Kdyby se měly léčebné metody hodnotit podle odporu, který v pacientovi probudí, jednička by byla jasná: byla by jí tzv. fekální transplantace. Při ní se podávají části stolice zdravého pacienta nemocnému. Metoda se v praxi používá už nejméně půl století, popsány jsou stovky úspěšných příkladů léčby, ale stále je považována za „alternativní“ a řada lékařů k ní má své výhrady. Jedním z důvodu je fakt, že známe jen málo studií, které by opravdu nezávisle měřily její účinnost v porovnání s jinými postupy. Ale situace se pomalu obrací. Na špičce jsou v tuto chvíli odborníci v amsterodamské Univerzitní nemocnici. V prestižním časopise New England Journal of Medicine zveřejnili studii porovnávající výsledky fekální transplantace proti antibiotikům při léčbě úporných a vracejících se průjmů způsobených infekcí bakterií Clostridium difficile. O té jste nejspíše neslyšeli, ale problémy způsobuje poměrně běžně. Ročně trápí po celém světě stovky tisíc pacientů, převážně starých a nemocných lidí. Ti se obvykle začnou léčit antibiotiky, ale zhruba pětině z nich se infekce stejně vrátí a u těch antibiotika zabírají ještě méně často. Je tedy rozhodně co zlepšovat. Nizozemští lékaři u části pacientů postupovali jinak. Vybrali stolici od zdravých dárců, zalili ji fyziologickým roztokem a několik hodin nechali „odstát“. Tekutinu pak napumpovali pacientům na začátek střeva sondou protaženou nosem během zhruba půl hodiny. Pak porovnali výsledky obou skupin. Původně chtěli do studie nabrat 120 nemocných, ale zhruba ve třetině ji museli přerušit. Zjistilo se totiž, že skupina, která dostávala stolici od dárců, na tom byla zdaleka nejlépe a bylo by neetické ostatním pacientům odpírat nejlepší dostupnou léčbu. Transplantace vyléčily 15 ze 16 pacientů, zatímco antibiotika jen 7 z 26. U zbytku pacientů došlo k návratu potíží. Následně byli všichni vyléčeni jednou nebo dvěma infúzemi cizí stolice. Když se lékaři podívali, co kúra s pacienty udělala, zjistili, že měli na jejím konci ve střevech podstatně bohatší bakteriální mikroflóru. V jejich střevech tedy bylo více druhů bakterií. Ty zřejmě konkurovaly „problémovým“ mikroorganismům, takže jejich počet klesl a problémy ustoupily. To je zatím jen pravděpodobný odhad, co přesně se stalo a proč, se v podobných případech zjišťuje jen těžko, protože ve hře je celá řada faktorů. Role střevní mikroflóry, tedy bakterie v našich střevech, je velmi komplexní a zřejmě různorodá. Ovlivňuje asi řadu tělesných činností, ale vliv bývá obvykle subtilní a těžko prokazatelný. Zdá se však, že by podobná léčba mohla být účinná i proti dalším onemocněním, přesvědčivě to ale musí dokázat další praktické výsledky. S velkou pravděpodobností se ale dá čekat, že zájem o její využití v praxi bude stoupat. Nejde přitom jen o to, že pacientům fekální transplantace a jiné způsoby ovlivňování mikroflóry pomáhají, ale mohou zároveň ulevit od jiných léků, především antibiotik. Ta se používají tak často, že si na ně řada mikroorganismů zvykla. Lékaři dnes bojují s bakteriemi, jež odolávají běžným antibiotikům, což je často případ i bakterie Clostridium. Lékaři se musí bát, že se budou běžně objevovat kmeny bakterií, proti kterým nebudeme mít vůbec žádné medikamenty. Je to naštěstí stále jen hypotetické nebezpečí: zkušenosti ukazují, že snížení spotřeby antibiotik vede k ústupu výskytu rezistence. Alternativní metody, jako třeba transplantace stolice, mohou ke snížení spotřeby přispět. I když se nám ta představa nemusí líbit.
