplno. Vymyká se však v tom, že v této době pokrývá spotřebu z vlastních zdrojů, případně do sítě energii ještě i dodává, a odběry odkládá na chvíle, kdy je elektřina levná, či dokonce výdělečná.
Skupina Fenix je tradičním výrobcem sálavých topných systémů. Založena byla v roce 1990 a rostla v podstatě od základů. Dnes je jedním z největších výrobců plošných elektrických topných systémů na světě. Zahrnuje 13 firem působících v devíti evropských zemích a své produkty vyváží do více než 60 zemí světa. Vedle topných panelů vyrábí také topné rohože do podlah, topné fólie do stropů i do podlah, venkovní aplikace zamezující zamrzání cest…
My jsme se však do výrobního centra firmy — do Jeseníku — vydali s poněkud jiným cílem, než jsou možnosti vytápění. Středem našeho zájmu byly aktivity skupiny na poli nakládání s energií. V roce 2016 totiž Fenix Group založila v Plzni startup AERS. Divizi, jejímž záměrem bylo a je vyvíjet a vyrábět vlastní bateriová úložiště pro domácnosti a pro průmyslové firmy. A právě o ně jsme se při naší návštěvě nejvíce zajímali. Průvodcem a zdrojem informací nám byl člověk z nejpovolanějších: Cyril Svozil mladší, muž, který AERS zakládal, budoval a v současné době už řídí i celou skupinu. Jeho technickou oporou, ve firmě i během naší návštěvy, mu pak byl pan Radim Gabriš.
Na úvod jsme pana ředitele požádali, aby nám nabídku bateriových systémů krátce představil.
V tuto chvíli máme v nabídce tři základní řady:
Zaprvé jsou to domácí bateriová úložiště. V 1. generaci to byl model AES, v němž jsme používali články typu LiFePO4. Pak jsme začali spolupracovat se skupinou Volkswagen, s nimi jsme přešli na 2. generaci nazvanou HES. U ní do šasi stejného rozměru dokážeme dostat mnohem vyšší kapacitu, až 41,1 kWh. Jde o stejné články, jaké jsou třeba v Enyaqu nebo ve Volkswagenu ID 4.
Potom máme střední kontejnerové úložiště MES, také už 2. generace. Ta je novinkou od začátku tohoto roku. Jde o mezistupeň mezi malými domácími bateriemi a velkými průmyslovými, který vznikl na základě poptávky mnoha společností řekněme této velikosti objektů. Jedná se o činžovní domy, čerpací stanice, supermarkety… Ti všichni poptávali baterku, ale naše SAS pro ně byla moc velká a HES výkonově nestačila. Proto jsme vyvinuli střední kontejner. Tam je typicky 150kW střídač a baterie se dají škálovat od 96 kWh po 576 kWh. Je s certifikovaným zhášecím systémem, klimatizovaný, zase all-in-one. Vy si připravíte jen plochu, typicky patky, protože kontejner by měl být vždy trochu vyvýšený, aby do něj nenatekla voda, a my ho přivezeme, položíme jeřábem, připojíme a můžete jet.
A pak máme velké baterie pro průmysl. To jsou právě zmíněné SAS. Děláme je v provedení in house i jako kontejnerové řešení. Tady používáme střídač, který pro nás vyrábí Škoda Electric. Jde o náš vzor, ale oni jej pro nás vyrábějí, protože s tím mají velké zkušenosti, neboť podobné dělají do svých elektrobusů a tramvají. Kvalitu technologie můžeme potvrdit celou řadou referencí. Jsme lídrem na trhu.
Před dvěma lety jsme tu postavili největší bateriové úložiště v České republice. Dneska už je myslím 3. nebo 4., ale my ho teď budeme zase poměrně výrazně rozšiřovat, takže budeme tuším druzí.
Pohled do kontejneru bateriového úložiště MES. Jedná se o řešení all-in-one, vše potřebné je tedy uvnitř: baterie (dají se škálovat od 96 kWh po 576 kWh), střídač (typicky 150kW), zkrátka veškerá potřebné technologie zahrnující i certifikovaný zhášecí systém a klimatizaci
V čem se odlišujete od konkurence?
Unikátní jsme v tom, troufnu si říct, proti asi všem ostatním firmám, že máme 100% research and development. Máme tu inženýry, specialisty přes hardware i software, kteří ta zařízení vyvíjejí, a máme i fabriku, která je vyrábí. Včetně třeba plechařiny, jejíž robotizovanou výrobu máme zavedenou už pro topné panely. Je tu tedy i synergie. Máme rozsáhlé know-how a mnoho součástí si tu sami vyrábíme.
A co se týká domácích baterek, jde v podstatě o unikátní řešení all-in-one. Taková černá „lednička“ s rozměry 60 × 60 cm, kde je vše uvnitř. Nejsou potřeba další bedny okolo. Baterie jsou vespodu, nahoře je technologie, střídač, jednotka synchronizace, jednotka, kam se zastrčí stringy z fotovoltaiky, nabíječ a smyčka… vše uvnitř.
Vstupy na dva stringy po 6 kWp. To znamená, že řekněme standardní instalace je do 12 kWp. Pokud je jich víc, což se stává, dá se to technicky řešit pomocí sloučení do jednoho vstupu.
Základní parametry jsou: střídač 10 kW, třífázově symetrický, náš vlastní, který tu vyrábíme, kapacita škálovatelná od 13,7 do 41,1 kWh.
Škálovatelnost zajišťují zásuvné moduly?
Baterie jsou na ližinách, a buď obsadíte jednu dvěma bateriemi, tedy sadou s 13,7 kWh, nebo tam dáte dvě sady (27,4 kWh), případně osadíte všechny tři, celý spodek a získáte maximální výkon.
Standardem na trhu je, řekněme, 10—12 kWh, my nabízíme téměř 4× více. Většina lidí za námi přijde s tím, že chce cca 10 kWh, nakonec si ale 90 % z nich koupí 41,1 kWh, protože čím větší baterku máte, tím zajímavější to pro vás bude. Naše baterka totiž umí celou řadu věcí, není jen o tom, že si ji nabijete ze sluníčka.
Když jste zrovna v práci, můžete s ní nakupovat a prodávat na spotovém trhu. Můžete poskytovat flexibilitu. Můžete si samozřejmě držet nějakou zásobu pro případ výpadku v síti, můžete si ořezávat odběrový diagram. To jí dává větší smysl, který navíc s kapacitou víceméně roste.
Cenové hladiny a předpověď: Několik úrovní cenových hladin rozlišených barvami, stanovených na základě předpovědí, pomáhá dosáhnout efektivní optimalizace provozu
Zajišťuje tedy také stabilizaci vůči špičkám ze sítě a ochranu proti poškození elektroniky?
Přesně tak. Rozdělíte si v domácnosti, které okruhy chcete zálohovat, třeba pro domácí server, aby byl ochráněn proti podpětí, přepětí, vůči všemu, co se na síti stane. Dáte si ho na zálohovaný okruh a ten zajistí bezvýpadkový provoz. To je dost poptávané. To ale samozřejmě znamená, že si musíte část kapacity pro tento případ držet a nemůžete ji používat pro jiné funkce.
Kromě funkcionalit, které má každá baterka, to znamená akumulace zisku z fotovoltaiky, zvládá naše řešení i velmi hladký přechod do ostrovního režimu, tedy opravdu bezvýpadkový chod zálohované části domácnosti. A máme také velmi silný power management.
A protože jsme zjistili, že každý zákazník má trochu jiné požadavky, spotřebiče, a tedy i jiné potřeby a očekávání, co by baterka měla dělat, máme hned tři základní režimy: UPS, Eco a Winter.
První z nich zajišťuje už zmíněnou funkci, kde zálohovaná část objektu vždy hladce překoná případný výpadek. Pokud ovšem klient preferuje spíše ekonomiku a občasný krátký výpadek mu úplně nevadí, protože doma nemá nic, u čeho by mu zásadně vadilo, že na 5 s vypadne napájení a pak zase naběhne, zkrátka zajímá ho více využitelnost kapacity baterky, je pro něj určen režim Eco. A Winter je určen spíše na chalupu, kde moc často nebýváte, a držíte tedy jen minimální zásobu energie, třeba pro zachování chodu internetu, případně nejzákladnějších spotřebičů. Ten ale využívá málokdo.
Kromě těchto tří režimů je tam ještě celá řada subparametrů, které lze nastavit, takže uživatel má oproti jiným systémům obrovské možnosti přizpůsobit vše přesně na míru svých potřeb.
Vaše baterie ale umí i obchodovat.
Ano, byli jsme, myslím, první, kdo u baterií možnost spotového obchodování zavedl. Koncový uživatel neměl ještě před pár lety ani tušení, že něco takového bylo pro něho možné. Dnes už jde o velmi poptávanou funkci, v podstatě od doby nesmyslně vysokých cen. Tehdy si velká část uživatelů uvědomila, že fixní tarify jsou vždy vypočítané tak, aby obchodník minimalizoval svá rizika a dosáhl i nějakého zisku. Fixní tarif, který nabízí, tedy zpravidla vychází z průměru spotových cen předpokládaných na následující období, k němuž je připočítaná třeba 20% rezerva. Jenomže se stejným předpokladem může pracovat i naše baterie a onu rezervu ušetří ve prospěch provozovatele, protože elektřinu nakupuje ve chvíli, kdy jsou ceny na spotu příznivé, a když ceny vylétnou, pokryjete svou spotřebu z baterie. Pro řízení této ekonomiky lze velmi dobře využít umělou inteligenci (AI).
Kupříkladu teď o víkendu [rozhovor byl realizován počátkem září — pozn. red.] vylétly ceny na až neuvěřitelných 600 Kč, a to dokonce na několik hodin. V poslední době jde o velmi dynamický vývoj, díky němuž dává naše řešení velký smysl.
Potvrzují to i nezávislá data z projektu, na kterém spolupracujete s ČVUT? A pracujete i s možnostmi predikce?
Přesně tak. Mimochodem, uživatelské rozhraní z projektu je každému přístupné, kdybyste se chtěl podívat (viz odkaz přes QR kód na konci). Jsou to dvě „živé“ instalace, jedna bez spotu, druhá s ním. Nejsou tam pochopitelně žádné citlivé údaje kvůli GDPR, ale pro ověření, že to funguje, to postačí.
V případě Omice je právě skvělé, že tomu šéfuje ČVUT, takže lze ta data považovat za objektivní, navíc dlouhodobě sledovaná. Jsou evidovaná tuším od roku 2020 a není problém se k nim dostat a projít si je.
Když už jsme Omice nakousli, pojďme si o projektu říci více.
Omice není náš vlastní projekt.
Tohle je samozřejmě naše budova na našem pozemku, která slouží pro naše zaměstnance a pro naše účely. Zde jsme si vše vyzkoušeli sami na sobě.
Rodinný dům Omice je projekt, ve kterém je českých výrobců různých systémů několik. Vedle nás je tam Teco se svým řídicím systémem, ICTexpert s iCOOLem, což je vlastně nadřazené řízení. Je tam rekuperace od firmy Wafe, fotovoltaika od SPower a naše bateriové úložiště a naše topení. A ČVUT to dozoruje. Vlastně jde o jejich pracoviště UCEEB v Buštěhradě, což je velký dům plný chytrých, nadějných inženýrů, kteří se věnují energeticky efektivním budovám a měří všechny hodnoty. Mají tam čidla, sledují spotřeby, optimalizují spotřebu v objektu a zároveň sledují i třeba kvalitu ovzduší.
My jsme na tom participovali, protože to pro nás bylo také velmi poučné. Jde o dům v pasivním standardu, kde žijí reální lidé, opravdoví uživatelé, a my jsme chtěli vědět, jaký přínos naše systémy do takového komplexu přinášejí. Navíc tam už tehdy byl i elektromobil, což je i největší spotřebič. V tomto objektu odebírá cca 35 % elektrické energie.
A výsledky jsou skvělé, pak vám je mohu ukázat. Uživatel objektu platí za kilowatthodinu kolem 1,40 Kč, 1,50 Kč se všemi poplatky, což je úžasné.
Naše bateriová úložiště prodáváme už 2. nebo 3. sezónu a obecně platí, že domácnosti, které je využívají, mají přes léto v podstatě záporné ceny, jedou za záporné faktury. Když svítí sluníčko, poklesne jim logicky spotřeba ze sítě, a ještě dostávají od svého dodavatele nějakou částku za to, že odebírají přebytky, které ukládají pro pozdější potřeby.
Jaká je tedy návratnost investice?
Záleží na typu objektu. Omice představují perfektně izolovaný barák, navíc s elektromobilem. Bez elektromobilu by to vycházelo jinak, u renovovaného domu zase jinak. Obecně pro naše bateriová úložiště dosahuje návratnost většinou 5—7 let, u rodinných domů spíše 6—10. Jde však o hodnoty z historických dat, nikdo dopředu neví, jaké ceny elektřiny, distribuční poplatky a další podmínky budou platit za rok, za dva.
Elektromobil je v systému Omice čistě jako spotřebič, nebomůže fungovat i jako rozšíření kapacity úložiště?
Zatím ne, ale teď už jsou tam dva a je pravda, že tohle považuji za model pro elektromobilitu, který funguje.
Původně asi všichni mysleli, že budeme jezdit po velkých městech malými elektromobily a bude to super, ale třeba v Praze má málokdo garáž a je těžké dobíjet u objektu, kde bydlíte, a ještě to asi dost dlouho těžké bude. V tuto chvíli tedy vidím elektromobilitu jako perspektivnější cestu, alespoň podle přístupu našich zákazníků, pro vlastníky rodinných domů se střechou s vlastní fotovoltaikou, kteří zpravidla najezdí maximálně 100 km denně, což se týká valné většiny lidí. Pro ně dává elektromobilita smysl, protože dobíjejí téměř výhradně doma a za nejlepší ceny. A ve chvílích, kdy nepotřebují vyjet, mohu využít velkou kapacitu baterie elektromobilu i k „dotaci“ spotřeby objektu, což ekonomiku ještě vylepší.
Dobíjení je zde řešeno přes wallbox?
Ano. V Omicích prakticky vše řídí iCOOL, takový český Loxon. Jde o nadřazené zařízení řídící jednotlivé periferie v objektu. Naše baterka sice řídí sama sebe, přesně „ví“, co má dělat, nicméně sama nedokáže odepínat třeba bojler nebo zapnout dobíjení elektromobilu. Od toho je tam iCOOL, tedy PLC od Teca se softwarem od ICTexpert, který zapíná a odpíná spotřebiče tak, aby to ekonomicky vycházelo nejlépe.
Elektromobil tedy typicky dobíjí buď v noci, kdy jsou ceny nejnižší, nebo naopak v denní době, kdy svítí sluníčko a vůz využije vlastní zdroj objektu.
Akumulátor vozu tedy není dobíjen jenom ze soláru a z úložiště, ale v době, kdy jsou nízké, nebo dokonce záporné ceny, i ze sítě?
Přesně tak. Jak jste si velmi dobře všiml, teď tu vládne fenomén záporných cen, což jsme předvídali už někdy před těmi dvěma lety, kdy se objevila tak jedna hodina záporných cen za rok. Letos už někdy v červnu, v červenci jich ale bylo víc než za celý loňský rok a přes léto taková situace nastávala téměř každý víkend.
My ale ty záporné ceny máme v našem algoritmu rozděleny do několika subkategorií, protože záporná cena ne vždycky znamená, že je záhodno dobíjet. Do ekonomiky musíme započítat i distribuční poplatky, DPH a vlastně i další vrstvy, kam patří i amortizace zařízení a optimalizace jeho zapojení z hlediska životnosti. Nikdo totiž určitě nechce svou baterku uštvat rychlým cyklováním, jen aby „vydělal“ 2 Kč. Proto máme několik úrovní záporných cen, přičemž ta nejvyšší znamená odpojit fotovoltaiku a dobíjet ze sítě, protože když jsou ceny hodně záporné, bývá odběr ze sítě výhodnější než z vlastní střechy. Zní to paradoxně, ale s obrovským boomem fotovoltaiky a na přírodních podmínkách závislých obnovitelných zdrojů se s problémy způsobenými momentálními přebytky i nedostatky energie budeme popasovávat ještě minimálně další dekádu.
Ovládací rozhraní, které mají uživatelé dostupné třeba z mobilu
Tím se vracíme k vašemu algoritmu, který systém bateriového úložiště řídí.
Jistě, ten je v podstatě největší přidanou hodnotou všech našich baterek. Funguje za podpory AI a vyvinuli jsme ho právě s ČVUT, s UCEEBem. V zásadě vypadá velmi jednoduše, ale ve skutečnosti je značně komplikovaný. Jsou za tím tři roky práce. Pracuje se třemi základními elementy:
Prvním jsou právě ceny elektřiny na spotu. Každý den ve 13.00 si ze stránek operátora s energiemi můžete stáhnout přehled cen po hodinách na další den.
Druhým elementem je predikce osvitu pro každou konkrétní instalaci. Když tedy instalujeme baterku u zákazníka, zadáme do systému konfigurace rozměry fotovoltaiky, orientaci, účinnost, abychom maximalizovali přesnost predikce vycházející z předpovědi svitu slunce pro danou lokalitu na další den.
My tedy v podstatě víme, jaké budou zítra ceny, i jak hodně či málo bude svítit na váš konkrétní domeček v konkrétní čas a zároveň, právě za pomoci prvků AI, sledujeme chování domácnosti, např. jak a kdy spíná a odpíná spotřebiče, a predikujeme její potřeby pro daný čas. Samozřejmě, čím déle sledování probíhá, tím přesnější je i předpověď. A to je ten třetí element.
Na základě těchto predikcí pak algoritmus navrhuje optimální chování objektu během následujících 24 hodin s cílem dosažení jeho maximální ekonomiky. Tedy abyste za odebranou energii platili co nejméně a v dobách záporných cen naopak získali co nejvíce. A tady pochopitelně platí, že s velkou baterkou vychází ekonomika lépe, protože s malou mnoho energie neprodáte ani na dlouho nepokryjete spotřebu.
V úvodu jste mluvil o celé řadě referencí. Můžete být konkrétnější?
Zmínit z nich mohu např. Strojírny Rumburk. O nich mluvím velmi rád, protože jde už o 3. etapu. Zároveň to byl náš první komerční zákazník. V roce 2018 si koupil jeden střídač a tuším 204 kWh baterií. Jde o řešení in house, protože měl prostor v rozvodně. A asi za rok nato přišel s tím, že je mu ta kapacita malá, a chtěl ji zdvojnásobit. A další rok požadoval další navýšení, takže už má více než 1 MWh. Má velký objekt s velkou fotovoltaikou v Rumburku, přičemž spotřebu nemá takovou, aby fotovoltaiku využíval efektivně. Potřebuje tedy baterii a plánuje, nebo teď už možná postavil nabíječky. A jelikož je blízko hranic s Německem, kde je podpora elektromobility velmi velká, mohli by mu tam hojně jezdit nejen čeští zákazníci. Navíc jede na spotovém trhu, a protože má velkou baterku i velkou fotovoltaiku, mělo by to být ekonomicky velmi zajímavé.
Pak uvedu ty klasické kontejnery. Jsou 20 stop dlouhé [6,1 m — pozn. red.] a naše standardizované řešení zahrnuje jeden střídač 360 kW, kapacitu necelých 600 kWh, zase all-in-one, obsahuje tedy opět klimatizaci, zhášecí systém... Tohle máme instalováno třeba v Praze-Jenči, kde je výrobní areál. Využívají to hodně na spotové obchodování, ale také na peak-shaving [služba umožňující omezit spotřebu elektrické energie během čtvrthodinových maxim (T15); pomáhá udržet spotřebu pod určitými limity a tím snižovat náklady na elektřinu — pozn. red.] a vlastně obecně na energickou optimalizaci.
Dále mohu jmenovat Hradec Králové, kde je třídírna odpadu. V Plzni máme Mark Beton, což je betonárka, která měla velké problémy s mikrovýpadky.
A co se týká MES, tak úplně první komerční jsme dodali do Ústí nad Orlicí, šlo o standardní řešení. Aktuálně jsme instalovali kontejner v Rousměrově. To je naše první instalace v zemědělství, mám z ní radost. Instalací máme dlouhou řadu.
Svůj systém ale využíváte především sami, jaký jsou vaše motivace a zkušenosti?
Jak už jsem řekl, naši první velkou baterku jsme instalovali tady v areálu před dvěma lety. Na ní vlastně stojí náš úspěch. Dnes už jich tu máme několik. V tuto jde v součtu o 4 MWh a do konce roku chceme mít 7 MWh jen v tomto objektu. Pak máme ještě kancelářskou budovu kousek dále. Tady máme dva velké lodní kontejnery o velikosti 40 stop. Dohromady mají 3,6 MWh, slouží především pro energetickou optimalizaci spotřeb v celé fabrice.
Zálohujeme celou fabriku. Nakupujeme, když to dává největší smysl, prodáváme, kde to dává největší smysl, a pak využíváme peak-shaving.
V dobách, kdy jsme ještě baterku neměli, jsme odebírali od těch šesti ráno, řekněme do osmi večer. Zároveň jsme si museli nechávat rezervu, v podstatě jsme si museli rezervovat u distribuce maximum vždy, kdy bylo potřeba, což mohlo být i 650, 700 kW. Protože jakmile rezervaci překročíte, dostanete docela velké penále.
Poté, co jsme si pořídili naši první baterku SAS, byli jsme schopni si nastavit naše maximum o cca 25 % níže. Aniž bychom museli reorganizovat výrobu, měnit směny nebo odepínat některé spotřebiče. Vše jsme nechali, jak to bylo. Jenom jsme si pořídili tady tu baterku.
Druhou věcí, která nás pálila snad ještě víc, byly mikrovýpadky. S těmi jsme se tu potýkali dlouhodobě. Mívali jsme jich cca 30 ročně. Typicky šlo jen o takový problik, ale jelikož máme plně robotizovanou výrobu, znamenalo to rozhození celé extruzní linky.
Zrovna nedávno jsme o tom psali (viz TT 2024/13), že i jeden mikrovýpadek může za určitých okolností způsobit až milionové škody. My jsme si spočítali, že nám přinášely ztrátu cca tři miliony ročně, protože robot se dostane do defense módu a někdo musí přijít přeprogramovat ho, něco spustit, zajistit, aby extruzní linka zase začala šlapat. Vlastně je potřeba vytahat i vše, co je uvnitř, to můžete zahodit, trochu to tam vyčistit a natáhnout vše znova. Někdy jde o desítky tisíc, jindy stovky tisíc korun na jeden výpadek. U jiného typu výroby to skutečně může být i více.
My jsme zmiňovali, že třeba u obrábění drahých materiálů speciálními, velmi drahými nástroji může jít o opravdu i o miliony na výpadek.
Přesně tak, když se to někde sekne, můžete to celé vyhodit a pak jde i o miliony. To byl právě případ té Strojírny Rumburk. Tam to hodně řešili.
No a my máme už dneska technologii, kde jsou střídače paralelně, v trafačce pak jednotka synchronizace měření a oba dva paralelně kontrolují stav sítě. Pokud některý z povolených parametrů není dodržen, tak rychlejší z nich vydá povel na přechod do ostrovního režimu, což dneska zvládne za nějakých 6—12 ms, čili si troufnu říci, že si toho v 99,9 % případů nikdo ani nevšimne.
My tu tedy máme problémy ještě s jedním strojem, který zatím není úplně bezproblémový, ale zbývajících 100, nebo kolik jich tady máme, si toho ani nevšimne. Přejdeme do ostrova a ony jedou dál. A ten jeden zlobí proč? To právě ještě úplně nevíme. Jde o italský stroj. Máme nějaký problém v nastavení tolerancí přímo v něm. Zatím se nám to úplně nepodařilo rozklíčovat a dořešit, takže ten ještě padá. Bohužel. Ale jinak si myslím, že max. 12 ms je super, to opravdu znamená, že si toho téměř žádný stroj ani nevšimne. Potom vás provedu výrobou, ale před tím vám chci ještě ukázat něco velmi zajímavého. Tuhle obrazovku [obr. znázorňující odběr areálu Fenix žel nemáme v dostatečném rozlišení pro tisk, Najdete ho však u webové verze článku — pozn. red.]. Přepnul jsem zobrazení na ceny, aby to bylo srozumitelnější.
Dnes tu v tomhle areálu fungujeme téměř zrcadlově. Opačně než předtím, a než funguje drtivá většina jiných fabrik. Nastavili jsme si to rezervované maximum, které, jak jsme si už řekli, je níže o nějakých 25 %, než bývalo běžné. A z grafu, kde jsou ceny na spotu, vidíte, že máme opravdu největší odběry ze sítě v momentech, kdy jsou ceny nejnižší, což samozřejmě dává smysl. Ale my ty největší odběry ze sítě máme v době, kdy fabrika nemá téměř žádnou spotřebu, kdy prakticky stojí, a naopak nejméně, kdy fabrika jede naplno. Úplně jsme to převrátili, což je samozřejmě pro nás ekonomicky výhodné, ale zároveň je to i velmi stabilizující pro distribuční a přenosovou soustavu. My jim tím pomáháme.
Ceny jsou totiž důsledkem nabídky a poptávky. Jakmile je velká poptávka, roste cena. Jakmile je velká nabídka, cena klesá. Proto se spotové ceny tolik mění, i do záporných hodnot, a fixní ceny bývají pro jistotu stanovené poměrně vysoko nad svým průměrem. A my máme v podstatě intuitivnější nástroj, se kterým dokážeme ty jednotlivé toky optimalizovat.
Samozřejmě že vlivem fotovoltaiky to není úplně 100%. Někdo jí říká občasný, nikoliv obnovitelný zdroj energie, někdy svítí, někdy ne, a ani my nevíme, jak bude svítit za týden či za měsíc. Nicméně si myslím, že třeba proti malým větrným, střešním elektrárnám — tu tady také jednu máme — dává fotovoltaika mnohem větší smysl. S její instalací bych už dnes v podstatě ani moc neváhal, kdybych si třeba stavěl dům nebo měl ještě nějakou volnou střechu s dobrou orientací. A to bez ohledu na dotace. Dnešní fotovoltaiky jsou už docela dobré.
A ještě se vrátím k vaší otázce ohledně predikce. Ano, ten algoritmus je v podstatě založen na predikcích: predikci spotřeby, predikci osvitu a predikci, respektive z našeho pohledu načítání spotových cen. To jsou ty tři základní elementy a algoritmus je v každé naší baterce od malých domácích po ty velikánské, co zálohují celé fabriky. A je jenom na uživatelích, co poptávají.
Někteří totiž na spot nejedou, nemají povolené přetoky. I to je běžné. Distribuce jim je kvůli technickým omezením nedovolí. Tito uživatelé se tedy naopak snaží maxima akumulovat ze svých fotovoltaických elektráren a spotřebu táhnout co nejdéle z baterek, aby měli odběry ze sítě co nejmenší.
Ještě jsme se na začátku rozhovoru bavili o tom, že algoritmus bere v úvahu i to, zda je aktuální tarif dostatečně výhodný, aby se vyplatilo přepnout.
Ano, rozlišujeme několik úrovní, tady to vidíte na obrazovce (viz obr. Cenové hladiny a předpověď). Jsou tu rozlišené barvami. Každá ta úroveň ceny představuje pro algoritmus základ správného vyhodnocení.
Zelená značí nejnižší ceny. Ve většině případů to znamená, že baterka nebude plná, nejspíš nesvítí zrovna sluníčko, jde prostě o signál: nakupuj. Červená pak znamená, že kompenzuji zátěž objektu, protože ceny jsou řekněme střední. A šedá značí, že nedělám nic, protože ekonomicky prostě nedává smysl „štvát“ baterku pro výdělek 50 haléřů.
Ale vy, přestože algoritmus je zcela bezobslužný a vše si sám nastavuje, do toho můžete manuálně zasahovat. Vedli jsme tu s docenty z ČVUT dlouhé diskuze o tom, zda je to správné, protože byste neměl být nikdy schopný být chytřejší než ten algoritmus. Nicméně v praxi se vyskytují situace, že víte něco, co on ne. Například, že zítra bude u vás párty nebo že odjíždíte na dovolenou, zkrátka, že něco bude jinak. Tehdy dává smysl do toho zasahovat.
Přesto bych řekl, že až 90 % zákazníků se snaží zasahovat i mimo tyto situace. Zpravidla mívají zpočátku pocit, že tak vydělají více. Nakonec ale zjistí, že tomu tak většinou není.
Skvělé podle mého názoru je, že nemusíte měnit své chování na rozdíl od systémů, které zapínají a odepínají spotřebiče podle toho, zda slunce svítí, nebo v závislosti na zásobě energie. Ostatně v případě Omice jste o odpojování spotřebičů hovořil.
Za nás je to naše řešení výhodnější a bude to platit čím dál více, protože s obrovským boomem fotovoltaických elektráren „rozhádanost“ spotových cen logicky poroste. Snaha dostat fotovoltaiky na maximum střech povede ve slunečných letních dnech k tomu, že spotové ceny budou častěji záporné, protože všichni budou dodávat ve stejnou dobu, a přetoky tak budou obrovské. Jsme malá země a slunce tu v podstatě téměř všude svítí ve stejnou dobu. A za mne jedinou možností, jak s tím inteligentně pracovat, je právě baterka, která přetoky zadrží a dovolí vám tu energii třeba prodat později.
Bateriové úložiště MES je díky kapacitě a výkonu univerzálním řešením pro střední či větší aplikace. Společnost vyrábí a dodává v kontejnerovém provedení s akumulátory LiFe-Po4 v konfiguracích s výkonem střídače od 100 do 200 kW a kapacitou od 96 do 576 kWh. Součástí je kromě baterií a střídače i battery managament system, který kontroluje, měří a reportuje stav úložiště. Kontejner je plně klimatizovaný, jeho součástí je i certifikovaný zhášecí systém. Kontejnerové provedení typu all-in-one obsahuje všechny potřebné technologie uvnitř, ale lze jej dodat i jako in-house řešení
Předpokládám, že predikce probíhá někde v cloudu, nikoliv lokálně.
Ano, aplikaci máme na cloudu. Klidně vám to ukážu. Tohle je naše ovládací rozhraní (viz obr. Ovládací rozhraní), které mají uživatelé na mobilu. Algoritmus je na cloudu, odkud řídí všechny stanice, takže doma i ve fabrice musíte být pochopitelně připojení k internetu. V aplikaci pak můžete vidět i aktuální situaci: kolik berete ze sítě, kolik z fotovoltaiky či ze zálohy, jak velkou zálohu zrovna máte… Můžete vidět i to, zda jste v zelené, červené, či šedé. Můžete se podívat na předchozí stavy a celkovou bilanci… Jsou tu super analýzy.
Mluvil jste o umělé inteligenci, předpokládám, že jde vlastně o strojového učení. Znamená to tedy, že pokud změním výrobu, například přidám dlouhodobě další směnu, a do systému to nezadám, což je samozřejmě moje chyba, on se nicméně s postupem času, kdy pochopí, že nejde o krátkodobou anomálii, té změně přizpůsobí?
Přesně tak. Když se mi něco ve výrobě změní, přidám stroj nebo směnu, měl bych mu to „říct“, ale když na to zapomenu, on na základě „zkušeností“ se změnou spotřeby sám své chování upraví.
S panem Svozilem jsme si povídali ještě dlouhou dobu i během prohlídky výroby, popisovaných baterek i nové výrobní haly. V Jeseníku jsme ze zájmu strávili více času, než jsme plánovali, ale stálo to za to.
O týden později přišly ničivé povodně a mne při pohledu na Jeseník až mrazilo. Myslel jsem hlavně na to, jak asi situaci zvládají ve Fenixu. Ulevilo se mi trochu až ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že to zvládli. A vlastně i díky svým „baterkám“, jak pan Svozil většinu času řešení AERSu nazývá. Už ve čtvrtek 19. září, pouhé čtyři dny po katastrofě, se společnosti Fenix Trading podařilo díky FVE a bateriovým úložištím v rekordním čase obnovit dodávky zboží. Z tohoto pohledu se firma začala v rámci možností vracet k normálnímu provozu. V pátek 20. září se podařilo obnovit také provoz telefonní ústředny, takže od té doby už fungují i pevné linky. Obnovit výrobu v celém rozsahu, zejména zámečnickou dílnu s CNC stroji a výrobu panelů Ecosun s roboty, bylo pochopitelně náročnější a vyžádalo si podstatně více času, nicméně díky nasazení zaměstnanců celá firma situaci zvládla.
Baterie AERS tedy v našem příběhu zahrály i poněkud neplánovanou roli a zajistily tak i referenci, o kterou ani nikdo nestál. Nicméně prokázaly svou další silnou stránku.